Un sac de billes
A Bag of Marbles
Z Paríža do Paríža
Režie:
Christian DuguayKamera:
Christophe GraillotHudba:
Armand AmarHrají:
Dorian Le Clech, Batyste Fleurial, Patrick Bruel, Elsa Zylberstein, Bernard Campan, Kev Adams, Christian Clavier, César Domboy, Ilian Bergala, Lucas Prisor (více)Obsahy(1)
Bratři Maurice a Joseph jsou kluci, kterým žádná lumpárna není cizí, a protože bydlí v Paříži, mají příležitostí pro svá klukovská dobrodružství více než dost. Tím spíše, když je jednomu deset a druhému dvanáct let. Bohužel jim do dětských her a radostí zasáhne tvrdý osud. Jednoho dne jim totiž maminka musí na kabáty přišít žluté hvězdy. Francie je okupována německou armádou a nacistická správa přitvrzuje. Židům v Paříži už jde o život, a tak tatínek rozhodne, že kluci musí uprchnout do dosud neokupované zóny na jihu Francie, kde se snad všichni zase setkají. A protože Maurice a Joseph musejí z ohroženého domova odejít okamžitě a pokud možno nenápadně, nemají žádné cestovní doklady, vezmou si jen minimum peněz a jídla. Před sebou mají dlouhou cestu nočním vlakem, bezohledné německé hlídky, nebezpečný přechod přes demarkační čáru a cestu přes vysokohorské hřebeny. Jediné, na co se mohou spolehnout, jsou vlastní síly, bystrost, statečnost a instinkt. Netuší, že potrvá ještě tři roky, než válka skončí. Malí hrdinové si naštěstí při tom všem dokáží v sobě uchovat dětství i najít čas na malá klukovská dobrodružství. (Cinemart)
(více)Videa (3)
Recenze (161)
Příjemný film z válečné Francie, který dokáže vyvolat celou řadu nejrůznějších pocitů. Asi je to spíše na slabších pět hvězd, ale nemůžu si pomoct, v daném žánru životopisných válečných filmů, ve kterých se neválčí, je to pro mě jeden z nejlepších počinů posledních let. Prostě a jednoduše se mi tento příběh židovské rodinky dostatečně líbil a zaujal mě po celou dobu. 85% ()
Ťažká doba rodí zaujímavé, no smutné príbehy. Presne takým bol aj príbeh oboch bratov, ktorí takmer celý film niekam utekajú. Cestou stretávajú dobrých no i zlých ľudí, ktorých zlo ukryté niekde hlboko vo vnútri sa naplno prejavilo práve v týchto krušných časoch, čo je samozrejme jedna z ľudských prirodzeností. Na druhú stranu sa našťastie chalani stretli aj s láskavými postavičkami, takže to nemali až tak drsné. Práve preto si myslím, že z Paríža do Paríža je jeden z najrealistickejšie natočených snímkov na túto tému - zbavený zbytočného sentimentálneho pozlátka a hrania na city diváka. Keď sa nad chalanmi a ich rodinou trochu viac zamyslím napadne ma, že vlastne tá rodina ani nedopadla až tak zle. Ktohovie ako by to skončilo, keby mali utekať z Poľska, Československa alebo z Nemecka. Mali šťastie, že na to Azúrové pobrežie to nebolo až tak ďaleko. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Film to sice nebyl špatný, ale už jsem na stejné téma viděl pár lepších kousků. Navíc jsem se nemohl celou dobu zbavit pocitu, že už jsem musel vidět něco podobného a přišel jsem na to, že mi snímek připadá jako fúze filmů Smrt krásných srnců a Musíme si pomáhat. Nenudil jsem se sice, ale vlnu nadšení jsem také nepocítil. ()
Filmov so židovkou tématikou počas WW2 je už ako húb po daždi, a tak už je konkurencia v tejto téme naozaj obrovská. Subjektívne mi niektoré filmy prídu trochu moc tendenčné, ale väčšina z nich pôsobia naozaj silne a relatívne realisticky. Čo sa týka Un sac de billes, tak tu treba uznať nespornú kvalitu a ten príbeh ma v mnohých ohľadoch chytil za srdce. Útek dvoch bratov do neznáma (za demarkačnú líniu), ktoré malo znamenať bezpečie napokon prinieslo ďalšie a ďalšie nástrahy. V podstate mali šťastie v nešťastí, lebo počas svojho putovania narazili na tých správnych ľudí. Bol to príbeh strachu, ale predovšetkým nádeje, ktorá držala oboch chlapcov nad vodou. Takže celkovo chválim. Josephove gesto na konci ma úprimne dojalo - myslím to, keď ľudia vyšli do ulíc oslavovať slobodu a prišla okamžitá pomsta namierená proti kolaborantom, vrátane tých, ktorí poskytli Josephovi na pár mesiacov domov. ()
Film mě docela zklamal. Příběh dvou bratrů byl sice zajímavý, ale nelíbilo se mi zpracování. Mladší Jo byl cíleně až moc roztomilý a moudrý, bohužel jsem ho nemohla brát příliš vážně. Dost mi připomněl přemoudřelé děti ze sovětských filmů, kterých jsem si užila za totáče dost. Cítila jsem kalkul a tlak na diváka po celou dobu, na což jsem už po letech dost vysazená. Bylo to celé takové moc učesané. Vzpomínáte na Život je krásný? Nebo Vlak dětství a naděje? Úplně jiný zážitek. ()
Reklama