poster

Bába z ledu

  • Slovensko

    Baba z ľadu

Drama / Komedie / Romantický

Česko, 2017, 106 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Aky
    ***

    Už mi to Slámovo vrtání se v lidském kalu připadá trochu stereotypní. Zde je navíc příběh ohýbán vůlí do podoby toho, jak si autoři představují, že by život podle nich měl jít, až se často vymyká přirozenosti. Stejným problémem na mnoha místech trpí dialogy, které sledují víc to, co autoři právě potřebují říct, a méně, zda by tak život a řeč skutečně mohly plynout. Hvězdu přidávám, ani vlastně nevím, proč. Snad pro tu Zuzanu Kronerovou.(8.7.2018)

  • T2
    *

    Rozpočet CZK 28miliónovTržby Celosvetovo $337,000▐ Klasický rodinný príbeh o problémoch, útrapách, hľadaní stratenej súdržnosti. Nájde sa tu pár svetlých okamihov ako mierne napravenie soplavého Ivana ale ináč to moc čo nemá ponúknuť, dejovo dosť suchopárne, statické. /25%/(14.3.2018)

  • Pepinec
    ****

    Skromný film, který má co říct a říká to tak, že i kdyby člověk ne úplně se vším souhlasil, musí to respektovat. Těžko vydrží v kinech rok a půl jako křečovitá slátanina Všechno nebo nic, ale přál bych Slámě malý tuzemácký zázrak. Novýho Pavla jsem tuhle potkal v metru na eskalátorech a zdálo se mi, že má na sobě kraťasy z filmu. Tomu se říká vžití do role!(2.3.2017)

  • eLeR
    ***

    Hana je dobrý človek ... ale trochu zlyhala, čo sa výchovy svojich synov týka, lebo takých debilkov som už dávno nevidela. Hlavné herecké duo veľmi prirodzené, tempo neúprosne pomalé, pár vtípkov, minimum muziky a kopec studenej vody .. klobúk dole pred Zuzanou, ja by som si tam nenamočila hádam ani prst.(7.7.2017)

  • JitkaCardova
    ****

    Sice jako většina české současné produkce film nepřekračuje televizní kvalitu audiovizuálem (kamera, střih, hudba, zvuk nejsou nic světoborného), ale po vyprávěcí a tematické stránce je překvapivě dobrý. Alfou a omegou je tu dusno a bezvýchodnost životních situací, kdy každý z účastníků má už za život dost nadrobeno a spískáno a vzájemně si neumějí ani pomoct ani nic doopravdy sdělit, svěřit nebo vysvětlit, a už vůbec se nedokáží upřímně propojit a spolupracovat, aby se jim mohlo všem začít dařit prožívat život hodnotněji, lépe a opravdověji. Výčitky, mlčení, komentáře i občasná větší či menší gesta jako pokusy něco napravit nebo posunout lepším směrem se míjejí účinkem, projevy dobré vůle či zoufalé snahy přicházejí v rozklíženém načasování, jak každému dochází trpělivost či přicházejí podněty k reflexi nebo jednání v jinou chvíli, synergie nefunguje a každá naděje se vzápětí rozpadá v přemožení marností. Každý zvlášť je příliš slabý, aby mohl odčinit či napravit celý ten časoprostorový propletenec zamotaných nezdravých vztahů v rodinách a s trvalými následky nenapravených životních restů, vin a dopuštění nelze dobře žít. Ve chvíli, kdy se s takovým nákladem rozvětvených neštěstí člověk pokusí začít žít ještě i na stará kolena s někým druhým a opět v sobě zažehne naději, když ne na nápravu svého dosavadního zamotaného života, tak alespoň na nový začátek, musí zákonitě přijít o to horší vystřízlivění do reality, jíž nelze uniknout - protože ten druhý si s sebou v téhle společnosti nutně vláčí vlastní nedodělky a provinění a jejich trvalé následky, a kombinace dvou takových životních osudů není prakticky únosná - exponenciální příval následků, které je budou dostihovat, je přespřílišný. Když v našem pokolení jako několikátém po sobě nefungují rodiny a komunity (jako lokální sociální celky, kde všichni o každém všechno vědí a pomáhají si spolu žít, nikoli kluby, kam se utíká a kde se nikdo nikoho neptá na jeho domácí zázemí či minulost), jež by ctily základní lidské hodnoty, pak už žádný nový vztah zatížených, prokletých jedinců se spoustou šrámů a škraloupů neznamená dvojnásobnou radost a poloviční trápení, ale exponenciálně eskalovanou depresi a vědomí nemožnosti to překonat. Děti, které se mezi takovými paralyzovanými troskami dospělých motají, jsou tím od narození nenapravitelně poškozované, uzavřené, citově deprivované, bez morálních základů a osobně příkladného vedení k poctivé práci, vytrvalé péči a vnitřní radosti z jejích výsledků, naučené, že s ničím nepříjemným nejde doopravdy hnout, učící se rezignovat a kapitulovat, přijímat absurditu, porážku, nesrozumitelnost, absenci intuice i logiky, stávají se závislé na digitální zábavě, násilí, jsou nekomunikativní, otupělé či vzteklé, a rozhodně nepředstavují naději na lepší svět. ***** S takovým pocitem by měl divák odcházet z kina domů - do vlastní rodiny, ať už k rodičům, prarodičům, partnerovi, dětem, nebo třeba do bytu ke spolubydlícím či do izolace a "svého klidu" daleko od všech, ale pokaždé téměř jistě někam, kde nepanuje atmosféra ujištění, vlídného a vnímavého přijetí, podpory, spolupráce a širokého mezigeneračního rodinného i sousedského harmonického souladu. Všude je v nějaké formě napětí, dusno a bezvýchodnost, izolovanost a řevnivnost. ***** Tenhle nenápadný film nastavuje nebalamutící zrcadlo naší realitě, v níž dobíhá někdy před pomyslnými sedmi pokoleními zažehlý rozpad mezilidských vztahů a skutečných hodnot, a naší vzrůstající neschopnosti ho zastavit a obrátit. *~(2.1.2018)

  • - Režisér Bohdan Sláma netušil, že Pavel Nový je otužilec, který se chodí koupat do studené vody již 30 let. (M.B)

  • - Herca Pavla Nového si pre úlohu Broni vybrali producenti Oukropek a Strnad. Testom bola scéna vyznania lásky, akú vraj vyznal tak, ako by to žiadny chlap nedokázal. (classic)

  • - Scéna s hořícím autobusem byla natočená před barokní sýpkou Týnice mezi obcemi Vykání a Kounicemi na Nymbursku. (Mijagi)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace