Padlí andělé

UZASNE! Absolutni filmova radost. Tohle, ze je film z roku 1995? Wong natoci jiz pred 12 lety bijak o jaky se stylem pokouseji leckteri tvurci dnes. Nekterym prijde, ze reziserovy pociny prilis nestoji na pribehu, snad pro silnou a expresivni vizualni, zvukovou a psychologickou zamerenost, ale ja ve Fallen Angels videl tolik pribehu! Ano forma podani je pro odkojence linearni dejove kostry vypraveni asi prilis velky orisek. Jinak nevim co bych dodal, Tombac, Marius a Paldini vse podstatne jiz krasne vyjadrili. (19.09.2007)

Skoro až bladerunnerovská atmosféra neónovéhoho nočného Tokya, prudko krájatelná, so sugestívnou, detajlnou kamerou na pozadí trochu uletených príbehov. Keby sa Wong venoval len killerovi a nezasieral sa tým kryplom (nechápem), mal by film oveľa väčšiu súdržnosť. Takto sa zbytočne rozpadáva a divák nudiac sa čaká, kedyže sa vrátime k pôvodnému tématu. Chápem to tak, že ako bolo v úvode filmu zanznačené: "každý potrebuje svojho partnera", teda rozohratá patria medzi "tým, ktorý koná" a "tou, ktorá rozhoduje", mala byť jednoznačný ústredný motív. Miesto toho je zbytočne kúskovaný príbehovo bezvýznamnými epizódkami vedľajších postáv a ich emociálnymi stavmi. (12.03.2006)

Rozpadající se a nefunkční vztahy, oblíbené Wongovo téma. Stejně jako odcizení, nepřekonatelná vzdálenost ke druhému. Obraz je čistší než u Chunking Express, styl kamery je velmi podobný. Takeshi Kaneshiro skvěle hraje nemluvného mladíka, který rád "pracuje" po nocích. A marně se pokouší dostat dívku do které se zamiloval. Tato příběhová linie se mi líbila mnohem více, než osud nájemného vraha a jeho lenosti. Osudy lidí na okraji opět zajímavě zpracované. Atmosféra města je velice autentická, stejně jako prokreslení postav. Hudba mě tentokrát tolik nechytla, ale také přispívá k atmosféře filmu. (09.04.2009)

Wongovy filmy se vyznačují hlubokým emocionálním dopadem, časoprostorovými prolínačkami a audiovizuální dokonalostí. Ve "Fallen Angels" lze najít vše, ale jen s poloviční intenzitou (druhý "Chungking Express" se nekoná). Pravděpodobnými příčinami mého zklamání jsou postavy, ke kterým jsem si za celou dobu nedokázal vytvořit jakýkoli vztah a také režisérova snaha zařadit do snímku poměrně vysoký počet odlehčených momentů, výsledkem čehož je ztráta pozornosti (moje koncentrace upadala). V kostce: Klasický Wong, jenž mě poprvé nechal chladným. 6/10 (26.08.2010)

„Nikdy nezapomenu, jak chutnal.“ Některé vztahy jsou jako jídlo z fast foodu. Rychle sníst a pokračovat dál. Nezbývá čas na konverzaci, lidské životy jsou již pouze konzervovány. Svět nabízí tolik chutí, že vzniká přirozená potřeba zkoušet stále nové a nové. Jenže čeho dosáhneme? Vyprázdněnosti a poznání, nakolik stejné může být napohled jiné. Povrch, který Wong Kar-waie se všemi jeho obrazovkami, neony a zrcadly tak fascinuje, klame. Neprozrazuje, co se skrývá uvnitř a neprozrazují to nakonec ani vnitřní monology několika vypravěčů. Pravdu musíme hledat mezi tu pomalými a dlouhými, tu rychlými a krátkými záběry. Mezi momenty mlčení a momenty ohlušující střelby. Nepravidelným rytmem a ledabylým střídáním objektů jeho zájmu nám Wong brání, abychom Padlé anděly sledovali jako kterýkoliv jiný vztahový film, operující s určitou sadou vyprávěcích konvencí. Stejně jako hrdinové, řídí se i vyprávění vlastními pravidly, nutí nás být ve střehu a hledat si vlastní cestu k pochopení příběhu. Stejně jako na lásce, je i na Wongově filmu krásné, že jej bezezbytku pochopit nelze. Právě pro ono neustále unikající, nezachytitelné „něco“, nemá smysl s konzumací otálet. 80% Zajímavé komentáře: Marius, ancientone (20.05.2016)