Den, kdy nevyšlo slunce

Stabilní zvyky porušeny a něco není v pořádku. Pes není venku a ve vaně je mrtvola. K tomu vlezlá – řekněme raději všímavá – sousedka. V rámečku chybí fotky. Dlouhý jako celkem civilní a pravděpodobný vyšetřovatel. Jen nevím, jsou-li dnešní policisté tak ohleduplní a se zájmem o pozůstalé. Snad jen to neustálé kolísaní mezi z černobílé na barevnou a naopak si autoři mohli odpustit. Klíčem asi bude příliš rychle vyzvednutý rotvajler z útulku. Nešvar nejen českých filmů – hudba je místy tak hlasitá, že přes ni není dobře rozumět slovům. Stejně tak příliš řvavá a dramatická a ve vypjatých situacích příliš dlouhá. Jungmanová je vážně dobrá, předvádí škálu přesvědčivých výkonů v různých převlecích. Jako uťáplá těhule je bezchybná, stejně jako sexy vamp v červeném. Paruky jí vyloženě sluší. Nebýt kamaráda a ctitele Petry Jungmanové, asi bych se na to nedívala, prostě by mi to v programu uniklo. Neb český film obecně a inscenace ČT nepatří právě k mým oblíbeným. Potažmo Vladimír Dlouhý. Musím uznat, že zde jak on, tak jeho životní partnerka podali soustředěný, přirozený, civilní výkon. Pravděpodobný, žádné přehnané herectví nováckého, nedej bože primáckého typu. V epizodní roličce charismatický Jiří Dvořák. Prachař špatný nebyl, ale za tandemem Dlouhý – Jungmanová přece jen zaostával. Scénář nosný, celkem pravděpodobný (i když Kopytem sem, kopytem tam už tady bylo). Dialogy uvolněné a plynoucí, střídmé a věcné. Apointa jako třešnička na dortu. (13.10.2008)

Přepínala jsem televizi a tento film tam zrovna běžel, takže jsem ho neviděla úplně od začátku (což nebylo na škodu). Začala jsem ho sledovat ve chvíli, kdy Eva běhala po doktorech a sháněla uklidňováky a já si říkala, že je to nějaká psychopatka. Až pak mi došlo, že něco chystá a netrpělivě jsem ji začala pozorovat. Závěrečné rozuzlení je výborné a z věty "Vítám tě na palubě" mě doteď mrazí. (21.07.2015)

Zprvu to vypadá na klasickou detektivku s obvyklým schématem: detektiv obchází, vyptává se a postupně odhaluje. Záhy se ale hlavní postavou stává mladá žena, detektivka dostává přívlastek psychologická a v tomto případě to bohužel znamená snížení tempa a napětí. Příběh sám o sobě ale není špatný - totožnost pachatele lze sice vytušit brzy a snadno, ale tvůrci naštěstí nemají diváky za hlupáky a v závěru dovedou překvapit a zapůsobit odhalením jedné důležité skutečnosti (a protože jsem od prvního zhlédnutí konec úspěšně zapomněl, byl jsem překvapen i podruhé :). Ovšem je to spíše námět na jeden díl nějakého seriálu. Nedávno jsem sledoval slovenské Mesto tieňov a do něj by se tento příběh přesně hodil - a mnohem více by v rámci padesátiminutové epizody zapůsobil. Tvůrci Dne, kdy nevyšlo slunce si sice místy zajímavě pohrají s kamerou, ale jsou to spíše samoúčelné hrátky a téma filmu tím nijak umělecky nepovýší (o což se asi snaží). (11.08.2008)

Náhodou taková nenáročná krimi oddechovka kde působí trochu zbytečně jen rušivé nájezdy psycho hudby a uznávám, že závěrečná scéna se zrcadlem : vítám tě do klubu je fakt kapku přehnaná, ale jako finální pointa aspoň trochu originální když už kdo je pachatelem té rádoby nešťastné nehody je jasné už od začátku. Škoda Dlouhého, že odešel tak brzy měl nejenom výborný hlas, ale byl to i znamenitý charizmatický herec.60% (10.10.2019)

Ze začátku jsem byl poněkud vyděšen. Zatmívačky přes černobílou, Decziho přehnaně teskná trubka, šílené postsynchrony, legrační playboy Prachař, obrys mrtvoly na cestě jak z Bláznivé střely a slintající klíčový důkaz. Jenže pak si empatický Columbo Dlouhý sedl na kávu se svou budoucí manželkou a lehce psychologická retrospektiva s postupy a emočními pochody nebohé paní pomsty získala mou pozornost. Směšně expresivní scénu, kdy rozsévač Horák napíše rtěnkou na zrcadlo vzkaz za doprovodu hluboce osudového tónu, si však mohli odpustit.. (06.12.2018)