Na střeše

Veskrze sympatický film s výborným Aloisem Švehlíkem. Mám problém se třemi věcmi. Za 1) celý film je protkán situacemi, které ve filmu prostě nemám moc rád. Může za to fakt, že mám problém s estetickou distancí a všechno hrozně prožívám. My něco víme, děda to neví, my něco víme, holka odvedle to neví, my něco víme, policajti to neví a všechny ty scény, kdy se ty postavy dozvědí pravdu, trvají dlouho, já to prostě nedokážu sledovat a nedělá mi to dobře. Plus ještě všechny ty scény, kdy se postavy v minulosti nějak chovaly a najednou se zachovají úplně jinak, třeba citlivě a já jenom trnu, kdy se to zase pokazí. Já vím, že to není asi úplně vada filmu, ale já to prostě nemám rád. Když nad tím ale tak přemýšlím, tak to asi i vada filmu je, přinejmenším z důvodu bodu 2. Za 2) přespříliš uspěchaná a nedůvěryhodná proměna hlavního hrdiny. Celý koncept je příliš mimo realitu v případě takového zlodědka. Přitom snímek je dostatečně prázdný a nudný na to, aby to tak uspěchané nebylo. Děda se začne měnit velmi brzy poté, co ho teprve poznáme. 3. bod už jsem naznačil. Mám rád filmy, které se odehrávají na víceméně omezeném prostoru, ale chce to po autorech, aby byl ten obsah opravdu výživný. Jenže ten film mohl klidně skončit po první půlhodině, mohl skončit po první hodině a bylo by to vlastně úplně ok a neměl bych pocit, že to bylo krátké. Celkově má snímek pár hezkých momentů, bavily mě prupovídky pána a oceňuji Mádlovu odvahu ponořit se do hlubin uvažování starého člověka. Silné 2* (07.08.2021)

Citlivě, jemnohumorně, tematicky vrstevnatě rozebrané dvě odlišně postavy a jejich přátelské zbližování. Mádl umí o lidech všech věkových kategorií vyprávět jako životem ošlehaný filmařský matador. Výborný Švehlík a potěšující absence product placementu na místech, kde mohl být. Jen nečekejte emocionální K.O. závěr, který udělal Pojedme k moři nezapomenutelným filmem. Na střeše divácké očekávání v druhé polovině spíše (úmyslně a umně) dekonstruuje. (07.02.2019)

Slušná kamera a skvělý herecký výkon Švehlíka. Jinak je to ale značně povrchní kopírka a směska Kolji, Daleko od okna, Musíme si pomáhat nebo i toho Gran Torina, kde ale nejsou vůbec, ale vůbec vykreslené charaktery postav, celé je to ták strašně milé, až bolí, žádný konflikt se zde nekoná. Vůbec netušíme, co špatného Švehlík za komančů dělal a co udělal rodině, netušíme, jestli ten Vietnamec je skutečně nakonec takový milý dobrák, nebo vrah, a jak to, že nedošlo k nějakému konfliktu mezi chlapem, který Vietnamce nesnáší, a Vietnamcem? Že by to vše plynulo tak lehce? Prostě je to neživotný útok na kapesníčky dam v kinech a u televize, jež se rády dojmou pohádkou ve stylu tomto či Pretty Woman, ale jinak to plave po povrchu jako článek v bulvárních novinách, nejde to žádné postavě pod kůži, konfliktům a střetům se to vyhýbá jako čert kříži, prostě odfláknutý kus moderní "filmařiny". (07.12.2020)

"Na Střeše" hodnotím ako tretí flim v neoficiálnej českej filmovej stareckej trilógii, ktorá začala v roku 2001 filmom "Babí Léto" a pokračovala roku 2007 filmom "Vratné Lahve". Tento film v podstate pokračuje podobným štýlom a musím uznať kvality Jiřího Mádla ako režiséra a scenáristu. Myslím si, že nám priniesol skutočne veľmi dobrý film. Ešte než začnem s hodnotením však poviem, že pôvodne mal v hlavnej role hrať zosnulý Jan Tříska, pre ktorého pôvodne túto rolu napísal. A keď som sa zoznámil s našim hlavným hrdinom, musím uznať, že by to bol ideálny casting. No na druhú stranu môžem povedať, že Alois Švehlík to podal rovnako vynikajúco a so cťou. Verím mu hádam každú jednu scénku v tomto filme. Osobne by som povedal, že musí byť ťažké žiť v 79-ke sám v byte, opustený a zabudnutý a len so spomienkami na všetko čo sme nespravili a hnevom voči novému režimu. A je to podľa mňa veľmi pochopiteľné. A je skvele vidieť, že keď mu do života vstúpi mladý vietnamec Song, život pána Rypara má konečne nejaký nový zmysel. Dialógy sú tu podľa mňa veľmi uveriteľné a vždy fungujú. Film je dostatočne vtipný, ale absolútne v ničom to nezastiera jeho drámu. Hudba okrem toho na správnom mieste vie dodať tú správnu atmosféru. Nemal som tušenie, kam to nakoniec dospeje a pôsobí to celé len ako život starého muža, ktorý má pocit, že pred smrťou dostal druhú šancu na to, aby ešte v živote dokázal niečo spraviť lepšie. A podľa mňa to funguje. Čo sa problémov týka, tak možno by som nechal filmu viac času pre vzťah medzi Songom a Annou. Je to pekne budované, má to dobré momentky, no dúfal som ešte v nejaké záverečné momentky. Viem si to predstaviť. A potom by som povedal, že možno trošku sa dalo tempo urobiť svižnejšie. Miestami som si ten čas uvedomoval a najmä som mal pocit, že film si skúsil spracovať viacero záverov a potom sme tam všetky dostali. Ako keby si spomenul, že je ešte niečo treba povedať a pokračovali sme ďalej. A tie scénky sú dobré. Fungujú a som rád, že tam sú. Len si myslím, že to trošku nepomáha tempu filmu. Ako celok hovorím, že Jiŕí Mádl ma prekvapil. Natočil film, ktorý sa mi úprimne páčil a bol by som ho schopný odporúčať. A nečakal som, že sa mu to niekedy podarí. Takže klobúk dole. Skvelá práca. Hodnotenie: A (01.09.2019)

(2x) Všichni žijeme ve stoce, jen někteří z nás se dívají na hvězdy... Mádlův autorský film, teprve druhý v pořadí, překvapuje ve všech ohledech – invenčním scénářem, který nenudí, ale baví a přitahuje, neobvyklou zápletkou, jejíž nepravděpodobnost je ryze zdánlivá a zcela jistě také výběrem spolupracovníků, od kameramana a hudebního skladatele až k oběma hereckým protagonistům. Jízlivě komický příběh starého pána, bývalého učitele a komunisty, a mladého cizince, ztraceného v tvrdém světě nesmlouvavých zločineckých praktik, není jen groteskním intermezzem, střetem dvou věkových generací, vzdálených sobě navzájem, ale spíše naléhavou výzvou k uvědomování si sebe sama, vlastních nedokolaností a pocitů, světa kolem nás. V případě Aloise Švehlíka se jedná o špičkový herecký výkon, o vskutku mistrovskou benefici, prodchnutou bohatou citovostí i jemnou tesknotou za uplývajícím časem; za pozornost ale stojí i Mádlův neherecký objev, Duy Anh Tran, jehož bezprizorní uprchlík je zcela autentickým ztvárněním kulturní a sociální izolace cizinců, vytvářející problematické prostředí pro vznik skupin, do nichž nelze proniknout. Mádlův film ovšem nic z toho prvoplánově nekritizuje, nementoruje, jen ukazuje, jací lidé vedle sebe žijí, přestože o tom možná sami netuší. A když se potkají, může z toho vzniknout docela hezké přátelství. Navzdory svému věku a životním zkušenostem. Nemožné se stává skutečným. (08.09.2019)