• kobejn
    *****

    Buď jsem film nepochopil já nebo Mr. Tosim a ostatní "odpadníci"...furt jsem měl za to, že na film naroubovali jen "odpadní" konec a ne že celej film je "odpad". Já to beru tak, že Helge natočil kritickou studii "zapáleného" komunisty, který v životě ztroskotá, čímž se komunistické "nadšení" kritizuje, a nikoliv oslavuje. Je to, dejme tomu, "předchůdce" filmu Každý den odvahu. Navíc má film obecný přesah a dá se vztáhnout na každýho "idealistu", který není ochoten ze svých ideálů slevit. Je to naprosto pesimisitická, a proto přesvědčivá psychologická studie. Pouze závěr, který byl ale Helgemu vnucen, kdy za Pántikem přídou pionýři, je blbý, ale film jako celek je skvělý.(20.10.2009)

  • Willy Kufalt
    ****

    Podobně jako v Škole otců, tak i ve druhém snímku filmového režiséra Ladislava Helgeho je hlavním motivem profesijní i vnitřní boj hlavního hrdiny. Jak už to u tohoto režiséra zaměřeného na sociální dramata bývá, dokázal přenést prosté a místy i nezáživné příběhy na plátno v pozoruhodném provedení a tak můžeme sledovat hodně zajímavou filmařinu i v tomhle snímku s tematikou JZD a politiky na vesnici. Komorní příběh ze života revolučního předsedy družstva, který musí jít přes různé překážky za svým cílem a dosáhne ho, je natočen s důrazem na psychologickou stránku, má spíš realistický, než budovatelský charakter a skrývá v sobě i kritický podtón. Na obsazení Júliuse Pántika do hlavní role mi vadila jeho řeč, která byla něco podivného mezi slovenštinou, moravským nářečím a pokusem o češtinu. Zajímavé role stvárnili Lohniský, Šmída, Hrušínský, poprvé na větším prostoru svůj talent ukázala ve filmu herečka Blanka Bohdanová. 80% (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin)(21.8.2017)

  • Sandiego
    ***

    Helge navazuje svou koncepcí na kritickou notu Škola otců, trošku přitvrdí a prohloubí dopad poctivé snahy na hlavní charakter, ale to je tak všechno. Jeho naprostá posedlost obsahem a jeho peripetiemi pomalu zapomíná na to, co dělá film filmem, scény jsou někdy až přehlcené, popisné, nedávají dohromady přesvědčivý a koherentní celek, na nějž je navíc nalepen naprosto neorganický vnucený závěr. Nefilmové chování herců zde bije do očí ještě více, Pántik není Höger a jeho postava, zajímavá právě svou až negativně podanou posedlostí ideály, nedokáže ani vzbudit lítost. Vzniklo tak jistě průkopnické dílo, co se týče vesnické tématiky, ale její podání dosti drhne a i na svou dobu již působí přežitě. I Škola otců v některých místech působila moderněji.(10.1.2010)

  • Ony
    **

    Ježišmarja, já snesu, pokud jde o trampoty jézeďáckých věrozvěstů, opravdu dost, ale ten Martin Souček byl, nezlobte se, prostě neuvěřitelnej debil. Toho neomlouvá ani rok vzniku filmu a nakonec ani jeho poněkud odvázanější ladění (to právě snad klade na charakter postavy trochu vyšší nároky). Takového hlavního hrdinu neberu. Naopak ta ožralecká vesnička, která mu dlouho roztomile vzdoruje, je sympatická. Má výbornou atmosféru a záběry na její bláto a mlhu jsou nádherné. PS: Ještě musím připomenout tematicky i atmosférou příbuzný film Pouta. Není sice dokonalý, ale pro mě o dost přijatelnější. Tam mi hlavní necharakter vyhovuje.(18.5.2008)

  • troufalka
    ***

    Na filmu se hrubě podepsal zásah soudruhů, který navzdory zaměru režiséra a scenáristy naordinovali optimistický závěr, který působí velice nepřirozeně. Helge právem litovat, že k takovému kompromisů svolil. Pokud by se mu jeho záměr podařil, příběh by znacně kopíroval ideu jeho prvotiny Škola otců. Z mého pohledu Velká samota jeho prvotinu nepřekonala. I tak pro mě Helge zůstává nejzajímavější osobnosti 60. let pro svou skromnost a poctivý přístup k své práci.(29.5.2016)

  • - Film dostal v roce 1960 na II. festivalu československých filmů v Plzni Cenu československé filmové kritiky. Když však byla vzápětí na příkaz sovětských delegátů porota svolána podruhé, filmu cenu odebrala a místo něj ocenila snímek Král Šumavy (1959). (Stegman)

  • - Film byl v roce 1959 na I. festivalu československých filmů v Banské Bystrici zkritizován a stažen z distribuce, stejně jako třeba snímky Zde jsou lvi (1958) nebo Tři přání (1958). Krátce poté bylo vyměněno vedení Barrandovského studia za nové, které mělo lépe kontrolovat látky určené do výroby. Nové vedení si posvítilo i na tento film. Nejprve neprošel schvalovací projekcí, nakonec ale režisér dostal od činovníků nařízeno, ať přetočí konec, čímž měl být film „zachráněn“. Tak se také stalo - film získal jiný a optimističtější konec a do kin byl uveden. (Stegman)

  • - Natáčelo se v Mikulově a přilehlém okolí. (troufalka)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace