Prokletá Argentina

Příběh nás zavádí do argentinského Buenos Aires v roce 1976 ve kterém přibývají únosy osob, které se postavily proti diktatuře vlády. To je případ i Cecilie, která jednoho dne byla unesena za psaní svých kontroverzních článků v místních novinách. Poté co to zjistí její manžel Carlos začne se stýkat s lidmi kterým zmizel někdo blízký a začne zoufale pátrat po své ženě, ale ta už plánuje útěk z vězení. Výsledkem je ovšem velmi nevýrazný a dá se říct až nudný film ve kterém vlivem nevýrazné režie zanikají herecké výkony všech zůčastněných (02.03.2009)

Antonio Banderas jako dramatik, který v sobě objeví věštecké schopnosti poté , co byla unesena jeho žena, novinářka, která psala o únosech, které měla na svědomí argentinská diktatura. Dobovka s dramatickým námětem, ale celé to je takové utahané, nudné a s tím mystery se to skutečné téma prakticky zadudalo. Na téma únosů v Argentině sedmdesátých let, je daleko přesvědčivější syrový film Historie jednoho únosu. Tohle je nuda nuda nuda zabalená v neškodném balení bez emocí. (04.04.2021)

Zaujímavý príbeh z Argentíny s konca 70rokov, kedy vtedajšia diktátorská vláda nechávala unášať,zabíjať svojich občanov,ktorí sa nebáli protestovať. Film nie je nabitý neakou akciou, alebo neakymi večšími scénami, ale to je na nom pekné. Ide tu o to vyjadrit neakú symboliku nevzdávania sa do poslednej chvíle bojovať za svoje práva. Skvelý Antonio Banderas.[DVD] (15.07.2007)

No tak tenhle film si podle mě zaslouží eště o půl hvězdičky víc a hlavně by si zasloužil lepší scénář a i lepší režii...Antonio Banderas drží příběh muže hledajícího svou ženu,kterou unesla skupina diktátorů v Argentině vcelku dobře,ale celkový dojem z filmu je takový menší zmatek...Ale jelikož jde o pravdivou událost,která se v Argentině stala v letech 1976-1983,tak mě to zase nenudilo,ale spíš dojalo... (29.09.2005)

Výborní herci v mdlej réžii. Najlepším liekom na ťažkopádnosť tohoto filmu je vôbec ho nenatočiť. Po silných momentoch a naliehavosti témy o ktorej rozpráva, v ňom nie je núdze, no spôsob akým ju podáva, uspáva a privádza do rozpakov. Na jednu stranu sa opiera o rozmer skutočnosti a na druhú ho podkopáva surrealistickými prvkami. Tie sú pekné, poetické, ale v jeho rozprávačskom súkolí škrípu. A úplným faux pas snímky je, že sa príbeh odlúčenej ústrednej dvojice s pribúdajúcimi minutami vytráca do nechutne účelového, propagandistického posolstva. (20.01.2005)