Neviditelný

║Rozpočet $7miliónov║Tržby USA $64,914,050║Tržby Celosvetovo $123,630,571▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Prekvapenie na úvod roka a to ešte dokonca hororové. Len škoda že to nie poctivo výživné ako bola prvá polovica filmu, tam to stavalo na tajomnej atmosfére nepoznaného a bralo to a dúfal som že to postupne bude len gradovať. V tej druhej polovici sa to troška zbesilo urve skôr do akčného elementu, ktorý to vybudované dá troška dole, škoda že to Leigh Whannell lepšie neustál, vrátane pre mňa skôr tuctovo suchého záveru. Také pozitívum ešte bolo, že nečakane to fungovalo aj z nie moc sympatickou herečkou a ktorú tak strašne bojuje ten asi dosť zvrhlí zbohatlík, prase jedno. /75%/ (21.03.2020)

Leigh Whannell v Neviditelném potvrzuje, že se s ním musí počítat jako s režisérem, který hororový žánr umí. K těm nejlepším mu však pořád ještě kousek schází. Jeho novince by slušelo zkrácení o nějakých dvacet minut, jinak je to však sice nepříliš originální, ale výtečně natočená thrillerová podívaná. Whannell u mí šponovat napětí, notně mu s tím pomáhá i vynikající Elizabeth Moss, a ve všech akčnějších scénách navíc potvrzuje kvality naznačené už v Upgrade. Navíc hraje s divákem od začátku fér hru a všechny karty vyloží na stůl překvapivě brzy, což mu ovšem nebrání v tom, aby fungovala dost nepříjemná atmosféra. Osobně mi Neviditelný sedl víc v okamžicích, kdy se bral stoprocentně vážně, protože díky sázce na atmosféru a dospělejší přístup k celé látce to fakt funguje tím způsobem, o němž většina současných hororů sní. Ale ačkoliv celé béčkové vyznění působí možná až příliš uspěchaně a trošku z něj čiší snaha hrotit to za každou cenu, celkově jde o hodně nadprůměrné řemeslo, které fandům hororů ukáže, že tu pořád jsou talentovaní režiséři, kteří i okoukaný příběh dovedou odvyprávět tak, že se člověk dvě hodiny nenudí. I když na novou žánrovou klasiku to bohužel asi stačit nebude. (01.03.2020)

Po Upgradeu spíš downgrade. Zoufale tomu chybí nápady a po úvodním vtahujícím útěku z luxusní rezidence je to vlastně jen jedna velká odvozenina. Je na tom vidět, že by to hrozně chtělo být tím společensko-uvědomělým hororem a vyprávět o toxických, manipulativních vztazích podobně jako se Uteč zaobíralo rasismem, nebo My rozdělenou společností, nohy tomu ale podráží fakt, že to v mnoha pasážích prostě nedává smysl. Jinak je zajímavé, kolik styčných ploch má postava Elisabeth Moss se zmizelou a pravděpodobně v zajetí drženou manželkou scientologického lídra Davida Miscavige, ale na to se jí na press kolečku nikdo nezeptá. :-( (01.03.2020)

Post-MeToo reinterpretace Wellsova Neviditelného muže, která proměňuje podtext mnoha slasherů a paranoidních thrillerů (toxická maskulinita je zlo) v hlavní text, a oproti předloze zohledňuje primárně hledisko oběti, ne útočníka. Scénář sice napsal muž (režisér Leigh Whannell), ale na základě konzultace s odborníky a oběťmi stalkerů a citových manipulátorů. K jeho doladění si pak kvůli co nejcitlivějšímu zohlednění ženské perspektivy přizval Elisabeth Moss. Nejděsivější je plíživější první polovina filmu, dávající nám zakusit, jaké peklo zažívá partner člověka s poruchou osobnosti i po (zdánlivém) ukončení vztahu, a trpělivě odhalující metody agresora. Ze způsobů, jakými Cecilii její ex psychicky deptá, ničí její kariérní vyhlídky a izoluje ji od její rodiny a přátel, aby prohloubil její bezmoc, mrazí i z toho důvodu, jak snadno by mohly být aplikované ve světě, kde neviditelnost zatím nikdo nevymyslel. (Pachatel této formy násilí se vzhledem ke své schopnosti přenést vinu na oběť ostatně často jeví jako někdo nepřítomný a neviditelný, kdo vlastně není.) Oproti jiným podobným filmům, které nás až do konce drží v nejistotě, jestli hlavní postava opravdu neztrácí kontakt s realitou (čili máme stejnou pochybnost, kterou se ve své oběti při gaslightingu snaží vyvolat manipulátor), zde od začátku víme, že Cecilie je v právu a její kognitivní schopnosti jsou v pořádku, což spolu s výkonem Moss a výrazně subjektivním vyprávěním posiluje naše přimknutí k ní i frustraci z toho, že ji nikdo nevěří, zatímco moc nad jejím životem s pomocí mrazivě promyšleného plánu krok za krokem přebírá někdo jiný. Druhá polovina filmu má blíž ke standardní vyvražďovačce a psychologická přesvědčivost v ní nápadněji ustupuje žánrovým konvencím, ale pořád jde v první řadě o to, co prožívá protagonistka. Díky zájmu o ústřední postavu skvěle funguje také finále, slastné tím, kdo a jak se v něm ujme vedení, i tím, jak prostě a přitom efektivně je zrežírované (což platí pro celý film, využívající namísto vizuálních efektů a lekaček nesmírně nápaditě těch nejzákladnějších stylistických prostředků hororových tvůrců: ticho a prázdné prostory, pomalé kamerové švenky, dobře načasované hlediskové záběry). Horor, který je v demaskování některých zdrojů dnešních společenských úzkostí srovnatelně důležitý jako před pár lety Uteč (už z toho důvodu, že žijeme ve společnosti důvěřující spíš těm, kdo dokážou dobře předstírat, než obětem předstírání). 80% (06.03.2020)

Videl som od Verhoevena Muž bez tieňa a dosť ma to bavilo. Bol som zvedavý, čo ponúkne táto verzia a musím povedať, že aj keď je to rozpočtom skromný film, milo ma prekvapil. Keď si odmyslím, niektoré kravinky a divné chovanie postav jedná sa predovšetkým o perfektne napínavý thriller. Leigh Whannell po perfektnom Upgrade znova dokazuje, že dokáže diváka zaraziť do sedačky nervóznymi a napínavými scénami a presne toto je silná stránka Neviditeľného. 80% - 4* (08.11.2020)