The Way Home
Režie:
Tomáš Vorel st.Kamera:
Tomáš Vorel st.Hudba:
Michal VíchHrají:
Tomáš Vorel ml., Lucie Šteflová, Emma Šteflová, Bolek Polívka, Eva Holubová, Tomáš Hanák, Barbora Nimcová-Schlesinger, Vojtěch Vovesný, Milan Šteindler (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Snímek navazuje na Vorlovy filmy Cesta z města a Cesta do lesa, vytvoří z nich uzavřenou trilogii a završí osudy všech stěžejních postav. V Cestě domů se v hlavních rolích vrátí Bolek Polívka a Eva Holubová jako zemědělská rodina Papošů, Tomáš Hanák a Barbora Nimcová jako rodina přistěhovaná z města, Tomáš Vorel ml. a Lucie Šteflová jako revírník Ludva a jeho žena. Objeví se i Milan Šteindler v roli vypečeného předsedy myslivců nebo Dominika Elischerová, kterou lidé znají ze sociálních sítí jako Mínu. Starého a tradičního zemědělce Papoše začíná trápit stáří a skutečnost, že jeho syn Ludva nechce přebrat statek. Ludva chce totiž zůstat revírníkem v místním lese. Lesní správa chce ale prodat hájenku, kde bydlí. Jeho žena dráždí vesnici svým“ bio“ přístupem k životu a musí se vyrovnat s tím, že na pohledného Ludvu mají políčeno některé místní ženské. Tomáš, který se kdysi z města a z kanceláře na vesnici přesunul, je už se vsí pevně spjatý, pracuje jako dřevař v lese a rád si přihne, zatímco jeho žena pro zájemce meditace v přírodě. (Bontonfilm)
(více)Recenze (125)
Završení trilogie z lesa má tesklivě skleslou náladu. Pokud však chápeme trilogii jako metaforickou klenbu života, kdy první díl je mládí, druhé dospělost a třetí stáří, pak se to Vorlovi v tempu, vyznění a náladě povedlo. ()
Je pravda, že se tu Vorel už trochu vykrádá. Ty nejsilnější motivy už tu byly (starý přístup k přírodě vs. bio-ezo ženy). Chlastu Vorel s Hanákem rozumí, vždyť ve Sklepu s ním mají dost zkušeností, takže i tenhle motiv je dobře napsán a zahrán. Celkem to ale jen ušlo. Ale nebylo to špatné. ()
vubec nedavam tento styl zivota, uvazovani. a chapu proc tolik chlastu. kazdopadne film funguje jako zaklinadlo. tato trilogie ma dusi. ()
Důstojné zakončení. ()
Celý film je krkolomně sestříhaný. Jednotlivé pointy scén poukazující na společenské jevy jsou znázorněny dost čitelně, nenáročně a tak celkový dojem kazí jen útržkovitost děje. Film je místy dost nesourodý z hlediska režie. Herecké obsazení je výborné, což náležitě pozvedává úroveň zábavy. Kulisy venkovského prostředí také přidávají na zajímavosti a některé záběry stojí za to. ()
„Matko země, tvá síla ve mně, všechno je z tebe a za to náš dík. Matko země, tvá síla je ve mně, všechno nás učíš a za to náš dík. “ Zase to tam je….lesní real fucking life poetika viděna bystrým okem vorlím. Kruh se uzavřel…….všechna pole byla sklizena, všichni srnci uloveni, všechen alkohol vypit, všechny bioboje dobijovány. Tohle jsou cone rules a kdo se bojí Vorla, nesmí do lesa. ()
Mám pro tuto trilogii až překvapivě velkou slabost, takže i tento poslední díl se mi velmi líbil i když na legendární jedničku to nemá. Přesto trochu nadhodnocuji a dávám opět plný počet hvězd jako u předchozích dvou filmů ... Protože málokteré české filmy se mi natolik líbí a jsou mi tak příjemný jako tato trilogie! 90% ()
Já jsem nerad kritik, ale zvuk u filmu byl amatéřina, nechápu, jak to mohli pustit ven ()
"Matko Země, kořalka je ve mně! Chlastem léčíš a za to náš dík..." ()
Nejzajímavější a nejdivnější díl trilogie byla rozhodně Cesta z města. Ale nejhezčí, nejmilejší a proto nejvíce lidská je Cesta domů. A vlastně se mi zdá, že je to nejmíň Vorlovský film od Vorla, jestli je to dobře nebo špatně, to nechám na vás. Pořád jde ale v kameře, scénáři a vlastně celém film pan Tomáš Vorel st. poznat. A mě se film opravdu líbil, uklidňující, vtipný a pro mě opravdu kvalitní snímek. I když mám od Vorla oblíbenější filmy, tohle je pro jeden z nejlépe udělaných. ()
Zdaleka ne tak vtipné jako druhý díl Cesta do lesa a už vůbec ne tak vtipné jako první díl Cesta z města. Celé je to spíš více drama než komedie, i když Bolek Polívka s alzheimerem byl kouzelný. Film to je dobře zpracovaný a natočený. Velmi hezké a zajímavé záběry, i když Vorlův rukopis se z toho už trochu vytratil, jen narozdíl od předchozích dvou dílů už tomu trochu něco chybí. ()
Pan Vorel zjevně naráží na své vlastní hranice. Nemyslím filmařské, nýbrž ontologické, existenciální. Vytratil se duchovní přesah, ke kterému předchozí díly a jeho postavy tíhly, vytratil se vývoj a zůstala jen stagnace. Postavy už jen šlapou vodu na místě. Cesta domů je tak překvapivě velmi povrchní, protože žádným způsobem nereflektuje cestu do vlastního nitra, vlastních hlubin, a tak převládne hluché, neživé prázdno. Ve filmu se proto řeší jen povšechné lidské problémy spojené s nevyhnutelným stárnutím a koncem a s běžnou útrpností venkovského života, tedy s atributy, které zůstanou, když se skutečná "cesta domů", do nitra, do hlubin, nekoná. Jako v tomto filmu. Třetí díl tak do značné míry neguje a banalizuje své dva předchůdce a jejich postavy, které zdánlivě urazily kus niterné cesty, aby se nakonec ukázalo, že tomu tak vůbec nebylo, spíše právě naopak. Možná to byl účel, ale pochybuji o tom. ()
Asi nejslabší díl z celé trilogie. Měl jsem problém hlavně se začátkem, protože dialogy, které měly exponovat problémy, se kterými se po několika letech vztahu Vorel a Šteflová potýkají, byly napsány, jako kdyby tyto problémy vyvstaly až teď. (Skutečně na problém rozdílných pohledů na zdravé stravování narazili až teď?) Dále herecky je to až na Polívku a Hanáka slabé a moc zajímavého se toho ve většině filmu neděje. Na druhou stranu bylo zde i pár působivých míst (Polívka a Vorel v bouři, zoufalý uchlastaný Hanák) a konec se mi líbil. ()
Málo vorloviny víc voloviny, ale aj tak je to lepšie ako väčšina súčasnej českej buznoprodukcie. ()
Lehkost a hravost předchozích dílů je ta tam...houby taky žádný. Chyběla mi tu nějaká nová postava, která by odlehčila problémy těch starých. Takhle to skoro vyznívá, jako kdyby cesta z města nakonec nebyl až tak dobrý nápad, protože na vesnici se z tebe stane buď alkáč nebo tam zblbneš a nebo tam s tebou prostě někdo vyjebe. To by byla škoda si myslet. Na druhou stranu je to pořád celkem příjemná podívaná :) ()
Ideální film na nedělní odpoledne. Divácky nenáročný kousek, kterým se nese ústřední melodie, kterou nějakou dobu po zhlédnutí nemůžete dostat z hlavy. Vorlova trilogie je z mého pohledu autentická pojetím venkova - je opravdu uvěřitelný. To se mi líbí. Bohužel scénáristicky je to příliš jednoduché a předvídatelné (minimálně tato část). Navíc rozdíl mezi kvalitou české herecké špičky a příležitostnými herci je očividný a filmu jako celku to škodí. I přesto má film svoje kouzlo a originalitu. ()
Kvalitou na urovni druheho dilu, ci-li "jednicka" neprekonana, ale v tom odpadu ceskych filmu vlastne i docela vyhra. Uff. 5/10 ()
Tento po všech stránkách dokonale nedůvěryhodný a nesnesitelný film (au, ten Hanák fakt bolel) si zaslouží jednu hvězdičku za vysoce originální oscilaci mezi postmoderní ezoterickou obdobou normalizačního jézeddáckého ruralismu a naturalistickým zobrazením rozkladu českého venkova vlivem novodobého lesnického nevolnictví, alkoholu a demence. ()
První díl absurdně ujetý, druhý díl taková poetická lesní pohádka s humornými prvky. Ve třetím díle vtip nečekejte a komedii si ze žánrového zařazení vyškrtněte. Film má smysl, jen když znáte ty předchozí. Léta postoupila a všichni sklízí plody toho, jak si to v mládí zařídili. A je vlastně jedno, zda tak dopadli z vlastního přičinění anebo z přičinění prostředí, ve kterém žijí. Mladý lesník tak doplatí na svou naivní oddanost lesům, lesní žínka narazí na limity své nezávislosti, bývalý programátor, co nalezl před lety štěstí u motorové pily a koní, se noří do alkoholových sraček (a je jedno, že jsou to domácí přírodní biopálenky) a zemědělec, co ve svém životě osciloval mezi docela úspěšným podnikáním a opíjením se namol, bojuje s demencí. A myslivecký podraz znamená vystřízlivění z pocitu žití v idylce malého vesnického kolektivu. Paradoxem pak je, že mezi těmito osudy pak nejracionálněji působí Markéta pohybující se v ezoterickém oparu, do kterého zve psychicky vyhaslé městské ženy. Na filmu je znát, že režisér Vorel v podstatě nemá co vyprávět, není tam příběh, jen v podstatě plyne a asi záměrně nenabízí žádný převratný konflikt či obrat, jen životní plynutí, které ukazuje, že i když si v mládí vyberete vlastní cestu, po pár letech vás stejně dostihnou úplně stejné problémy jako všechny ostatní. ()
Filmový příběh připomíná telenovelu ozdobenou romantickými záběry přírody a kýčovité vesnické idylky. Když se v závěru rozvine nakonec opravdové drama okolo vydražené střechy nad hlavou, završí vše kýčovitý happyend jako opsaný z budovatelských filmů 50. let, korunovaný optimisticky zasněným pohledem Evy Holubové vzhůru do šťastné budoucnosti. ()