Ten den přijde

Pá věcí mi přišlo dost nepravděpodobných (ač podle skutečné události) a celkově mě to až tak nechytlo. Na dané téma jsem totiž viděl už lepší filmy (Dogani a Kolonie), takže jsem i přes slušnou trýznivost věděl, co jak bude, a tím pádem jsem se do toho celou dobu nedokázal pořádně vžít. Ale špatné to nebylo. 70% (26.04.2018)

Velice silné drama, které mi nedalo spát. Sympatický výkon mladých herců umocňoval "autenticitu" snímku. Rozhodně to nebyla pro ně lehká role, ale zvládli to na výbornou. Smekám před nimi. Režijně a scenáristicky velice dobře odvedená práce. Atmosféra houstla každou minutou, až do posledních minut filmu. Doporučuji všem, co mají rádi silné psychologické filmy. (17.03.2020)

Silné téma samo o sobě (podmínky v některých dánských dětských domovech v 60. letech aneb strašák Barnevernetu), zručně zrealizované a s působivým castingem hlavní dvojice dětských herců. Retro kvalita, jen občas až příliš melodramatická. Dánsko poslední dobou vymetá kostlivce ze skříně pěkně (viz Under Sandet). (11.02.2017)

Jedným slovom desivé! Človeku sa až rozum zastavuje, že takéto svine v ľudskej podobe žijú medzi nami. Keď sa niekoľko takýchto sviní zíde vo vedení sirotinca a navzájom sa kryjú, tak z toho pre tie deti nemôže vzniknúť nič iné ako nočná mora. Na toho riaditeľa sa mi stačilo len pozrieť a už mi bolo až fyzicky zle. Vlastne ten film bol v podstate horor, celý čas pôsobil tak silnou negatívnou energiou, že mi bolo zle od začiatku až do konca. Je to v podstate kompliment, ale, žiaľ, je utrpením tento film sledovať. Snáď jediná výtka smeruje k môjmu silnému podozreniu, že to koncentrované zlo bolo oproti skutočnosti prehnané, aby bol divák čo najviac šokovaný. Mimochodom, keď sa tak pozerám na kvalitné dánske filmy, ktoré som videl v posledných rokoch (tento, Zložka 64 (2018), Pod pieskom (2015)), zisťujem jednu zaujímavú vec. Všetky tie filmy sú na základe skutočných udalostí (nie až tak vzdialených) a všetky vrhajú na Dánov veľmi zlé svetlo. Vždy tam ide o skupinu ľudí so zodpovednosťou za mladých, ktorá vedome pácha nejaké strašné zlo, čo by nebolo možné, nebyť skupiny ľudí okolo, ktorá to ticho toleruje. Navyše ešte aj filmy, ktoré nevychádzajú priamo zo skutočných udalostí (Muži, ktorí nenávidia ženy (2009), Hon (2012)), sú zase o nejakých strašných úchyloch. Tak neviem, čo si mám o tom myslieť. (13.08.2021)

Když něco nemůžete zvládnout, stát vám pomůže, postará se o vás i o vše blízké. Nikdy ovšem tak, jak byste si to sami představovali. Na děti rodičů, kteří jsou ještě při síle a dovedou se postavit kličkám (paragrafům) Zákona č. 89/2012 Sb. - Péče o dítě a jeho ochrana, stačí škola. Pokud rodiče tuto sílu nemají, ať proto, že holdují něčemu, čemu by neměli, nebo jsou prostě slabí duševně či tělesně, pak jsou tu různé specializované ústavy, které následují po aktu překrásně nazvaném: "odebrání dítěte z rodiny" (Cathy Come Home natočil Ken Loach před více než 50 lety). Základním výchovným prostředkem na školách i ústavech je šikana, na které se - a to jsem zjistil až později - podílí dětí, jako vykonavatelé, spolu s učiteli, jako podněcovateli. V případě Orphanage Godhavn šlo ovšem zvláště do tuhého. V podstatě si to - ani přes superrealistický herecký výkon Larse Mikkelsena - nelze představit. Samozřejmě, že pomíjím lokaci, takhle to mohlo vypadat leckde (viz . LIVINGDEAD ***). To, že je sirotčinec v Godhavnu nyní vzorem vzorů, je to jen skákání z extrému do extrému (viz Malarkey****). Podstata ale zůstává stejná: rodič, ať už je (téměř) jakýkoli, je pro vývoj (především předškolního) dítě a tvrobu jeho neuronových synapsí nepostradatelný. (04.12.2019)