Reklama

Reklama

Obsahy(1)

S poctivostí se to nesmí přehánět. Ministerský úředník Martin Souček si přijede do rodné jihomoravské vesnice Velká Samota pro svou snoubenku Annu. Hned po příjezdu ho šokuje, v jakém zanedbaném stavu jsou zdejší vinice a pole. JZD, které Martin kdysi pomáhal zakládat, je v rozkladu. Jeho členové tráví většinu času ve vinném sklepě. Martin se na místě rozhodne, že opustí práci v Praze a postaví obec znova na nohy. Jako nový předseda družstva zavede tvrdý pracovní režim, včetně trestů za opilství nebo za sebemenší krádeže. Nesmlouvavý postoj ho brzy přivede k naprosté izolaci. Postupem času se od něj odvrátí nejen vesničané, ale i milující Anna. Zvlášť když jedinou odměnou za tvrdou dřinu je udělení bezvýznamného praporu... (Česká televize)

(více)

Recenze (38)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

(2x) Podobně jako v debutové Škole otců, i ve druhém snímku filmového režiséra Ladislava Helgeho je jedním z hlavních motivů profesijní i vnitřní boj hlavního hrdiny. Helge dokázal přenést prosté a místy i nezáživné příběhy na plátno v pozoruhodném provedení a tak můžeme sledovat hodně zajímavou filmařinu i v tomhle snímku s tematikou JZD a politiky na vesnici. Zde je to především pozoruhodná kamera a atmosféra plná dýmu a mlhy, která vedle výborných hereckých výkonů (zejména ve vedlejších rolích – Šmída, Lohniský, Hrušínský) sesilňuje zážitek. "Velkou samotu" se zmiňovaným Helgeho debutem pojí i kariérní zvrat v životě hlavního hrdiny – dobrovolný přestup z významné profesijní pozice ve velkém městě do slabší funkce v pohraniční vesnici. Komorní příběh ze života nového revolučního předsedy družstva, který musí jít přes různé překážky za svým cílem a dosáhne ho, je natočen s důrazem na psychologickou stránku, má spíš realistický, než budovatelský charakter a skrývá v sobě i kritický podtón. Navzdory náhle vykonstruovanému optimistickému konci zůstává tak cenný pro vykreslení vzájemných nepochopení a konfliktů v zemědělském družstvu, včetně přítomného alkoholismu ze strany pracujících. Jako dva zásadní kontrastní momenty vnímám právě když M. Souček (Július Pántik) navrhuje a donucuje vystěhovat z vesnice dělníka chlastajícího v práci a k závěru vlivem neúspěchu sám propadává alkoholu. Celkově hodně dobrý snímek po všech stránkách, byť s kontroverzním zákulisím i zdejší odezvou. Osobně mě v porovnání se Školou otců oslovil trochu méně, což souvisí i s rozdílnou mírou nadčasovosti námětu. (80%) (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) ()

Sawy 

všechny recenze uživatele

Jasně, ten vynucený konec bolí a krutě nekoresponduje s předchozími téměř dvěma hodinami, které mu předcházely. Kvůli dvěma závěrečným minutám (navíc autorem nezamýšleným) by ale byla škoda zatratit dodnes jeden z nejdrásavějších a z hlediska psychologie hlavní postavy nepropracovanějších filmů o družstevním hospodářství, které u nás vznikly. Kór s vědomím, že je z konce 50. let. Mnozí by jistě řekli, že Helge to dotáhl ještě dál o deset let později ve Studu, podle mě ale jen kvůli onomu proklatému konci. Jinak Velká samota vyčnívá a je škoda, že se na ni do velké míry zapomnělo. 80 % ()

Reklama

kobejn 

všechny recenze uživatele

Buď jsem film nepochopil já nebo Mr. Tosim a ostatní "odpadníci"...furt jsem měl za to, že na film naroubovali jen "odpadní" konec a ne že celej film je "odpad". Já to beru tak, že Helge natočil kritickou studii "zapáleného" komunisty, který v životě ztroskotá, čímž se komunistické "nadšení" kritizuje, a nikoliv oslavuje. Je to, dejme tomu, "předchůdce" filmu Každý den odvahu. Navíc má film obecný přesah a dá se vztáhnout na každýho "idealistu", který není ochoten ze svých ideálů slevit. Je to naprosto pesimisitická, a proto přesvědčivá psychologická studie. Pouze závěr, který byl ale Helgemu vnucen, kdy za Pántikem přídou pionýři, je blbý, ale film jako celek je skvělý. ()

Ony 

všechny recenze uživatele

Ježišmarja, já snesu, pokud jde o trampoty jézeďáckých věrozvěstů, opravdu dost, ale ten Martin Souček byl, nezlobte se, prostě neuvěřitelnej debil. Toho neomlouvá ani rok vzniku filmu a nakonec ani jeho poněkud odvázanější ladění (to právě snad klade na charakter postavy trochu vyšší nároky). Takového hlavního hrdinu neberu. Naopak ta ožralecká vesnička, která mu dlouho roztomile vzdoruje, je sympatická. Má výbornou atmosféru a záběry na její bláto a mlhu jsou nádherné. PS: Ještě musím připomenout tematicky i atmosférou příbuzný film Pouta. Není sice dokonalý, ale pro mě o dost přijatelnější. Tam mi hlavní necharakter vyhovuje. ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

I za socialismu se někteří tvůrci pokoušeli o výraznou společenskou kritiku. 1) Film se potýká s problémy, které by nenastaly, nebýt nucené kolektivizace. Nejdřív kvůli svému ideologickému přesvědčení způsobím problém, pak vytknu lidem, že se nechovají podle stranických příruček a nakonec věc slavně vyřeším. Tak daleko ovšem kritika zajít nemohla._____ 2) Líbí se mi, jak nový předseda JZD dělá pořádek s použitím diktátorských metod. Ovšem vzápětí za to zaplatí. Být sám mezi vlastníma ľuďma, to je strašlivá tíha._____ 3) V druhém plánu je film o tom, že se úspěch neodpouští._____ 4) Za povšimnutí stojí fakt, že místní výbor KSČ může někoho vystěhovat kvůli krádeži._____ 5) Divákovi jest skousnout melodrama a zdlouhavé scény z osobního života i dobovou dikci. Peníze nechcu. Co s tím smetím v komunismu? Ale nebojte se, soudruzi se postarali, nezdárného režiséra a spoluscénáristu 32letého Ladislava Helgeho k odpovědnosti přitáhli a tak nakonec všechno dobře skončí. ()

Zajímavosti (7)

  • Film dostal v roce 1960 na II. festivalu československých filmů v Plzni Cenu československé filmové kritiky. Když však byla vzápětí na příkaz sovětských delegátů porota svolána podruhé, filmu cenu odebrala a místo něj ocenila snímek Král Šumavy (1959). (Stegman)
  • Velká samota má pro českou kinematografii značný význam. Byl to vlastně náš první poúnorový film, který se odvážil kritizovat nekritizovatelné – komunistickou stranu a její politiku (problematickým hrdinou se stal komunistický funkcionář). (cinema_cz)
  • Film byl v roce 1959 na I. festivalu československých filmů v Banské Bystrici zkritizován a stažen z distribuce, stejně jako třeba snímky Zde jsou lvi (1958) nebo Tři přání (1958). Krátce poté bylo vyměněno vedení Barrandovského studia za nové, které mělo lépe kontrolovat látky určené do výroby. Nové vedení si posvítilo i na tento film. Nejprve neprošel schvalovací projekcí, nakonec ale režisér dostal od činovníků nařízeno, ať přetočí konec, čímž měl být film „zachráněn“. Tak se také stalo - film získal jiný a optimističtější konec a do kin byl uveden. (Stegman)

Reklama

Reklama