Zahradnictví: Rodinný přítel

Pro mě to bylo hodně velké překvapení. Kvůli nízkému hodnocení a špatným komentářům jsem očekávala vážně minimum a možná proto jsem z kina odcházela spokojená. Je pravda, že je to trochu delší a místy se to táhne, takže jsou tam hluchá místa, ale herecké výkony jsou skvělé a na nich se celý film staví. Ondra Sokol mile překvapil, Aňa Geislerová byla skvělá jako vždy a Sabina Remundová se postarala o vtipnou stránku. Malinko mě šokoval konec, který mě mrzí, protože odstranili postavu, která na celém filmu byla to nejlepší, ale i tak jsem zvědavá na další díl. (18.05.2017)

Asi tak do poloviny jsem si dával dohromady kdy a kde kdo s kým a i když jsem se konečně chytil, byly mi lapálie všech zúčastněných tak nějak jedno. Na vině jsou především příšerná sterilita filmu a chybějící dobová atmosféra. A nijak zvlášť jsem nejásal ani z herců. Jako největší kiks vidím obsazení Sokola, který má svoje limity a tady se to až bolestně ukazuje. Protivné mi byly i představitelky sester, ze kterých byla nejméně nesnesitelná Klára Melíšková. Naopak nejzábavnější postavy v podání Novotného, Krobotové a Remundové dostaly minimální prostor, ačkoliv je fakt, že role posledně jmenované patří k těm nejzbytečnějším. Tedy pokud se nebude v dalších dílech rozvíjet. Suma sumárum zklamání, jehož jediná devíza spočívá v tom, že předchází Pelíškům. 30% (29.10.2017)

Dle zdejšího velice nízkého hodnocení jsem očekával mnohem větší průser. Celkový nápad a děj nebyl vyloženě marný. Film ovšem nesmírně srazily žalostné herecké výkony. Neodpustím si zmínit zejména Ondřeje Sokola, který zde hrál opravdu jako nějaký pták. Odporně strojená záležitost, a to ho mám kluka ušatého jinak velmi rád. Bohužel jeho herecký talent začíná a končí někde u Partičky. Přitom jeho role byla napsaná moc hezky. Dovedu si představit, že film by byl v úplně jiných číslech, kdyby se té hlavní role ujmul nějaký borec. Je mi záhadou, jakého retarda napadlo Sokola obsadit. Totální přehmat. Nechápu, proč ihned nedošlo k přeobsazení role. Hřebejk už přeci jen má cosi za sebou a není snad slepý a hluchý debil, aby neviděl, že se Ondra Sokol totálně v té roli topil. Naprosto ho ta role přerostla. Aňa Geislerová si zahrála klasickou kurvu balancující mezi více muži, nebylo to poprvé a svoji zkušenost zúročila a jako jedna z mála postav mi vůbec nevadila. Filmu také zbytečně škodí přestřelená stopáž, kvůli které snímek postrádá dynamiku. Tvůrci by si asi měli uvědomit, že se snaží o to, aby se film zalíbil divákům, ti jim ho ostatně taky zaplatí. Málokterý autor si může dovolit udělat film pouze pro svoje potěšení, bohužel mám pocit, že tvůrci šli právě touto cestou a na výsledku je to velmi znát. (27.04.2019)

Vypelichané melodrama s amputovanou hlavou. Deset minut jsem smál představě Ondřeje Sokola o charakterním herectví, zbytek nesoudné stopáže meditoval o tom, jak může v roce 2017 udělat kdysi soudné tvůrčí duo něco tak chatrného. Takže: za prvních 10 minut se stane cca pětinásobek toho, co ve zbytku filmu. Hodinu a půl sledujeme bezkrevnou čechovovskou variaci, z níž protektorátní všednost vyznívá jako trýznivá nuda, kterou zpestří jen nechtěně pedofilní etudy strýčka Jiřího a momenty, kdy si Sokol a Geislerová v duchu šestákových čtení pro paní a dívky sdělují, že k sobě asi cítí něco náklonnost a že to teda asi nebude tím, že pan Jiří jest věrný rodinný přítel. Neděj některých rodinných seancí pro jistotu opakuje i voiceover. Cudný ráz jednoho domu se třemi sestrami naruší vpád Sabiny Remundové, který byl původně nejspíš zamýšlen pro nerealizovaný film Slunce, seno, protektorát. Když už se zdá, že budeme 130 minut sledovat jen ketaminové rodinné sedánky s příšerně prkennými promluvami, udeří velké drama, protože se vrátí někdo, koho postavy nečekají, ale čeká ho divák, protože nejspíš ví, že je to jako ten "Kodet z Pelíšků, ale mladej". Hrozící drama ovšem Jarchovský zdárně zažehná tím, že jednu z postav nechá umřít na tyfus, což nám jiná postava sdělí krásným voiceoverem, v němž slovesa končí na libé archaické -ti. Tahle zborcená struktura se spoustou nedějových míst svádí ke spekulacím, že se Hřebejk režijně pokouší o artové kouzlo všednosti, jaké známe třeba z filmů Hirokazu Koreedy. Jeho režijní vedení je nicméně totálně mrtvičné a ne, insitní motivy draného peří a občas rozklepané snímání z ruky nepokládám za režijní koncepci. Když už se zdá, že válka, která subjektivně trvá 30 let, konečně končí a film s ní, připomene nám potitulková scéna, že jsou tu stále dilemata, které musí řešit zbytek trilogie. Rodinné kroniky nám mají připomínat tíhu plynoucího času. Zahradnictví nám připomíná, že není nic horšího, než když místo času filmového pocítí divák existenční tíhu své prdele na sedačce kina. Pro mě je tohle nové dno tvůrčí dvojky, která kdysi podobný žánr uměla udělat s lehkostí a humorem. [ano, řemeslně je to samozřejmě v pořádku a za prvních snesitepných 15 minut přiznávám tu původně odepřenou jednu hvězdu, jsem, podobně jako Ondra Sokol, "dobrý člověk"] (26.04.2017)