Němý Bobeš aneb Český Tarzan

Opět zasloužené nejvyšší hodnocení, zde hlavně za osvěžující novinku v podobě spojení hry se seminářem, která dává prostor ke spoustě podařených vtípků. Vedle několika hlášek a plachého Bobeše jsou nezapomenutelná také srovnání scén této hry se scénami dr. Fiedlera, který Němého Bobeše naprosto špatně interpretoval a s rekonstrukcí se příliš nenamáhal :) (16.01.2007)

Opět hromada superkomických scén a vět. Baron sedí u stolu v nepohodlné pozici s injekční stříkačkou v žíle, vedle doktor a farář - "však moje maminka vždycky říkávala"...opona, všichni rychle přesouvají věci jako o život, opona pryč...a maminka řekne jedinou větu!!!...opona a vše se zase vrací ke scéně s injekční stříkačkou. To se musí vidět. Podobná věc, kdy tenhle geniální kolektiv mučí sám sebe, se objevuje ve hře Dlouhý, široký a krátkozraký. Je to scéna, ve které Miloň Čepelka rozpráví se svým bratrem drsoňěm a naběhá přitom desítky a desítky metrů. "Dítě! V duchu mě napadají slova našeho básníka Šilera, v překladu vašeho básníka vrchlického". U Cimrmanů nevím jakým způsobem hodnotit, kdybych rozebíral humor, vydalo by to na hodně Ačtverek, když napíšu geniální, je to málo, tak musím prostě citovat. Cimrman lékař - "Zácpa, ta se tehdy léčila směsí řepíku, pampelišky, zeměžluči a hořce. Cimrmanovi stačil na zácpu Rozrazil". "Pekně nám to dnes připaluje Hurych a synové parní mlýny!" 95% (28.10.2010)

Velmi zajímavý projev evoluce uvnitř Divadla Járy Cimrmana. Originální experiment autorského dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, v němž si poplatni tradici svého divadla malé formy tentokráte dovolili porušit obvyklou strukturu své hry a zaběhlé schéma ,,seminář - hra" propletli do fascinujícího pásma fiktivně rekonstruovaného Cimrmanova dramatu. Jako stěžejní bod pak vypíchli právě fenomén vědecké rekonstrukce (sofistikovaně usazené mezi rivalitou Prahy a Vídně), jejíž parodie je nosným motivem celého kusu. Vrcholů tu pak divák může najít několik (kupříkladu až filmově působící flashbacky s trojnásobným či dokonce čtyřnásobným retrospektivním vnořením, v divadelních poměrech ovšem jen zaručeným zdrojem humoru), já volím profesorem Fiedlerem vypuštěné pasáže obchodního cestujícího Jeřábka plné dráždivě nevyřčeného (,,...prostě bezbarvé nicneříkající tlachání upovídaného strýce...no prostě nuda, nuda, šeď, šeď ...") a především pastiš údajné dobové kritiky Jana Nerudy...práce s jazykem a jazykový cit autorského dua S+S je až neuvěřitelná... ,,Polka jede, Polka jede..." Unikátní je též vrstva nonverbální komunikace, díky níž je celý projekt o domnělém českém velikánu tak působivý - mimo odstínů a tónů hlasů, proxemiky atd. především obsazení jednotlivých rolí a cílená práce s typologií jednotlivých (ne)herců - třeba právě popisy výše zmíněných nepojmenovaných Jeřábkových sexuálních orgií čte Petr Brukner, jehož hlas je až dětsky nevinný a celkově působí plaše a nesměle, tahle inkongruence je pak přesně tím správným okořeněním již tak dokonalého díla... (29.11.2011)

Zajímavý styl promíchání hry a seminářů. Kritika Jana Nerudy, srovnání vídeňské a pražské verze hry a hláška "Tvou ženu od prusko-rakouské vojny nikdo neviděl. Přiznej se Mikovče. Že tys ji zabil?" byly pro mě osobně nejlepšími momenty představení, kterému celkově nemám moc co vytknout - na rozdíl od ostatních her nemělo představení výraznější slepá místa a bavil jsem se po celou jeho dobu. 4* (13.01.2012)

Smoljakovu "Ztrátu třídní knihy" jsem viděl v Praze na začátku sedmdesátých let, během doby jsem pak viděl většinu z her tandemu SVěrák-Smoljak. Tahle mi nějak chyběla, a tak jsem využil pohostinnosti české televize. Myslel jsem, že mi jejich humor už moc neřekne, ale bavil jsem se skvěle jako vždycky (potom jsem se díval na druhý poločas Real Madrid - VFL Wolfsburg, a to byla taky psina). Všechno, co se dá dělat s jazykem - všechny ty elipsy a paraboly, metafory, metonymie a synekdochy, a do toho hospodská a sexuální hantýrka, - to všechno se dá s jazykem dělat, pokud se to ovšem někdo umí. (16.04.2016)