Bába z ledu

Spoilery! Ačkoli mě letos více dostalo Po strništi bos, tak nelze Bohdan Slámovi upřít, že zkrátka umí. Jeho snínky jsou tak příjemně jiné, že se snad postupně prokoukám ke všem. Krásný příběh o lidech, kteří jsou ještě stále mladí pro tetičku smrt, ale už přeci jen trošku staří pro strýčka život. A tak divák sleduje zoufalou snahu žít, nebo alespoň vnést do svého života nový impuls a uprchnout ze stereotypu. Kronerová s Novým neměli chybu. Jejich postavy jsem jim věřil. Příběh má mnoho vrstev, což nebývá u nás úplně obvyklé. K mnoha oceněním tedy nemám výhrad. Vynikající kus dobře odvedené filmařiny, který se vyplatí vidět i kvůli jedné velkolepé scéně, kde si to rozdávají geronti jako za mlada, tedy minimálně se o to snaží. Děsivá věc, když mozek by chtěl, ale tělo už nemůže. Jediná výtka snad jen k té drůbeži, kterou hlavní hrdina nosil všude s sebou. (18.03.2018)

Bába z ledu je možná nejkonvenčnější Slámův film, který se třeba divácky oblíbeným filmům dua Hřebejk - Jarchovský blíží zejména přesunem důrazu z vyprávění obrazem na herecký projev a dialogy. Ostatně, podobně jako v hřebejkovinách tu k řadě konfrontací mezi postavami dochází u jídelního stolu. _______ A v nich právě vynikne jeden zásadní problém: Postavy jsou až příliš typizované na to, aby mohly být vnímány jako realistické obrazy skutečných lidí a zároveň je nelze považovat ani za trefné karikatury, protože ztělesňují spíše lidové předsudky a klišé, než reálné charaktery. Paradoxně je tak Bába z ledu mnohem méně výstižná, než třeba neprávem přehlížený Instalatér z Tuchlovic (2016), jehož tvůrce Tomáš Vorel jinak rád sahá pro karikatuře a grotesknosti._______Tak třeba jeden z Haniných synů (Marek Daniel) si hraje na ušlechtilého intelektuála, který okázale pohrdá plebsem, ale jinak je to spíš budižkničemu, jenž se stížnostmi na morální zkaženost doby snaží na něco svést svou neschopnost materiálně zajistit vlastní rodinu. Jeho bratr (Václav Neužil) slouží jako šablonovitý protipól a je tedy bohatým podnikatelem, co si u jídla stěžuje na „nemakčenka“ ve státní sféře, nicméně v jeho životě schází – ó, jak originální - opravdu vřelé citové vztahy. A to jak k jeho přecitlivělé manželce (Tatiana Vilhelmová), která jí jen bio potraviny a tiše pohrdá lidmi, co nemají její vybrané způsoby, tak k malému synovi Ivánkovi, jehož citová odcizenost je ve filmu demonstrována tím, že neustále hraje videohry vydávající iritující „počítačové“ zvuky. _______Zatímco ambiciózní evropské filmy sbírající pozitivní ohlasy na festivalech se buď odráží od životných, bravurně odpozorovaných postav, jež sledují ve zcela přirozených situacích (např. celé rumunská nová vlna) nebo hledají originální, stylizovaný způsob, jak nahlížet na klasická témata (např. Saulův syn), Bába z ledu uvízla v nepříliš podnětném fikčním mezisvětě, který je v principu všední, ale zároveň zřetelně umělý a vykonstruovaný. (23.03.2018)

Film, který je opravdu ze života a spousta lidí se v něm pozná. Zbytečné vykecácání je zde nahrazeno velmi zdařilými hereckými výkony. Kronerová si tu sošku zasloužila. (Ostatní ocenění mne zas tak výrazně nepřesvědčili, že by to mělo být to nej v čs kinematografii za onen rok) Není to film, který by si člověk dal do filmotéty a třikrát za rok pouštěl, to ne. Je to "jen" dobře natočené drama o rodinných vztazích. (17.03.2018)

Sláma by si měl dát restart a Český lev by se měl zrušit. S tou sociální prací balancuje Sláma od začátku a až dosud se mu z toho dařilo dělat filmy, které lze označit nejen za dobré a tzv. umělecky hodnotné, ale i mimořádné (viděl jsem Divoké včely a Čtyři slunce). U Báby z ledu už to neustál a došlo k tomu, co mu hrozí permanentně, totiž k vytvoření pouhého výchovného videa, jakkoli tematicky promyšleného (problémy jednotlivých postav, metafora různých podob chladu, jeho snášení a zahřívání, vnuk, závěr, rozbitá mísa, postavy odmítající nabízený happyend aj.). Oběma výše jemnovanými filmy jsou nám vyprávěny sice všední příběhy, které by ale nikdo jiný než Sláma vyprávět nedokázal. Bába z ledu je příběh sice nevšední, ale vyprávěný jako tisíce jiných, zaměnitelných a lhostejných příběhů, jimiž nás filmoví producenti neustále zahrnují. Veškerá rodinná "problematika" v Bábě z ledu naznačovaná je přehrávaná do trapnosti. Přehrávaná je v různých scénách i titulní postava (zejména tam, kde má vypadat jako ušlápnutá přestárlá matinka) - celkově postava krajně nekompaktní. Sláma jako scénárista napsal obtížnou, ale možnou postavu, vlastně postavu zcela všední, kterou však její představitalka a Sláma jako režisér nedokázali přesvědčivě ztvárnit. Opravdu přesvědčivá je Kronerová vlastně jen při nahaté scéně v posteli (což by ostatně mohla být kultovní scéna, kdyby ten film okolo za něco stál). Vinou nezvládnutí postavy také zaniká nosnost doslova pojatého názvu (bába "z" ledu), takže i závěrečná scéna v ledové vodě už vyznívá zcela hluše. Nového postava působí jako psaná pro Luďka Sobotu a oba synové i se snachou Vilhelmovou jsou nejspíš vystřiženi z nějakých těch komedií s Trojanem kolem přelomu století. Titulní píseň jako už tradičně strašlivá. Z tradičně silné Slámovy (a Markovy) filmové estetiky zbývá sem tam nějaký pěkný záběr a krásné zobrazení živočišného druhu otužilec český. Závěrečná dějová smršť přichází ve fázi, kdy už je mi všechno jedno, a vlastně jediným momentem kdy jsem měl chvilkový dojem, že se přece jen dívám na něco zajímavýho, je scéna na obecním úřadě. (13.03.2018)

Občas jsem tento pocit mívala i u starších Slámových věcí, ale tady je to silnější než kdy jindy, a totiž že ten film nedává smysl. Kdyby se věnoval zralé ženě, která se učí rozkvétat a dívat se na svět vlastníma očima, tak proti němu neřeknu půl slova. Jenže tak to není. Soukromé problémy těch synů v takto detailním pohledu tam neměly vůbec co dělat. Absurdní vyhrocenost, nezvládnutí herecké intenzity (hlavně Daniel, Neužil i Tatiana to trochu přeháněli, zatímco Nový mi připadal moc plochý a prázdný na to, jaké nitro se v jeho postavě vařilo) používání dětí jako loutek a nikoli účastníků rodinného provozu, směšná kumulace v čase - už tak film působí uspěchaně, všechno vypadá, jako by se odehrálo během maximálně jednoho měsíce, a ke všemu je to tisíc zvratů, za které by se žádná telenovela nemusela stydět. V podstatě to vypadá jako školácké chybné rozhodnutí, kdy se autor zpracovávající vláčné, meditativní téma lekne, že se tam toho málo děje, a začne si vymýšlet zbytečné blbosti navíc a cpát je tam jednu za druhou. Nedává to smysl, a ačkoliv jsem si přála, aby poslední záběr byl takový, jaký nakonec je, tak díky tomu všemu, co mu předcházelo, je absolutně nezasloužený. (16.06.2018)