Ten den přijde

Není nad to si o víkendu pustit nějaký ten rodinný film, kde všechno hodíte za hlavu a jenom sledujete, jak všechno funguje a že ten náš svět je taková ta zahrada rajských potěšeních, kde všichni jsou na sebe hodní a mají se rádi. Na to já kašlu, já si radši pustím nějakej ten snímek o sériových vrazích anebo film z nějakýho toho ústavu, kde člověk pozná o čem ten život je? Tento snímek se odehrává v dánském sirotčinci pro chlapce, kde vidíme nově přijít dva nezvladatelné sourozence, kteří byli odebráni matce umírající na rakovinu. Hned první den se jim představí místní skvadra narušených vychovatelů v čele s násilnickým ředitelem, který razí heslo„kuj železo, dokud je žhavé". A tak chlapcům začíná přehlídka různých zvráceností a komplexů ze stran dospělých. Když o tom člověk tak přemejšlí, tak ty děti už potom asi nežily normální životy a v těchto ústavech dostaly skvělej základ pro různé duševní poruchy, deviace a možná i sklony k sériovým vraždám, jelikož jim tam do hlavy všichni hučeli, že to co se jim děje, je pro jejich dobro. To, co následovalo je zcela pochopitelné a jenom se divím, že to těm zvráceným bastardům procházelo tak dlouho. Ono to asi bylo tím, že strach je mocný nepřítel, který se může postupem času stát nebezpečnou zbraňí. Šokující pohled za zdi tohoto sirotčince byl natočen podle skutečných událostí a silně si začínám myslet, že po řadě zhlédnutých filmů z prostředí církevních institucí, nápravných zařízení a sirotčinců tam pracují jen zvrácené a zakomplexované osoby, kteří mají potřebu ubližovat a to zejména těm, kteří jsou menší a slabší a ještě se nedokáží bránit. Musím vyzdvihnout výběr všech dobře zvolených herců, zejména Larse Mikkelsena, který si svou roli ředitele vyloženě užíval a také jeho ženský protějšek v podání Sofie Gråbøl, která byla v tomto filmu snad jediný lidský element se kterým jsem se dokázal ztotožnit. Za skvěle natočené drama musím dát tentokrát zasloužených 100%. (22.08.2021)

Další slušně udělanej film o ošklivých, tentokrát ale hodně ošklivých věcech (je to náhoda, ale sotva před pár dny jsem viděl podobného Krále z ostrova Bastoy). Hodnotím vlažně. Zdálo se mi to být přitažené za vlasy, přemrštěná krutost, na druhou stranu nepochopitelná loajalita a zbabělost. To je opis chování dospělých. Dětskou opatrnost, vyvolanou nekonečným bitím, mi nedělá problém pochopit. Dětské herecké výkony nebývale dobré, ani nechci vědět, jak si na nich režisér vynutil tolik slz a smutku- to by možná mohlo být taky na film. Nějak se tomu ale rozpadl konec. Časově to vůbec nesedělo, starší chlapci měli jít do týdne pryč, bráchové se stačili kompletně uzdravit a ti jejich kamarádi tady přitom pořád ještě byli, Elmerovi se proměnil charakter, najednou z něj byl malej Zorro mstitel, prostě se tomu z mého pohledu nepovedl finiš. Ale je pravda, že mi nevyhovuje ani to téma, podobných filmů jsem už viděl x a je to pořád na jedno brdo. (18.07.2019)

Skoro se začínám děsit toho, jak to v dětských domovech ve Skandinávii vypadalo, protože Seveřané filmy na podobné téma chrlí ve velkém, všechny jsou podle skutečných událostí a všechny se odehrávají na jiném místě. Der kommer en dag ničím z žánrové škatulky nevybočuje, ale zase je to drama, které zaleze pod kůži a drásá maso co to jen jde. Co je potřeba ocenit, jsou dětští herci, kteří zahráli neskutečně a pak je tu Lars Mikkelsen, který se vyřádil v roli té největší svině ze všech - ředitele ústavu. 90% (10.03.2017)

Šikana počas núteného pobytu v detskom domove + škandinávska kinematografia - to znie ako zaujímavé spojenie, kupodivu však išiel Der kommer en dag dosť mimo mňa. OK, bratia si v zariadení vedenom despotickým personálom vytrpeli svoje, na rozdiel od podobne ladených filmov ako Ondskan, King of Devil's Island, Sleepers či Bad Boys ma však The Day Will Come akosi nedokázal poriadne vtiahnuť do deja a neobjavilo sa v ňom nič, čo by ma vyslovene dostalo. (09.01.2018)

Nevím proč mám vlastně tyhle filmy tak rád. Odložené děti ve výchovných ústavech, šikana, výprasky, útěky, u některých syrových scén raději koukám vedle na zed´ a nakonec vyšťavenej vydejchávám ty poslední intenzivní okamžiky. Der kommer en dag je fyzické a psychické trauma nejen pro kluky na obrazovce, ale i pro diváka. (11.03.2017)