Velká samota

Jeden ze skutečně prvních filmů české nové vlny. A také jeden z prvních pohledů na rozporuplnou roli komunistických funkcionářů, a na vyšší úrovni na proklamovanou jednotu strany a lidu (zde na příkladu vztahu manažér/zaměstnanci). Přesvědčený komunista Martin Souček (skvělý Július Pántik) se sice rozpíná jako komunista, ale jako člověk se stahuje do sebe a ze svých fóbií se léčí alkoholem. Pozn. 1: Odmyslete si (je to poměrně snadné) neorganicky vsugerovaný happy-end (Helge: „Byl jsem přesvědčený, že s Velkou samotou dělám dobrou věc. Proto mě zdrtilo, že do filmu vstoupili straníci a vynutili si nový konec"). Pozn 2: Scénář vychází ze stejnojmenné knihy Ivana Kříže (rodák z Osové Bítýšky, otec popraven nacisty). Pozn. 3: Porovnejte s První partou mnohem slavnějšího Otakara Vávry, která šla do distribuce ve stejném roce. Pozn. 4: Film mi souzněl s Vaculíkovou Sekyrou. (01.01.2015)

(2x) Podobně jako v debutové Škole otců, i ve druhém snímku filmového režiséra Ladislava Helgeho je jedním z hlavních motivů profesijní i vnitřní boj hlavního hrdiny. Helge dokázal přenést prosté a místy i nezáživné příběhy na plátno v pozoruhodném provedení a tak můžeme sledovat hodně zajímavou filmařinu i v tomhle snímku s tematikou JZD a politiky na vesnici. Zde je to především pozoruhodná kamera a atmosféra plná dýmu a mlhy, která vedle výborných hereckých výkonů (zejména ve vedlejších rolích – Šmída, Lohniský, Hrušínský) sesilňuje zážitek. "Velkou samotu" se zmiňovaným Helgeho debutem pojí i kariérní zvrat v životě hlavního hrdiny – dobrovolný přestup z významné profesijní pozice ve velkém městě do slabší funkce v pohraniční vesnici. Komorní příběh ze života nového revolučního předsedy družstva, který musí jít přes různé překážky za svým cílem a dosáhne ho, je natočen s důrazem na psychologickou stránku, má spíš realistický, než budovatelský charakter a skrývá v sobě i kritický podtón. Navzdory náhle vykonstruovanému optimistickému konci zůstává tak cenný pro vykreslení vzájemných nepochopení a konfliktů v zemědělském družstvu, včetně přítomného alkoholismu ze strany pracujících. Jako dva zásadní kontrastní momenty vnímám právě když M. Souček (Július Pántik) navrhuje a donucuje vystěhovat z vesnice dělníka chlastajícího v práci a k závěru vlivem neúspěchu sám propadává alkoholu. Celkově hodně dobrý snímek po všech stránkách, byť s kontroverzním zákulisím i zdejší odezvou. Osobně mě v porovnání se Školou otců oslovil trochu méně, což souvisí i s rozdílnou mírou nadčasovosti námětu. (80%) (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) (21.08.2017)

Jasně, ten vynucený konec bolí a krutě nekoresponduje s předchozími téměř dvěma hodinami, které mu předcházely. Kvůli dvěma závěrečným minutám (navíc autorem nezamýšleným) by ale byla škoda zatratit dodnes jeden z nejdrásavějších a z hlediska psychologie hlavní postavy nepropracovanějších filmů o družstevním hospodářství, které u nás vznikly. Kór s vědomím, že je z konce 50. let. Mnozí by jistě řekli, že Helge to dotáhl ještě dál o deset let později ve Studu, podle mě ale jen kvůli onomu proklatému konci. Jinak Velká samota vyčnívá a je škoda, že se na ni do velké míry zapomnělo. 80 % (08.09.2019)

Vzhledem k dobe vzniku je namet vice nez zajimavy. Libila se mi atmosfera zapomenuteho venkova, kde se temer vsichni vezou na vlne alkoholu a nic nedelani. Dobre vystihnuty je i milenecky vztah hlavni postavy, Blanka Bohdanova v 50.-60. letech podle me patrila k nasim nejhezcim hereckam. Nepravem temer zapomenuty film. (02.04.2023)

Velká Samota je název vesnice na Jižní Moravě, kam se po dvou letech strávených na ministerstvu v Praze vrací bývalý spoluzakladatel JZD Martin (Július Pántik). Přijíždí pouze na 14 dní, aby se oženil a se svou milou Annou (Blanka Bohdanová) potom odstěhoval do Prahy. Situace se však mění, když vidí rozpadající se družstvo a nezájem lidí o práci kolem. Vezme předsednictví po Kalábovi (Rudolf Hrušínský) a nastolí svoje podmínky a rozeštve proti sobě lidi. Přeci jenom jeho zásluhami vyhraje Velká Samota zemědělskou soutěž v kraji a postoj lidí se vůči Martinovi mění. Takhle to zní jako tradiční komunistická propaganda 50. let, ale chyba! Ladislav Helge film natočil velmi osobitým způsobem s dramatickými zvraty. Kamera je taky novátorská a snímá perfektně různé nájezdy do tváří, nebo jakékoliv detaily. Celková atmosféra je taková pochmurná a černobílá barva tomu jen dodává. Škoda jen, že se nedochoval původní režisérův záměr o konci filmu, který se soudruhům nelíbil a zdál moc pesimistický, tak musel být nahrazen verzí, která je ve filmu vidět. Ještě malá zmínka k Bohumilu Šmídovi, který ve snímku hraje Martinovýho skoro tchána Cyrila a ve své knize Jeden život s filmem popisuje, jak roli hrát nechtěl a jak ji toporně ztvárnil. To můžu jen potvrdit, jeho herectví bylo hodně toporné. Bohumil Šmída pracoval pro film hlavně jako vedoucí výrobní skupiny a i Velkou samotu měl pod palcem. A ještě musím zmínit jméno Václav Kyzlink (nejvíce známý postavou vězeňského štábprofouse ze Švejka), který hrál vesničana Bojanovského a byl mým prastrýcem. (01.07.2017)