Stud

Velká samota mi přišla hodně zybtečná. Nevím, jestli tento pohled nezměnit, protože po dokumentu s Ladislavem Helgem mi bylo jsné, že tento pán to má v hlavě srovnané a ví, co dělá. To se týká i tohoto snímku - s tím dodatkem, že kritika, potažmo satira socialistického systému v Českosovensku byla (až na čestné výjímky) poněkud kontraproduktivní a její smysl se ztrácel. Tak se sám sebe ptám: kam vlastně patří tohle dílo? (02.03.2009)

Ladislav Helge odvedl skvělou práci se slovenskými herci. Pántik je prakticky Pláteník z Okresu na severu.  On má charakter (a taky připosranost, jako každý komouš). Bojí se strany, že ho sundá a za to může Kvasil! Ta zrůda , špatný soudruh a prcačkář! Ve straně! "Za toho kus žvance ti mám být vděčná?" řve Ida Rapaičová a začne ze sebe trhat podprsenku. Ona je dcera, nikoliv milenka. A zase Helgeho nešťastný Mikulov, lidi ho tam nenáviděj a ví proč! Je to drama, které moji přátelé v USA těžko pochopí. (21.09.2023)

Až dokumentárně přesvědčivá a umělecky cenná studie komunistického funcionáře rekrutujícího se z dělnických kádrů. Sám jsem je zažil v druhé polovině sedmdesátých a v osmdesátých letech (jednoho jsem doučoval ke zkoušce na VŠ nemčinu - jmenoval se příznačně Gottwald -; zkoušku nakonec udělal, i když neuměl bezpečně časovat sloveso "sein"). Byl to jeden z těch, kteří se usnesli, že "nesmím přes hranice a nesmím mít žádného podřízeného". Jejich životní dráha si byla stereotypně podobná, nebyli to v podstatě zlí lidé, nedělali velké podfuky, zkorumpovaní byli v mezích, jenže: jejich intelekt neodpovídal funkci, kterou zastávali, a díky tomu a různým malým domů tomu a onomu, se dostávali do vnitřních konfliktů, které vrcholily paranoickými záchvaty, byť většinou jen dočasnými... Ale to vlastně nemluvím o svých zkušenostech, ale o filmu. Helge sem ovšem zavádí ještě jeden parametr: "stud". Ale s tím nemám v tomto oboru žádou zkušenost.... Změním hodnocení ze 4 na 5 - fakt to bylo dobrý! - Spatřeno podruhé: Dnes bych se nejspíš věnoval porovnání manažérů tehdejší a dnešní doby; třeba Arnošt Pánek versus Andrej Babiš... (05.01.2015)

Toto Helgeho dílo spadá všemi svými znaky do filmové československé vlny šedesátých let a vůbec do tehdejšího společenského dění. Revize klišé a frází se nevyhýbala ani všednodennosti. Příběh předsedy ONV z jihomoravského města (Břeclav ?), padesátníka, v jehož povědomí se pořád objevují montérky, obnažuje krizi režimu. De iure platí staré fráze, de facto společnost žije podle jiných, podstatně odlišných podmínek a hodnot. Chlapácká gesta ani staré postoje nezabírají ani ve vlastní rodině. Scéna v závěru filmu, v níž v předjitří stojící funkcionář hledí do okna autobusu, po němž stéká dešťová voda a zevnitř na něj hledí od něj odcházející dcera, je víc než výmluvná. O skutečné tváři režimu tyto filmy-téměřdokumenty vypovídají mnohem více než plakátové seriály typu VYPRÁVĚJ. (02.04.2014)

Realistický film o situaci ve společnosti v 60. letech minulého století. V době, kterou každý opěvoval, jako dobu osvícenou. Jenže pravda byla jiná. Všude přítomná lež a pokrytectví, komunisté si stále hráli na jiskřivé budování socialismu, zatímco lidé už dávno věděli své. Že socialismus není žádné blaho, i když má každý doma anténu, motorku a koupelnu, že to není všechno, co člověk potřebuje pro pocit štěstí. Tento film je vlastně o jednom komunistickém předsedovi, který se stále brání pravdě, byť všichni kolem se mu mermo mocí snaží otevřít oči. Marně. (09.06.2020)