Stud

Velké překvapení. Dnešnímu divákovi asi lecos nebude jasné, ale on dnešní divák asi těžko koukne na tenhle film o soudruhu tajemníkovi, který na krátko k rozumu přišel... Pántik je zvláštní herec se zvláštní mluvou. Když jsem s ním viděl kdysi Gottwalda, měl jsem dojem, že asi takhle Gottwald mluvil. Po Studu už vím, že to je zkrátka takový projev Pántika. Snímek je to dosti odvážný, ale v předjaří Pražského jara se zvolna začínalo mluvit o lecčems. Kritika měla jasné viníky. Vedoucí funkcionáře KSČ. U nejednoho soudruha se zjistilo, že i když se 20 let dřel pro dědinu nemusí být takovým světcem jakým se dělá. V případě Pánka je to o to horší, že si lecos ani neuvědomoval. Sebereflexe nula a když už se zdá, že by přeci jen svědomí mohlo iniciovat nápravné procesy, přejde noc a vše je ve starých kolejích. Velmi symbolický film, kde jako by se tušilo co přijde i ve skutečnosti. Krom dobových reálií vesnic na Moravě mne ve filmu zaujalo těch pár záběrů na úplně otřískané kostely. * * * * (01.02.2020)

Keď sa všemocný komunistický funkcionár dostane do konfrontácie s poznaním, že jeho chránenec bol obvinený, spustí sa v jeho osobnom i profesnom živote veľká skúška charakteru. Režisér Ladislav Helge dokázal vytvoriť realistickú atmosféru a k tomu mu dopomohli aj niektorí neopozeraní herci. Pravdou je, že film drží pevne v rukách predovšetkým Július Pántik, ktorý je vynikajúci. Z filmu je cítiť postupné uvoľňovanie v spoločnosti, inak by tento film nemohol vzniknúť. (24.04.2020)

On ten soudruh Pánek byl v podstatě dobrý člověk! A přece se mi z něj chvílemi zvedal žaludek. Ale nejen z něj. Z celé té maloměstské totalitou zblblé společnosti, ve které je člověk, jenž poukáže na zločin kovaného straníka, nařknut z práskačství a všemi odsouzen k osamocenému boji s větrnými mlýny. Život v komunismu v celé své "kráse" servíruje Ladislav Helge ve svém posledním dotočeném filmu. Po něm už točit nesměl. Narozdíl od většiny "soudruhů" občanů z jeho povedeného filmu totiž nebyl zbabělý a ustrašený. (21.02.2009)

Film srovnatelný s Obžalovaným. Skvělé dialogy, neherci působí velice přirozeně. Kladem je, že nejde o nějakou agitku, ale vhled do lidských duší. Tajemník Pánek není jen nějaký soudruh, vnímáme ho především jako člověka, kamaráda, tátu se všemi jeho chybami a slabostmi. Zároveň se odkrývají i slabé stránky ve vedení strany. Slabinou je, že nenechali slovenské herce mluvit v mateřštině. Stud považji spolu s filmem První den mého syna za vrchol Helgeho tvorby. (24.06.2014)

"Kolikrát se ptám, zdali jsi víc okresní předseda nebo okresní hasič..." Tematicky lze tento snímek trošku srovnat s filmem Obžalovaný. V obou případech jde o vynikající satiru socialistického Československa. Velkou devizou jsou zde skvělé dialogy s řadou hlášek ("Ty úřaduješ i tam, kde jiní serou", "Já nechci žít jako prase v žitě...já nechci žít v prasečinci"). Kromě toho obsahuje film velmi zajímavý psychologický portrét 50letého dlouholetého stranického funkcionáře Arnošta Pánka. Ten je zde vylíčen jako muž se všemi slabostmi a chybami, trošku slaboch, trošku narcis ("můj okres"), zároveň ale i jako člověk, který má i jisté svědomí a který rozhodně nechce věci za každou cenu zametat pod pokličku. Je i milujícím otcem, byť jeho rodinné vztahy nejsou úplně idylické. Velmi silně v tomto směru na mě zapůsobila scéna v závěrečné části filmu, kdy opilý Pánek probíhá v dešti vesnicí a u autobusu spatří svou dcerou, která jej pak pozoruje v odjíždějícím autobuse. V těchto a pár dalších momentech je člověku z Pánka dost smutno. V závěru se však vše vrací do úvodních idylických kolejí. I politická satira československého filmu 60. let má totiž své meze... (24.03.2017)