Sieranevada
Sieranevada
Režie:
Cristi PuiuScénář:
Cristi PuiuKamera:
Barbu BalasoiuHrají:
Andi Vasluianu, Mimi Branescu, Bogdan Dumitrache, Eugenia Bosânceanu, Silvia Nastase, Dana Dogaru, Aristita Diamandi, Ana Ciontea, Valer Dellakeza (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Tři dny po teroristických útocích na pařížskou redakci časopisu Charlie Hebdo a čtyřicet dní po smrti otce přijíždí Lary, úspěšný lékař, do rodičovského bytu, aby tu strávil sobotu se zbytkem rodiny a uctil památku zesnulého. Vrcholem má být příchod kněze a zádušní hostina. Vše je naplánováno, ale nic nevychází. Program narušují drobné nehody, pozdní příchody, vpády nezvaných hostů, neustávající sled rozmíšek, které odhalují mnohé o samotných aktérech i společnosti, jíž jsou součástí. (Film Europe)
(více)Recenze (43)
Nejsem milovnice dlouhých filmů, ale musím říci, že tady jsem vydržela z pohodlí domova dokonce bez přestávky. V kině by to bylo obtížnější. Tato výborná konverzačka je tak autenticky natočená, že jsem si většinu filmu připadala jako s rodinou v tom malém bytečku. Chvílemi byly pocity stísněné, dramatičtější či humorné. Vlastně takové malé rodinné nádraží :) Životy současných lidí v různých podobách. Opravdu vydařené. No a na konci filmu už jsem byla vyhladovělá jako někteří na plátně :) ()
Nevim proc, ale Rumuni mi byli vzdy sympaticti, sedet s nimi ale v jednom byte tri hodiny da zabrat i otrlemu divakovi. Nejvetsi plus filmu davam za to, ze pusobi opravdu autenticky, jako by byl divak pritomen. Jelikoz ale nemam rad rodinna setkani, neoslovila me ani Sieranevada. ()
"Mám sto chutí odjet do Bulharska." Toto pohřební úsměvné drama se odehrává tři dny po teroristických útocích na pařížskou redakci časopisu Charlie Hedbo. Trvá tři hodiny. Dám mu tři hvězdičky. Takhle dlouho jsem totiž na večeři snad ještě nečekal a přestože měla proběhnout třetí den po antentátu ve Francii, její očekávání zaplňovala hlavně připomínka událostí z jedenáctého září dva tisíce jedna, jako kdyby snímek vznikl k jejich patnáctiletému výročí, debata o výhodách i nevýhodách komunistického režimu, nebo hádka s tématem orálního sexu, či trampoty způsobené nepadnoucím oblekem, špatným parkováním, ale také ožralou feťačkou. Název filmu je podle režiséra prý samolibý nesmysl, žert který má zabránit jeho různým výkladům v zemích distribuce, avšak evokuje také jakousi emociální vyprahlost. ()
Je to celkem dlouhé, zjístíme, že se v Rumunsku špatně parkuje. Zjístíme, že není jasný názor na 11. září. Zjístíme, že rozkol mezi generacemi může být všude stejný. Zjístíme, že problémy v rodinách jsou všude stejné. Zjístíme, že zádušní mše vypadaá jinak než u Nás. Prostě taková sonda do Rumunsku, trošku delší než by usela být. ()
Nechápem takmer 80% u tohto filmu. Po pozretí Skúšky dospelosti som dúfal, že toto bude tiež kvalitná dráma hlavne, keď sa tiež jednalo o rumunskú produkciu. Opak bol však pravdou. Statická kamera a zábery nedodávajú tomuto filmu veľmi na kvalite. Celých takmer 3 hodín je prekecaných o niečom, ale po dopozeraní filmu vôbec nie som schopný povedať, o čom vlastne. A nejakých pár scén, kde je tma, tak len pribíja klinec do rakvy tomuto filmu. Popis filmu dával tomuto filmu veľkú šancu a po jeho prečítaní som si myslel, že tomu tak aj bude, no mýlil som sa. 3 hodiny interiérových statických záberov jednoducho nie sú pre mňa. Miestami som už ani nedokázal tie kecy o ničom vnímať, takže som to vtedy vnímal len na polovicu, ale myslím, že som o nič neprišiel. ()
Konverzační film odehrávající se víceméně jen v prostředí jednoho bytu, v režii Cristi Puiu. Prostředí, v němž se odehrává příběh tohoto snímku, je více než důležité. Do rodinného bytu se sjíždějí rodinní příslušníci, aby zde uctili památku zemřelého manžela, otce, strýce. A to je vše, co potřebujete vědět. Jelikož se jedná o sešlost velké rodiny, je velmi komplikované, minimálně zpočátku snímku, se vůbec vyznat ve všech vztazích jednotlivých členů rodiny. Není to však ve výsledku až tak podstatné. Klíčovější je o čem se mluví, co se probírá. Řeší se různé problémy, útoky ve Francii, 11. září, ale i na první pohled banální věci jakou je oblek pro jednoho z nich. Celý film se line ve velmi pomalém tempu a je docela obtížné udržet pozornost, až příchod Tonyho a jeho odhalení probudí z letargie. Snímek celou dobu střídá mezi lepšími a poněkud horšími chvilkami a při takové stopáži se to musí projevit. ()
15% - komentář 20ti slovy: Dvacetičlenná rodinka v malém bytě kecá a kecá a kecá a kecá. Kecají v kuchyni, kecají v obývaku, kecají v předsíni. Kecají, kecají a kecají. ()
Dokonale autenticky film ,v ktorom vystupuju postavy ktorym je tažko uverit že neexistuju aj mimo filmoveho platna.Jednotlive postavy riešia vo filme banalne zapletky ktore su však celkom klučove ,tak ako aj v ozajstnom živote.Vdaka skvelym hereckym vykonom je stale na čo pozerat aj napriek dlžke filmu 173 minut.Puiu nastavyl latku velmi vysoko. ()
Je pravdou, že všichni se níže zmiňují o délce filmu. Ano, rozhodně mohl být kratší. Určitě by se dal podstatně zkrátit. Tvůrci nejspíš chtěli ukázat den s jeho všedností, ale i důležitými momenty. Každopádně nejzajímavější jsou asi rozhovory o 11. září a teorie, které se zaměřují na jedno z témat filmu - terorismus a do jaké míry jsme schopni věřit tomu, co nám média předkládají. Další téma je pak rodina. Když se sejde rodina, odhalují se veškeré problémy a nejniternější věci. Tvrďáci upustí slzu, když to nejméně čekáte a jemní lidé jsou schopni říct naplno, co v sobě dlouho skrývali. Řekl bych, že tenhle film bude blízký všem těm, kteří dobře znají, když se sejde celá rodina a začne řešit nově vzniklé rodinné krize, trampoty nebo staré křivdy. Ale vrátím se opět na začátek - ta délka. Být to kratší, jedná se o velmi kvalitní psychologickou sondu do duší běžných lidí, kteří si řeší své záležitosti po svém. Takhle se z toho stal nesmírně náročný a úmorný opus. Nepomáhá ani absence jakékoli hudby a komedií bych to rozhodně nenazval. ()
Prosím vás, choďte niekto do toho Rumunska a otrieskajte režisérovi tento snímok o hlavu. Ako preboha môže niekto natočiť takmer 3-hodinový snímok o ničom. Bezduché tliachanie odohrávajúce sa v jedinej miestnosti, kde sa riešia vzťahy rôzneho druhu, aby sa nakoniec nič poriadne nevyriešilo. Pri tomto filme som naozaj trpel. Neskutočná nuda. 20 % ()
Tíživý bytový minimalismus. Film bez jakýchkoli zkratek, bez doříkávání, s velmi dlouhými scénami a názvem, který jsem doteď nepochopil. V kině jsem trochu trpěl, ale o to silněji to do mě zarostlo a teď se to rozvíjí jak leknín v pravé plíci. ()
Odporně otravná sračka! Nudný hnus! Rumuny už nikdy více!!! Fujtajxl! ()
***1/2 ()
Skoro jako když se sejde naše široká rodina ()
Rodina se sejde a všichni se těší na teplé matčino jídlo. Dočkají se až po 173 minutách katarzí v samotném závěru. ()
Dôkaz, že aj úplne bežné chvíle a uveriteľné životy môžu byť zaujímavé a utiahnuť film. A navyše sa človek naučí vážiť si 90-minútové snímky, ak sa mu doteraz zdali byť dlhé... :D ()
Až s tímto filmem jsem pochopil terminus "suverénní režie". Kristus se s tím vůbec nemaže. Tleskám. Dokonalé. Na jednu stranu není jednoduché ty tři hodiny odkoukat (shlédnul jsem to nadvakrát, únava), na stranu druhou to prostě není nuda. Pasáž, kdy se dostáváme ven z bytu, to je thriller jak víno. Vůbec vlastně není jasné, co po které scéně bude následovat. Ale jedna věc je zjevná, pokoukání je to pro fajnšmekry, to nejni normální tydlencty filmy, hahaha. Kameraman občas vrávorá, jakoby jej tam (v tom bytě, v tom filmu) zapomněli. To ale není slabina, naopak! ()
Mám rád rumunskou "novou vlnu", ale tohle byl úlet, sledovat rodinnou slezinu v přecpaném panelákovém bytě V REÁLNÉM ČASE je fakt nesmysl, to, že občas to pobavilo, občas to zamrazilo, neznamená, že to odůvodní šílenou stopáž, střih přece k filmu patří. ()
Související novinky
Be2Can: Filmy z Berlinále, Benátek a Cannes
Festival Be2Can, který se uskuteční v kinech v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci a Zlíně od 6. do 12. října 2016, zveřejňuje kompletní program, jehož ozdobou bude čerstvá držitelka Ceny poroty z Cannes,… (více)
Vždycky, když někde uslyším nebo si přečtu slovní spojení "film pro náročného diváka", jako první se mi vybaví právě filmy od Puiua, a to především Smrt pana Lazaresca a Aurora. Dneska mezi ně můžu slavnostně zařadit i Sierunevadu, jelikož jsem si na ni konečně našel čas a podíval se na ni. A zase to stálo za to. Ona totiž i Sieranevada je pro opravdu náročného diváka, a to nejen délkou. Po člověku je zde požadováno hodně pozornosti, ačkoli se některé scény můžou zdát banální, ale věřte, že v tom všem se dá najít něco hlubšího. Členové rodiny totiž nemusí být nutně jen členové rodiny, ale i obrazem určitých typů lidí. Postavy zde dokonce jsou celkem promyšlené, některé sice víc a jiné míň, ale jsou. Některé scény však mají hloubku jen ve své propracovanosti - například scéna, ve které jeden člen rodiny vypráví dvěma dalším (včetně Laryho) o konspiracích ohledně 11.září, přičemž on sám jim pevně věří, člena naproti němu z toho má srandu a ten uprostřed (shodou okolností Lary) se toho moc nezúčastňuje jen poslouchá a má na to neutrální názor. Tohle dokonale odkazuje lidské názorové rozdělení nejen při tématu konspirací, ale i mnoha jiných. Těch je zde dost, dojde na politiku nebo i nějaká rodinná tajemství a problémy. Trochu mi to připomnělo Domů na svátky od Jodie Foster, ale to spíš jen tématem. Na rozdíl od Domů na svátky Sieranevada veškeré rodinné vazby a problémy promýšlí detailně, ostatně, má na to celé 3 hodiny. Každopádně sledovat 3 hodiny hromadu lidí v jednom bytě může dost lidí unudit, ale když se vám povede do filmu a jeho tématu dostat, čeká vás opravdu zážitek. Mě se to (jako zatím skoro u všech Puiuho filmů) povedlo a i tady jsem se moc nenudil. Někdo by mohl namítat, že se zde nic neděje, ale to bych netvrdil. Spíš naopak, každou chvíli se něco stane, jedna událost skončí, druhá začne a tak je to po celé tři hodiny. Ale ano, přiznávám, některé části/děje jsou příliš dlouhé a ne všechny mě bavily, to ale nemění nic na tom, že většina z nich mě zaujala. To umí fakt málokterý režisér, navíc v tak minimalistickém prostředí. Po filmařské stránce je ten film taky dokonalý, kamera působí maximálně realisticky, dialogy taktéž a když se vám povede dostat do atmosféry filmu, kamera bude s divákem spolupracovat (v bytě paneláku se totiž film odehrává nejmíň dvě hodiny, než někdo půjde ven, ale když Lary vyjde ven, člověk pocítí, jako by byl na čerstvém vzduchu a na chvíli si od toho shonu v malém bytě odpočinul - stejně jako Lary). Taky mě zde velmi potěšilo pár humorných scén - a nejmíň u dvou jsem se i zasmál nahlas. Já si ten film fakt neskutečně užil, byl fascinován jeho situacemi a i když jsem určitě ne vše pochopil na poprvé (přece jenom - délka 3 hodiny), rád se k Sieřenevadě někdy vrátím a určitě v ní zase uvidím něco víc. Cristi Puiu mě prostě opět potěšil a já jsem strašně rád, že jsem jeho filmy objevil, protože v dnešní moderní době, kdy takhle promyšlených (a snad bych se ani nebál použít slovo mistrovských) filmů bohužel ubývá, je to velmi příjemné. Je ale třeba si na to udělat čas, jelikož tohle prostě není žádný konzumní film, u kterého jen vypnete a nic neřešíte. Právě naopak. Hodně naopak. Ale nutnou uznat, že tenhle film rozhodně není pro každého, a to rozhodně nemyslím špatně. Dejte tomu tak 20-30 minut a uvidíte sami, jestli vás Sieranevada osloví či nikoli. Na Smrt pana Lazaresca to ale podle mě nemá. Btw, hodně se mi líbilo, že Puiu zůstal věrný typu záběrů z Aurory - zabíraní dějů v jednotlivých místnostech bytu z chodby, přičemž je vidět jen to, co rámuje prostor pro dveře. 5* () (méně) (více)