Z Paříže do Paříže

Hezký film o židovské rodině, která je vystavena všem nebezpečím války. Dva malí synové na útěku procestují kus Francie a prožijí mnohá dobrodružství, kladná i záporná. Některým scénám se nedalo moc věřit, ale film je dobře zahraný a dojemný. Trochu moc tlačí na city diváků, ale to je ve filmech s dětskými hrdiny časté. (25.06.2017)

Z Paríža do Paríža je film podľa autobiografickej knihy Josefa Joffa Bag of Marbles, 1973 (Mešec s guľkami). Spisovateľ ročník 1931 mal v dobe okupácie 10 rokov a viac. Kniha sa stala takým bestsellerom, že v roku 1975 bol natočený film pod rovnakým názvom. Takže dnes sme sa dostali k remaké tohto filmu a to je dobre. Všetky tie strašné okamihy, ktoré sa od roku 1941 do 1944 diali, okupácia Francúzska Nemcami, pohon na Židov, vypočúvanie krutým nemeckým dôstojníkom, odvážny odbojár, kolaboranti na čele s Pétainom až po oslobodenie sú podávané zjednodušene očami deti a to je obrovským prínosom pre tento film. Matka chcela zachrániť svoju rodinu a existovalo jediné možné riešenie a to, že rodina nemôže zostať pohromade. Najmladších synov posiela do mesta Menton na juhu Francúzska a cez okupované územie sa môžu dostať jedine 2 malí chlapci (podľa jej slov nikto nebude mať podozrenie na dve malé deti). Ostatní sa všetci dostali cez okupované územie na vlastnú päsť. Tu ešte v neokupovanom južnom Francúzsku sa na určitý čas rodina zjednotila, ale ešte nič nemali vyhraté. Otca Romana zadržali príslušníci SS a v novembri 1943 bol deportovaný do Osvienčima, už sa s neho nevrátil. Ostatní mama Anna, brat Albert a Henry boli zatknutí a internovaní v tábore Drancy. Pri ich deportácii do koncentračného tábora mal vlak poruchu a blížiaci sa Američania ich zachránili pred následným ďalším transportom. No a strastiplná cesta najmladším bratov Josefa a Maurice taktiež šťastne skončila v oslobodenom Paríži. V závere filmu sa nám objavia v obraze obaja hlavní aktéri tohto filmu autor knihy Josef so svojim o dva roky starším bratom, ale obaja už v pokročilom veku. (Pre poriadok filmy z Francúzska o holokauste rovnako dobré, keď nie ešte lepšie: Vlak 1973, Pán Klain 1976, Nečakaná zrada 1985, Dovidenia chlapci, 1987, Pan Batignole 2002, Šifra 2003, Pani z Izieu 2007, Slobodná zóna 2007, Ukryté deti 2007, Odsun 2010 a Kľúč k minulosti 2010.) (26.06.2017)

Je pravdou, že scénář mohl jít občas víc do hloubky. Ale ono to ani tak nevadí a připadá mi hloupé se zrovna u tohle vzhledem k žánru filmu pozastavovat jak to dělali někteří čeští kritici (rozumějte, pisálci.) I když si uvědomuju, že je podobně nepatřičné chválit, u tohoto filmu emotivnost. Ten příběh už je sám o sobě emotivní, stačilo ho jenom obsadit dobře hrajícími dětskými herci. I tak je ale co chválit. Hlavně, že je tento film velmi inteligentním a přínosným typem snímku pro celou rodinu.. Malým dětem ukáže, jaká hrozná byla válka. Film pro ně musí být hrozně působivý a napínavý. Je vyprávěn efektivně, já sám jsem se do něho ponořil a držel hlavním hrdinům palce. Starší či náročnější diváky film neurazí a bude se jim líbit také. V rámci filmů o 2.světové válce je poměrně originálním počinem. Je vyprávěn dětskýma očima a nese v sobě mnoho pozitivizmu, motivace a hezkých myšlenek. Musí se pochválit i herecké výkony obou dětských herců a Patrick Bruel by si za roli otce zasloužil Césara. Suma sumárům, skutečně krásný případ filmu pro celou rodinu. (10.02.2018)

„Jsi můj brácha. Klidně tě ponesu až na konec světa.“ No jasně. Předvídatelnosti, tvé jméno je v námětu. Příběh, který nejvíc vystihuje slovo – klasický. Je jako suvenýry ve skleněné vitríně minulosti: je tu rodina, zásady, válka, dětství, nebezpečí, hodnoty, dojetí, odvaha, lidství, krutost, naděje… vlastně nezáleží na tom, jak je uspořádáte, vypadají spolu hezky a patří k sobě. Postavené na dečce dramatu, potřené leštěnkou napětí a místy vyšisované od klišé. A ať děláte, co děláte, vždycky se k nim dostane prach klišé. (21.08.2018)

Typické válečné drama o židovských dětech během druhé světové války, které nikterak neurazí, ale bohužel v rámci svého žánru ani ničím nepřekvapí a celkově působí spíše jako reklama na nekolaborující Francouze než na drsné a tísnivé drama o pronásledování Židů, kteří si během války prožili to největší peklo. Samozřejmě, je to založeno na skutečných událostech, ale celá ta doba je vyobrazena tak idylicky, že člověk během filmu ani nemá pocit, že v Evropě zuří válka a pokud by ty kluky chytl germánsky hovořící voják či kolaborant, tak je čeká jasná smrt. Chápu, že se to tvůrci snažili vyobrazit z pohledu dětí, kteří si to možná ani neuvědomovali, ale právě ten střet s tou realitou šel zfilmovat mnohem lépe. Třešničkou na dortu je tak jedině přítomnost několika českých herců v epizodních rolích jako například Martina Huba či Marka Vašuta. Moje hodnocení 60%. (24.07.2017)