Tři billboardy kousek za Ebbingem

Velká antická tragédie přenesená do kulis amerického maloměsta v Missouri. Téma žalu a jeho vstřebání a vyrovnání se s ním nebylo snad v americkém filmu zpracováno lépe (hodně blízko byl ještě Wind River), tady se ovšem jeho absorbováním mění v čirý hněv, pokus o odplatu (lhostejnému) světu. Je opravdu zajímavé, jak často je tenhle motiv, motiv vzít spravedlnost do svých rukou, přítomný v americké kinematografii a asi dost vypovídá o národním (minimálně jižanském či středo-západním) charakteru - je v tom něco z nedůvěřivosti k systému i ozvěna vypjatého západního individualismu. Násilí plodí (často) zase jen násilí a pokus zjednat (si) spravedlnost může obsahovat víc než jen stopové množství nespravedlnosti. Pomsta může být horší než původní zločin. Martina McDonagha jsem po jeho předešlém filmu odepsal, o to více mne jeho Tři billboardy překvapily...i přes často používanou nadsázku neuvěřitelně komplexní a pravdivý film! Zvláště cenné je právě vyvažování bolesti humorným, téměř každá scéna primárně koncipovaná jako tragická je vyvážena humorem obvykle maximálně podvratným a nekorektním. Samozřejmostí je skvělý casting a vynikající herecké výkony, stejně jako režisérská jistota spojená v tomto případě vkladem autorského filmu i originální scenáristickou linkou s velkými a častými zlomy, poplatnými žánrovému ukotvení. (17.02.2018)

Jakmile jsem tento film shlédl, okamžitě jsem si vzpomněl na devadesátkové Fargo. Tři billboardy kousek za Ebbingem jsou totiž dost podobné. Podobné hlavně v kvalitních hereckých výkonech a americké maloměstské atmosféře. Ebbing je totiž typický americký vidlákov, ve kterém ale žije série dost zajímavých postaviček. A tyto postavičky jsou tu tak brilantně napsané, že nedýcháte a marně přemýšlíte, co se s nimi v dalších minutách asi tak stane. Frances McDormand, Woody Harrelson a Sam Rockwell tu mají tak silné role, že jsem místy měl co dělat, abych neoněměl blahem. Scénárista a zároveň režisér Martin McDonagh tu jejich role natolik vyšperkoval, že se dočkáte hned několika šokujících momentů, které mají zásadní vliv na vývoj celého filmu. Dokonce jsem se tu dočkal i jedné scény, ve které má hlavní slovo Sam Rockwell, a která se okamžitě zařadila mezi ty nejlepší scény, co jsem za poslední roky viděl. Celkově vzato musím přiznat, že i přes určitou absurditu v příběhu se jedná o jednu z nejlepších amerických kriminálek, co jsem za poslední léta viděl. Během sledování jsem si připomínal starší americké kriminálky, které mám rád a zároveň se uklidňoval, že americká kinematografie má stále čím oslňovat. (21.01.2018)

Martin McDonagh má inteligentní smysl pro černý humor, vytříbený cit pro absurditu a trefné užití vulgarit i násilí. Ve svém doposud nejlepším díle se notně inspiroval u bratří Coenů a natočil lepší film, než oni dokázali za posledních 10-20 let (přesto je však v ničem nevykradl). Tři billboardy poskytují široké spektrum filmových mini-zážitků, které v souhrnu utváří komplexní film nemající jedinou slabinu. 9/10 (28.01.2018)

Začnu trošku zeširoka. Rok 2017 nám přinesl spoustu parádních filmových zážitků. Nelítostný Dunkerk, nekompromisní Logan, stísněný Blade Runner, Liduprázdný Wind River nebo ultimátní šleha ve formě Bloku 99. Všechny tyto pecky (komiksy u mě vyklízejí pozice z předních příček velmi rychle) trumfly Tři billboardy kousek za Ebbigem. Martin McDonagh mě v minulosti více než zaujal prvotinou V Bruggách natolik že jsem dlouhý čas chtěl do toho osudového města zavítat na Vánoce, poté se mě více než většině zdejších uživatelů líbilo Sedm Psychopatů. Po pěti letech se tedy Martin vytasil s Billboardy a musím vám říct že rozhodně nestřelil mimo mě. Nedokážu přesně popsat v čem se skrývá kouzlo jeho režie. Proč na mě jeho filmy tolik fungují. Zdali to mají na svědomí hodně nepředvídatelné scénáře, které rozhodně obsahují plno momentů překvapení a přitom se postavy chovají ve svých rolích vlastně logicky. Herecké výkony jsou úžasné a pokud nedostane Frances Oscara, tak je to hodně nefér. Stejně tak bych uvažoval i u mého oblíbence Rockwella. Rozhodně kousek, který se dá sjíždět minimálně jednou dvakrát do roka aniž by se jej divák přejedl. 100% (20.02.2018)

Štyri a pol. Málo chýbalo k dokonalosti. Hlavne záver, ktorý by uspokojivejšie zužitkoval brilantne vybrúsený konflikt dramatických motívov / ľudských osudov. Ale chápeme sa, s takýmto záverom to pôsobí “artovejšie”, nikoliv odfláknutejšie. A s tak originálnymi a intenzívnymi situáciami, do ktorých sa postavy vzájomne zavádzajú, v podaní tak parádnych hereckých výkonov, je to stále najlepší z nominovaných filmov za rok 2017 na hlavného Oscara. (27.02.2018)