Vidiny

Občas si k horroru odskočí tvůrci, u nichž by to člověk nečekal. V tom pozitivnějším případě to může přinést zajímavý způsob i styl. Nezaujmou-li Vidiny jako horror, rozhodně zaujmou svým stylem. Susannah York je ve své roli naprosto úžasný a její plynulé přeskakování z polohy vyděšené a zmatené ženy do polohy naprosto suverénní a sebevědomé ženy je strhující. Vidiny jsou svým způsobem klasickým sedmdesátkovým psychologickým horrorem, balancujícím na hraně dramatického thrilleru, ale ten horror tu je, hluboce zalezlý pod kůží, jako zmatená myšlenka v mozku. Skvělá kamera, pohlcující hustá a napínavá atmosféra, skvělé herectví, parádní hudba (použita tvorba japonského skladatele Stomu Yamash´ty a toho já hodně rád), výborné interiéry a exteriéry. Ten film je prostě lahůdka ve všech směrech a já jen lituji, že jsem ho neobjevil dříve. (15.07.2021)

Jak mě už tahle psychologická hororová dramata se schizofrenikem (nebo jinou narušenou osobou, terminologii neovládám) v hlavní roli lezou na nervy! Jsou zde v podstatě jen dvě možnosti - je to realita / je to představa - které se různě překrývají. V několika prvních viděných filmech tohoto typu to působí zajímavě, člověka baví hádat, co je skutečné a co smyšlené, v dalších už spíš nudně... a já jsem se dostal do fáze, kdy mívám chuť takový film vypnout. Images jsou naštěstí alespoň velmi dobře natočeny, atmosféra velmi pěkná, Susannah York svého blázna také uhrála s přehledem, takže si není relativně na co stěžovat. Jenom mě to holt příliš nebavilo. 6,5/10 (17.05.2010)

Robert Altman mi nikdy nejak zvlášť nesedel, hoci jeho režisérske kvality uznávam a rešpektujem. No náplň jeho filmov mi obyčajne nesadne, alebo ma nezaujme. V tomto prípade to platí tiež. Máme tu len akúsi podivnú hru o tom, čo je ilúzia a čo realita, ktorá sa postupom času stupňuje až je z toho hotový mišung (pre hlavnú hrdinku, divák je v obraze). Na druhú stranu sa mi ale páčila kompozícia mizanscény a celkovo, kamera bola výborná. Spolu s hudbou to aspoň vytvorilo príjemne mrazivú atmosféru s jemným nádychom tajomna. Lepší priemer. 65/100 (11.03.2017)

Další důkaz toho, že "dědek Altman" byl právoplatný zástupcem Nového Hollywoodu a i přes to, že byl skoro o generaci starší, než celý ten velebený režisérský výkvět tehdejší doby, tak dokázal točit stejně nekompromisně liberálně a "hipísácky" jako ostatní a táhl s nimi za ten pomyslný sedmdesátkový provaz. Produktivnější než všichni ostatní draci z nové režisérské genarce, co rok, to film. Smutné je, že právě jeho filmy z této doby patří mezi ty nejazpomenutější díla a díky svým pozdním kouskům má na CSFD spíš status suchara. Velký omyl. Stejné překvápko je, že John Williams se kdysi vzmohl k něčemu tak nemelodickému a experimentálnímu. (16.08.2008)

Jistou originalitu tomu upřít nelze, ale k čemu to je, když to pouze mate tělem? Všechny ty prvky, náznaky, cedule s nápisem Die, dramatická hudba, a na konci si člověk řekne, a to bylo všechno? Navíc to nějak nedává smysl, když to člověk domyslí do důsledků, a docela by mě zajímalo, jestli měli autoři sami jasno s tou dvanáctiletou holkou, jestli je reálná, nebo jen taky její představa. V podstatě to trpí efektem seriálu Lost - natočíme spoustu záhad, a protože nevíme, jak z toho vybruslit, svedeme to umělecky na schízu a on se v tom nikdo patlat nebude. Navíc je to dlouhé jak dvanáctihodinová směna u pásu, bez větších zvratů, a ty pasáže o jednorožcích a divné krajině mi přišly krajně pitomé a zbytečně nadužívané. Možná, kdyby ten film měl 40 minut, ale takhle je to fakt nic o ničem, kde je hezká jen krajina. Čím Susannah York Altmana tak okouzlila, že jí natočil její knížku? Ještě že tenkrát nikdo nevěděl nic o kampani MeToo. (13.12.2019)