Den, kdy nevyšlo slunce

Ani nevím jestli se něco povedlo, snad námět...Co se nepovedlo je mix hudby která je vyloženě rušivá a místy překrývá ruchy filmu-naprosto samoúčelně.Hudba zřejmě měla navodit melancholický ton filmu ale bohužel se Déczimu fakt nepovedla... Takže snad zbývá za pozornost jediné pan Dlouhý ale i ten hrál v příšerné režii mizerně..Jediné co je na snímku zajímavé je pozadí událostí, kde se potkaly budoucí manželé Dlouhý a Jungmanová. (29.01.2013)

Asi jsem čekal více. Na filmu byl vlastně nejlepší konec (zbytek filmu jsem se více méně nudil). Polemizovat o tom, že člověk, který úmyslně a vědomě nakazí jiného člověka takovou nemocí jako je AIDS, je přinejmenším bezohledné hov...ovád, snad ani není potřeba. Abych pravdu řekl, herecké výkony mě moc nechytly, hudba také nic extra, takže jen díky tomu konci to je ještě průměr. (11.08.2008)

Zprvu to vypadá na klasickou detektivku s obvyklým schématem: detektiv obchází, vyptává se a postupně odhaluje. Záhy se ale hlavní postavou stává mladá žena, detektivka dostává přívlastek psychologická a v tomto případě to bohužel znamená snížení tempa a napětí. Příběh sám o sobě ale není špatný - totožnost pachatele lze sice vytušit brzy a snadno, ale tvůrci naštěstí nemají diváky za hlupáky a v závěru dovedou překvapit a zapůsobit odhalením jedné důležité skutečnosti (a protože jsem od prvního zhlédnutí konec úspěšně zapomněl, byl jsem překvapen i podruhé :). Ovšem je to spíše námět na jeden díl nějakého seriálu. Nedávno jsem sledoval slovenské Mesto tieňov a do něj by se tento příběh přesně hodil - a mnohem více by v rámci padesátiminutové epizody zapůsobil. Tvůrci Dne, kdy nevyšlo slunce si sice místy zajímavě pohrají s kamerou, ale jsou to spíše samoúčelné hrátky a téma filmu tím nijak umělecky nepovýší (o což se asi snaží). (11.08.2008)

Na polistopadový úhor slušný scénář, na kterém se Němcová mohla vyřádit a naznačit, že i dnes lze tvořit, byť ve velmi strohých limitech. Podařilo se jí výchozí poněkud topornou fabulaci oživit a s využitím kvalitních hereckých výkonů (relativně nejvíce prostoru se dostalo znamenité brněnské herečce Petře Jungmanové) vytvořit vcelku zajímavý příběh s určitou pachutí zvrácenosti a zpustlosti na moderní způsob. Ani náznaky intimních vztahů mezi vyšetřovatelem-kriminalistou a hlavní hrdinkou nevyzněly jako křoví do počtu. Poměrně působivý byl i závěr. V pomyslné kategorii dlouhodobého televizního průměru se jedná o zajímavý čin. Bohužel nikoliv o čin mimořádný a ojedinělý. Ale to už není režisérčin problém. Dokázala totiž víc, než se dalo čekat. Na smutné pravdě, že dnes musíme být vděčni leckdy se zaťatými zuby, však - bohužel - ani DEN nemůže změnit nic. (09.08.2008)

Ze začátku jsem byl poněkud vyděšen. Zatmívačky přes černobílou, Decziho přehnaně teskná trubka, šílené postsynchrony, legrační playboy Prachař, obrys mrtvoly na cestě jak z Bláznivé střely a slintající klíčový důkaz. Jenže pak si empatický Columbo Dlouhý sedl na kávu se svou budoucí manželkou a lehce psychologická retrospektiva s postupy a emočními pochody nebohé paní pomsty získala mou pozornost. Směšně expresivní scénu, kdy rozsévač Horák napíše rtěnkou na zrcadlo vzkaz za doprovodu hluboce osudového tónu, si však mohli odpustit.. (06.12.2018)