21 gramů

Náladovo špinavá, ponurá a roztrasená kamera posilňuje realistickosť sledovaného sveta, chronologická rozhádzanosť deja z troch individuálnych, vzájomne sa prelínajúcich príbehov podporuje angažovanosť našich závitov na skladaní súvislostí. Pôvodne sa mali príbehy - podobne ako v Amores Perros - odohrávať sériovo jeden za druhým, no Iñárritu nakoniec zvolil "chaotickejšiu", kontroverznejšiu variantu. A celé toto formálne ambiciózne sústo sleduje citové trápeniep ostáv. Vo výsledku film víťazí. Je zaujímavý i emocionálne pôsobivý. Ale nevíťazí na celej čiare. Predsa len nejde o geniálnu skladačku s nezameniteľným rozmiestnením styčných bodov (Memento), pretože z neho jednoducho JE cítiť, že rozhádzanie dejových rovín nebolo nevyhnutné a jeho snahou je iba premeniť striebro v zlato. A nejde ani o deštrukčnú emocionálnu trhavinu (Magnólia), pretože hoci sa Iñárritu vystríha sentimentu (čo je fajn), bojí sa bezmedzného, trierovsky krutého obnažovania ľudskej intimity (čo je škoda). Svoje postavy sníma oblečené a má k nim viac rešpektu než tyran Lars von Trier. (09.03.2004)

Zpřeházené řazení scén mě napřed trochu mátlo, ale když si uvědomíte, že dějově se ubíralo několika směry a taky že v životě jsou okamžiky, které se s odstupem času zdají významnější, zatímco jiné se rozplynou, aby někdy opět vytanuly, když přijde někdo další, do jehož skládanky života správně zapadnou, tak to mělo svůj význam a ne, že to byl jen režiserův emancipovaný pokus o "cool" střih. Přestože plný bolesti, tak nádherný příběh, který působí drtivě autenticky, mistrovsky zahraný. Benicio Del Toro hraje tak, že se musíte nutně zamýšlet nad bolestí toho chudáka. Jenže tak a "takové" hrají vlastně všichni. (06.02.2005)

Režisér (A.G.Iñárritu - Amores perros) se rozhodl servírovat tenhle strhující příběh jako střepy zrcadla. Když je začnete nacházet, nevíte kam patří, jenom že se krásně lesknou. Postupem času začínají vystupovat z té skládačky obrysy a detaily, aby nakonec daly dohromady jedno z nejkrásnějších zrcadel, které odráží tolik citů a emocí, že je z kina skoro neodnesete.... Výkony Naomi, Seana a Benicia jsou vpravdě nezapomenutelné ! (27.01.2004)

Brilantní scénář, naskládaný jako dílky puzzle, což zde ale není na škodu, právě naopak - skládankovité schéma vyprávění umocňuje dojem neuvěřitelně silného a lidského příběhu. Perfektní režie, kde Alejandro González Iňárritu opět dokazuje, jak umí natočit ty nejsložitější lidské emoce a problémy neuvěřitelně poutavě, zaujatě a tak, že vám nezbyde než se všemi postavami soucítit, ať jsou téměř jakékoliv. Samozřejmě nic z toho by nemohlo fungovat bez adekvátních hereckých výkonů, které jsou zde opravdu do jednoho excelentní, nemá cenu vyjmenovávat. (28.01.2006)

Díky bohu za to, že se pořád ještě točí filmy, které dokáží pořádně zabrnkat na duši. Miluju filmy, které mně nevodí za ručičku, které mně nutí klást otázky, přemýšlet o nich. A to je přesně 21 gramů. Iňárritovo důsledné nabourávání časové posloupnosti je v mých očích jasnou výhrou, to skládání mozaiky z časových střípků bylo svým způsobem vzrušující a napínavé. Skvělý dojem ještě umocňuje ruční kamera a místama zajímavá práce se zvukem. Nad těmito technickými záležitostmi stojí emotivnost a hloubka scenáře a herecké výkony. Och, Benicio, Benicio, ty jseš prostě bourák, jinak to říct nedovedu.....Ještě k celkovému vyznění příběhu - na konci se praví " To co skončilo v plamenech, opět se zazelená." Je dobré vědět, že přes všechnu zpackanost života existuje vždycky naděje, ten světlý bod v dáli. A že se pořád točí skvělé filmy :o) (07.08.2004)