Velká samota

I za socialismu se někteří tvůrci pokoušeli o výraznou společenskou kritiku. 1) Film se potýká s problémy, které by nenastaly, nebýt nucené kolektivizace. Nejdřív kvůli svému ideologickému přesvědčení způsobím problém, pak vytknu lidem, že se nechovají podle stranických příruček a nakonec věc slavně vyřeším. Tak daleko ovšem kritika zajít nemohla._____ 2) Líbí se mi, jak nový předseda JZD dělá pořádek s použitím diktátorských metod. Ovšem vzápětí za to zaplatí. Být sám mezi vlastníma ľuďma, to je strašlivá tíha._____ 3) V druhém plánu je film o tom, že se úspěch neodpouští._____ 4) Za povšimnutí stojí fakt, že místní výbor KSČ může někoho vystěhovat kvůli krádeži._____ 5) Divákovi jest skousnout melodrama a zdlouhavé scény z osobního života i dobovou dikci. Peníze nechcu. Co s tím smetím v komunismu? Ale nebojte se, soudruzi se postarali, nezdárného režiséra a spoluscénáristu 32letého Ladislava Helgeho k odpovědnosti přitáhli a tak nakonec všechno dobře skončí. (01.10.2017)

(2x) Podobně jako v debutové Škole otců, i ve druhém snímku filmového režiséra Ladislava Helgeho je jedním z hlavních motivů profesijní i vnitřní boj hlavního hrdiny. Helge dokázal přenést prosté a místy i nezáživné příběhy na plátno v pozoruhodném provedení a tak můžeme sledovat hodně zajímavou filmařinu i v tomhle snímku s tematikou JZD a politiky na vesnici. Zde je to především pozoruhodná kamera a atmosféra plná dýmu a mlhy, která vedle výborných hereckých výkonů (zejména ve vedlejších rolích – Šmída, Lohniský, Hrušínský) sesilňuje zážitek. "Velkou samotu" se zmiňovaným Helgeho debutem pojí i kariérní zvrat v životě hlavního hrdiny – dobrovolný přestup z významné profesijní pozice ve velkém městě do slabší funkce v pohraniční vesnici. Komorní příběh ze života nového revolučního předsedy družstva, který musí jít přes různé překážky za svým cílem a dosáhne ho, je natočen s důrazem na psychologickou stránku, má spíš realistický, než budovatelský charakter a skrývá v sobě i kritický podtón. Navzdory náhle vykonstruovanému optimistickému konci zůstává tak cenný pro vykreslení vzájemných nepochopení a konfliktů v zemědělském družstvu, včetně přítomného alkoholismu ze strany pracujících. Jako dva zásadní kontrastní momenty vnímám právě když M. Souček (Július Pántik) navrhuje a donucuje vystěhovat z vesnice dělníka chlastajícího v práci a k závěru vlivem neúspěchu sám propadává alkoholu. Celkově hodně dobrý snímek po všech stránkách, byť s kontroverzním zákulisím i zdejší odezvou. Osobně mě v porovnání se Školou otců oslovil trochu méně, což souvisí i s rozdílnou mírou nadčasovosti námětu. (80%) (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) (21.08.2017)

Po vynikající Škole otců nabídla ČT další film nedoceněného L.Helgeho. Snímek z prostředí "socialistické" vesnice nesměl zvítězit na festivalu v Plzni (1960) a jeho jako pěst na oko působící optimistický závěr byl výsledkem přetáčení. Asi náhodou zařadila televize film v den, kdy si KSČM na svém VII.sjezdu opět zvolila do čela nevědomého agenta Falmera, takže by stálo za to (nejen) soudruhům naordinovat ještě na dřeň jdoucí Stud. (19.05.2008)

Helge navazuje svou koncepcí na kritickou notu Škola otců, trošku přitvrdí a prohloubí dopad poctivé snahy na hlavní charakter, ale to je tak všechno. Jeho naprostá posedlost obsahem a jeho peripetiemi pomalu zapomíná na to, co dělá film filmem, scény jsou někdy až přehlcené, popisné, nedávají dohromady přesvědčivý a koherentní celek, na nějž je navíc nalepen naprosto neorganický vnucený závěr. Nefilmové chování herců zde bije do očí ještě více, Pántik není Höger a jeho postava, zajímavá právě svou až negativně podanou posedlostí ideály, nedokáže ani vzbudit lítost. Vzniklo tak jistě průkopnické dílo, co se týče vesnické tématiky, ale její podání dosti drhne a i na svou dobu již působí přežitě. I Škola otců v některých místech působila moderněji. (10.01.2010)

Na konci padesátých již mohl soudruh kádr pochybovat o svém poslání, dokonce se utápět v alkoholu. Vesničané a družstevníci zase nemuseli s nadšením a jiskrou v oku děkovat straně a vládě. Samozřejmě za předpokladu, že se vše v dobré obrátí. Každopádně jeden z prvních filmů prvoplánově neglorifikujících poměry na venkově, s vzhledem k tématu překvapivě slušnými výkony i atmosférou. Zajímal by mě ten původní konec. (18.05.2008)