Na střeše

Srovnání s Gran Torinem není zcela od věci, ale rozhodně se nejedná o nějaké vykrádání. Jiří Mádl má očividně talent, protože po svém zdařilém debutu přichází i tentokrát s povedeným počinem, jenž má nejen chytlavý příběh, ale také výborné herecké výkony v hlavních rolích. Samotné provedení mě též bavilo a tudíž nemám větších problémů s plným hodnocením. (01.11.2019)

Keď vidím, tie komentáre, o aké veľdielo ide, tak dostávam padúcnicu. Pritom je to obyčajný film o starcovi a Vietnamcovi, ktorý ničím neprekvapí, nemá v sebe nič originálne a komédia to nie je ani zďaleka. Žiadny dôvod na smiech ani úsmev som tu nenašiel. Švehlík samozrejme výborný, no takú Mary Bartalos ani nemuseli písať do účinkujúcich, veď povedala dokopy jednu vetu. (08.09.2019)

Po Mádlovom režijnom debute, ktorý mi dokonale sadol som sa nedočkavo tešil na jeho ďalší film. No a Na streche je pre mňa sklamaním. Nielenže mi zápletka pripadá oveľa fádnejšia a vlastne na nej nevidím nič dostatočne zaujímavé, ale aj režijne mi to pripadalo oveľa horšie. V rozhovoroch mi často chýbala hudba, ktorá by im dodala atmosféru. Takto boli v rozhovoroch často trápne pauzy behom, ktoré som mal chuť pretočiť. Najväčšou slabinou filmu je ale predstaviteľ Vietnamského chlapca Duy Anh Tran, ktorého herecký prejav je založený len na snahe vykoktať nejaké české slovo so smiešnym Vietnamským dialektom. Vďaka tomu vôbec nefunguje chémia medzi ním a Švehlíkom. Je to len one man show pána herca Švehlíka, ktorý ma charizmu aj keby čítal telefónny zoznam. Lenže bez opory adekvátneho spoluhráča ani Švehlík nestačí na to, aby utiahol film. Ani ostatné epizódne postavy nie sú dostatočne zaujímavé, aby ich epizódky bavili. Je to fakt veľká škoda. Aj keby vzťah ústrednej dvojky fungoval, tak som nenašiel nejakú poriadnu pointu v celom tom príbehu. Obidve postavy si vzájomne trochu pomôžu, ale nič extra objavné sa tu nerieši. Odbúranie pár predsudkov voči Vietnamcom mi nestačí. Pobavilo ma snáď len originálne vyriešenie toho ako legálne zabezpečiť, že ten Vietnamec mohol v CZ ostať. To sa Mádlovi podarilo. Takže výsledok je na české pomery nadpriemerný, ale v celosvetovom merítku je to len tuctový priemer na jedno pozretie. Dúfam, že ďalším filmom Mádl znova dokáže, že je talentovaný režisér a jeho prvotina nebola tak skvelá len vďaka obrovskému šťastiu pri výbere detských predstaviteľov. 5/10. (05.09.2019)

Tak už i Česká republika má svou záhadu hodnou světového formátu, kam se hrabe Bermudský trojúhelník na záhadu Mádl. Šmīrák neschopný uvěřitelně zahrát ani tu nejbanálnější roli točí výborné autorské snímky. Scénář je nenucený, lehkonohý a hlavně opět nepotřebuje doslovnost, což je na dnešní poměry nebývalé. Možná jsem naivní prosťáček, ale já celý příběh Mádlovi žeru, všechny situace mi přijdiu reálné. Užívám si jemného nenuceného humoru, kterého je v českých filmech poslední dobou jako šafránu. Mádl je nesrovnatelně vyspělejší scenárista, než stále nepochopitelně natáčený věčný nedospělec Kolečko. Režisérsky se Mádl skutečně zařadil mezi špičku, navíc je vidět i velký posun od jeho prvotiny, což nám divákům umožňuje doufat, že český film má budoucnost. Jen dodám své vroucí přání, aby se Mádl vykašlal na to, co neumí, pro co nemá špetky talentu a tudíž mu to nejde, tedy hraní. Bude mít více času na psaní scénářů pro neokoukané filmy a také pak na jejich nápaditou režii. A tohle obojí mu jde více než dobře. (02.09.2019)

(2x) Všichni žijeme ve stoce, jen někteří z nás se dívají na hvězdy... Mádlův autorský film, teprve druhý v pořadí, překvapuje ve všech ohledech – invenčním scénářem, který nenudí, ale baví a přitahuje, neobvyklou zápletkou, jejíž nepravděpodobnost je ryze zdánlivá a zcela jistě také výběrem spolupracovníků, od kameramana a hudebního skladatele až k oběma hereckým protagonistům. Jízlivě komický příběh starého pána, bývalého učitele a komunisty, a mladého cizince, ztraceného v tvrdém světě nesmlouvavých zločineckých praktik, není jen groteskním intermezzem, střetem dvou věkových generací, vzdálených sobě navzájem, ale spíše naléhavou výzvou k uvědomování si sebe sama, vlastních nedokolaností a pocitů, světa kolem nás. V případě Aloise Švehlíka se jedná o špičkový herecký výkon, o vskutku mistrovskou benefici, prodchnutou bohatou citovostí i jemnou tesknotou za uplývajícím časem; za pozornost ale stojí i Mádlův neherecký objev, Duy Anh Tran, jehož bezprizorní uprchlík je zcela autentickým ztvárněním kulturní a sociální izolace cizinců, vytvářející problematické prostředí pro vznik skupin, do nichž nelze proniknout. Mádlův film ovšem nic z toho prvoplánově nekritizuje, nementoruje, jen ukazuje, jací lidé vedle sebe žijí, přestože o tom možná sami netuší. A když se potkají, může z toho vzniknout docela hezké přátelství. Navzdory svému věku a životním zkušenostem. Nemožné se stává skutečným. (08.09.2019)