Tři billboardy kousek za Ebbingem

Krimi dráma s trpkou, komediálnou príchuťou, s množstvom gagov, originálnych “odjebov” či hlášok, čo len umocňuje celkové pozitívne pocity z tohto výborného filmu. Príbeh prešpekulovaný, od samotného úvodu, nenechá diváka len tak spustiť zrak z obrazovky, pričom nebyť určitých absurdných, za vlasy pritiahnutých pasáži, ktoré tak či onak, skvele zapadajú do celkového diania, zrejme by to ozaj bolo na plný počet. Takto veľmi silné, solídne “štyri” .. (03.01.2018)

Martin McDonagh má inteligentní smysl pro černý humor, vytříbený cit pro absurditu a trefné užití vulgarit i násilí. Ve svém doposud nejlepším díle se notně inspiroval u bratří Coenů a natočil lepší film, než oni dokázali za posledních 10-20 let (přesto je však v ničem nevykradl). Tři billboardy poskytují široké spektrum filmových mini-zážitků, které v souhrnu utváří komplexní film nemající jedinou slabinu. 9/10 (28.01.2018)

„Je maminka opilá, táto?“ - „Ne, ne. Má jen trochu migrénu. Malou migrénu de Chardonnay.“ Po filmu V Bruggách jsem nad McDonaghem zlomil hůl. V přesvědčení, že navždy. Ale jeho nový počin mě nakonec svým tématem zlákal. A takovou pecku jsem věru nečekal! Ten film jde až na dřeň. Jak ve scénách „odlehčených“, tak těch ryze vážných. Černý, neotřelý humor byl skvělý, vyšetřování si udržovalo slušnou hladinku napětí a ani žádné emoční vydírání skrz traumata postav se nekonalo. Mildred totiž jednoduše fandit musíte, a to ne nutně jen pro to, co se jí stalo, ale hlavně kvůli tomu, jak se s ničím a nikým neštve. Třeba po takové přednášce „ctihodnému Otci“, kterého si namazala na chleba (a mluvila mi z duše), jsem měl chuť začít tleskat ve stoje (příklad za všechny). Pravda, snímek má trošku slabinu v podobě konce, který není tak výborný jako zbytek filmu, ale ta otevřenost mi vůbec nevadila. Možná lehce nadhodnotím, ale slabší plný počet rád dám. „Ty billboardy ti ji nevrátí, Mildred.“ - „To ani mrdání devatenáctky, Charlie.“ (24.02.2018)

Jakoby rejža nevěděl, jakou cestou se vydat, přičemž k mání byly cesty dvě - buď film o drásavém niterném prožitku, samotě, bolesti ze ztráty blízkého člověka, nebo černá komedie, která si dělá ze všeho prdel. Obě cesty se negují a nelze je skloubit. A výsledek dopadl přesně tak, jak neměl. Pakliže se zrovna odehraje hluboká scéna, výborně zahraná a zrežírovaná, nemá vůbec šanci v divákovi rezonovat, protože rejža se asi lekl, že to bude moc vážné, a tak šup tam s nějakým rádobyvtípkem nebo násilným odlehčením. Nebýt téhle kinematografické schizofrenie, myslím, že by to byl fucking good movie. Jenže - hlavní hrdinka je sice v depce, ale to ji neospravedlňuje k jejímu v podstatě prasáckému jednání, je to normální blázen a nám je předkládán jako oběť. Tohle na filmu nenávidím. Jestli už teda trestat pachatele, měla jít Mildred mručet na hodně dlouho. Chování Willoughbyho připomínalo scénáristické sebeukájení. Další rozpolcenost, tu dojemné, tu zbytečně přepálené. Celkový dojem po zčernání obrazovky se rovná nule - žádné velké poselství, žádný velký účinek, jen střípky dobrých scén (rybaření u řeky, brčko, dopisy, první rozhovor na houpačce atd.). Rockwell rocks! (13.07.2018)

Nechápu jak mi něco takového mohlo v minulosti uniknout! Tohle musí být zcela určitě to nejlepší drama které jsem kdy viděl. Fantastický a naprosto nepředvídatelný příběh o matce, která se snaží svým vlastním způsobem sjednat spravedlnost pro svoji zavražděnou dceru, přičemž skoro celé město stojí proti ní. Ze všeho nejvíce oceňuji a to je mimochodem i to, co tento film činí tak velkým, je vývoj charakteru postav a jejich vztahů v průběhu sledování. Což mne zcela fascinovalo a nakonec jsem si připadal, jako bych shlédnul ne jeden film, ale rovnou 20-ti hodinový seriál. Kdy ten největší hajzlík v poslední sérii obrátí a skončí jako nejoblíbenější postava celého seirálu (v tomto případě tedy filmu). 96% PS: Dám tomu ještě čas a možná přidám do své top 10 oblíbených filmů. (25.02.2021)