Moonfall

Jak by řekl Jan Werich: „To je blbý, to se bude líbit.“ Navíc tenhle nesmyslnej film „Pád Měsíce“ (Moonfall) popírá elementární znalosti astrofyziky, že totiž Měsíc se od planetárního nosiče Gaia každej rok vzdaluje asi o 3 centimetry. Ano, Měsíc je dutej a je to dílo mimozemskejch entit: architektů vesmíru a genetickejch inženýrů Nephilim, resp. Syndikátu, ale to byla jediná pravda v týhle taškařici! (26.02.2024)

Film, který rozhodně upoutá pozornost. Chvílemi jsem se dívala s radostí a potěšením, chvílemi lapala po dechu z těch klišé a občas vyprskla smíchy. Když jsem se dostala k prvním záběrům "vetřelce", přerušila jsem sledování a běžela říct manželovi, ať si to taky pustí, aby si užil. Je to film, ve kterém uvidíte skoro všechno, co jste kdy viděli ve sci-fi a katastrofických filmech, jako by z nich někdo zručně vytvořil kompilát. Ale je třeba uznat, že film má švih, je stále na co se dívat (možná proto ta klišé, protože dialogy jdou na dřeň a není každý Hemingway, že). Po vizuální stránce je film vysloveně povedený, mnoho efektů je pěkných, až na to, že už víckrát dřív viděných. Jenže co také pořád vymýšlet nového, voda teče a domy padají (no, vlastně, vzpomínám si, jak se ve filmu Starman klepala podlážka a vysouvaly se nahoru šrouby, které ji držely... to bylo jiné kafe) Chválím absenci hlubokých psychologických motivů. Jako odpočinkový film na páteční večer je pro milovníky SF dokonalý, byť jako parodie to tvůrci jistě nemysleli. Ale abych se jen neposmívala, některé momenty jsou povedené, třeba ta banda konspiračních týpků kolem doktora Housemana a vůbec Houseman sám o sobě. Na druhou stranu H. Berry v roli novopečené ředitelky NASA zazdila i to, co nebylo k smíchu už ve scénáři. (02.03.2024)