21 gramů
-
21 Grams
-
21 gramov
Drama / Krimi / Thriller
USA, 2003, 124 min
Režie:
Alejandro González IñárrituScénář:
Guillermo ArriagaKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Gustavo SantaolallaHrají:
Sean Penn, Benicio Del Toro, Danny Huston, Naomi Watts, Carly Nahon, Clea DuVall, Charlotte Gainsbourg, Claire Pakis, Eddie Marsan, John Rubinstein, Denis O'Hare, Paul Calderon, Annie Corley, Kevin Chapman, Stephen Bridgewater, Lew Temple, Melissa Leo, Carlo Alban, Catherine Dent, Arron Shiver, Tom Irwin, Michael FinnellProducenti:
Ted Hope, Robert SalernoStřih:
Stephen MirrioneScénografie:
Brigitte BrochKostýmy:
Marlene StewartHodnocení uživatelů
Premiéry
V kinech
od:
|
05.02.2004 |
|---|---|
V kinech
od:
|
27.05.2004 |
|
Na DVD
od:
|
13.09.2004 H.C.E. |
|
Na DVD
od:
|
28.02.2009 Blesk |
Marigold
Skvostná ukázka postmoderní filmové narace – Iñárritu rozbíjí chronologii příběhu na malé kousíčky a z těchto kousíčků skládá své vyprávění. Nevypráví v tradičním smyslu proto, aby sdělil příběh, ale proto, aby ho v duchu postmoderní narace donutil diváka spoluvytvářet, být jakýmsi druhým autorským hlasem. Narozdíl od Andersonovy "Magnólie" ale zachází v dekonstrukci příběhu ještě dál – ignoruje i pravidla konvenčního časoprostoru a servíruje divákovi změt dějů, které nejsou ukotveny jednotou času a místa. Výsledkem je strhující vypravěčská forma, která vnímavému divákovi znemožňuje odtrhnout od příběhu oči, stanout mimo děj. Prožitek z filmu je umocněn způsobem nasnímání – ruční kamera se po trierovsku vyžívá v neurotickém třasu a nevypočitatelném pohybu. K tomu všemu přistupuje výtečná práce se zvukovou stopou, ve které se v klíčových momentech krom přirozených zvuků objevují monotónní zvukové plochy, ještě zesilující citový prožitek. Alejandro González Iñárritu je skutečným mistrem moderní dramatické formy, byť z mého subjektivnímu pohledu jeho formální brilanci chybí bezprostřednost prožitku a intimita, jaká je charakteristická například pro díla Larse Von Triera. Něco ještě více absorbujícího. Subjektivní zážitek. Na vině je možná i fakt, že jsem měl po celý film pocit, že jsem zbytečně o krok napřed v odhalování zápletky... Jinak – absolutorium za herecké výkony (věru nevím, komu se klanět dříve, ale asi přeci jen vítězí strhující viník Benicio Del Toro), za scénář, námět i nenápadnou hudbu. "21 gramů" patří k nejlepším filmům o vině, trestu, odpuštění, soucitu... jaké jsou dnes k vidění... Rozhodně patří do mého TOP 3 za rok 2003 hnedle vedle Burtonovy "Velké ryby" a "Ztraceno v překladu" od Sofie Coppolové.(28.3.2004)
Anthony
Až budete mít pocit, že vše kolem je úžasné a nic vám nechybí a budete to chtít trochu vyvážit, pusťte si tento film. Jednak vnesete kus pořádné deprese do svého prosluněného života a jednak uvidíte opravdu skvělý film. Příběh je skutečně dost temný, smutný, depresivní, ale na druhou stranu také poměrně jedoduchý - nicméně... Nicméně je natočen tak originálním způsobem, že se z něj stává jeden z nejzajímavějších filmařských počinů za poslední dobu. Ano mám na mysli to časové zpřeházení scén. Režisér tvrdil, že nestříhal jednotlivé scény chronologicky, ale podle momentální nálady, která je v té které části filmu. A ono to sedí celkem přesně. To nejsou hrátky s časem a la Pulp Fiction, kdy se souvisle odvyprávěl jednotlivý příběh a pak jen tyto celé povídky byly poskládány nechronologickým způsobem. Zde skutečně vidíte jednotlivé SCÉNY zpřeházené - je to sled střípků, mozaika, kterou teprve musíte pozorně ve své mysli složit. Není to ovšem žádný logický hlavolam a la Memento, jde tu především o pocity, stačí jen film sledovat a scény začnou postupně dostávat nové významy a alespoň u mě to fungovalo na sto procent. Vždy byl naznačen kousek, který dostal smysl později a zároveň byl vodítkem pro příští vývoj. Svědčí o velkém talentu režiséra, scénáristy, střihače, že poskládali ty kousíčky příběhu tak, že to nakonec funguje. Další výrazným bodem tohoto filmu jsou herecké výkony, které jsou začasté vynášeny do nebes a v zásadě zaslouženě. I ony mají velkou zásluhu na silném vyznění mnoha scén. A jelikož byl film v tom, co vyprávěl tak silný, měl jsem na konci pocit naprostého emocionálního "vyždímání" a deprese, že jsem si pro zklidnění mé mysli musel bezprostředně poté pustit jakýsi primitivní výmaz mozku ve formě bezduchého akčního filmu. :)) (To nevím, jestli je tedy dobré doporučení, ale pokud jste trochu silnější povahy, pak neváhejte)(20.9.2005)
POMO
1. Bolo určite treba toho preskakovaného rozprávania? 2. Inarritu útočí na naše city čo mu sily stačia, no nikdy sa nepriblíži intimite Larsa von Triera. Tie emócie vlastne nevytvára on, ale páni herci a dámy herečky. ***Naomi***. Určite úžasný film, na ktorý len tak nezabudnete (nápad so srdcom nemá obdoby), no v niektorých ohľadoch spochybniteľný.(9.3.2004)
Boss321
Alejandro González Ińárritu potvrdil po Amores perros pověst jednoho z nejlepších a nejtalentovanějších režisérů současnosti. I jeho druhý celovečerní film se skládá z mozaiky několika příběhů (tyhle typ filmu mám čím dál tím radši), které do sebe začnou každou minutou zapadat více a více. Příběh o životních bolestech, spravedlnosti a odpouštění je natočen mistrovsky a působí neobyčejným dojmem, který vás donutí přemýšlet nad životy postav. Herecké výkony jsou naprosto dominantní a nezapomenutelné, hlavně Benicio Del Toro, který si společně s Naomi Watts vysloužil nominaci na Oscara.(10.2.2008)
Dan9K
Tak tohle je skutečně velké váhání. Mám 21 gramům napařit pět hvězd (mimochodem prvních za poslední dva měsíce; tomu říkám bída) už jenom za nezpochybnitelně nejnepřehlednější film, co jsem kdy viděl? Ze začátku mi ty skoky vadily. Poté jsem v nich ale nalezl skoro zvrhlé potěšení. Během sledování se ve mě pravidelně střídaly pocity, zda to mám Alejandrovi, po Amorres Perros, znovu sežrat, nebo ho za to rozvětvení a časovou nepřehlednost rovnou poslat do hajzlu. Na začátku jsem netušil, která bije. Omluvte prosím moji neznalost fyzických zjevů hereckých es (fakt se stydim :-) ), avšak tři hlavní mužské představitele, okolo kterých se to celé točí, jsem v první půlhodině nemohl absolutně rozeznat. Nejdříve jsem si dokonce myslil, že je to snad jeden a ten samý. Dost k tomu dopomohly i ty zmiňované skoky. Snímek si mě však udobřil snad vševysvětlujícím, takřka odzbrojujícím závěrem. Počin je to v podstatě dokonalý, hodně mi připomíná svým vyzněním i zpracováním Věčný svit neposkvrněné mysli. Stejně jako u něj si ani dnes nejsem svým hodnocením ale úplně jistý. Alejandro González Ińárritu je pro mě obrovská naděje a já jen doufám, že od něj uvidím i něco v trochu jiném stylu i s tím, aby si to zachovalo totožnou kvalitu, jelikož se bojím, že potřetí bych to samé milému Alejandrovi asi tak snadno nespapinkal.(3.9.2006)