Moonfall

Protože by scénář Moonfall nevymyslel snad ani ten nejvyšinutější konspirační teoretik, nemůže být pochyb, že ho tvůrci nemyslí vážně. Podle mě je to úmyslný příspěvek do kategorie ne snad schválně hloupých, ale na logiku nehledících a z nejšílenějších obav těžících béček let padesátých, šedesátých nebo sedmdesátých, která se tvářila naoko seriózně, ale šlo jim hlavně o zábavu diváků a plné kinosály. Přesně tenhle pocit jsem měl, mnohem silnější než při všech předchozích Emmerichových bijácích. Mám jeho tvorbu rád, ale zajímavě z ní vyčnívají filmy 10 000 let př. n. l. a Bitva u Midway, které se mi líbily zdaleka nejméně. Proč? Protože Emmerich v nich chtěl na jedné straně přinést seriózní příběh a na straně druhé velkou trikovou podívanou, ale ta kombinace mu nevyšla. Přitom seriózní příběh bez hýření efekty rozhodně natočit dovede (Patriot, Anonym) stejně jako nadsazené trikové spektákly, které se neberou vážně, ať v nich jde o záchranu/zkázu našeho či cizího světa nebo jen o poctivý akčňák z osmdesátkové školy (podle mě nedoceněný Útok na Bílý dům). Tentokrát se potřeby jakékoliv serióznosti vzdal úplně, přišel s pošahanou, ale fakt neokoukanou zápletkou, která mu dovolila zničit zase o něco víc a jinak než co a jak ničil doteď. Děj je silně zhuštěný, mezi několika scénami uplyne bez upozornění klidně pár dní, během kterých se stane něco důležitého, čemu by se jiné filmy věnovaly víc, no a zatím se obří Měsíc přibližuje k Zemi, neustále vychází a zapadá, dělá psí kusy s gravitací, díky níž jsou mnohé scény opravdu šílené a zábavné. Třeba ta naivita, se kterou se cestuje ze Země tam a zpět a řeší jednotlivé problémy, je až meliésovská. Člověk to sleduje s úsměvem, dívá se, jak to hezky vypadá, má radost z opravdu originálního designu monstra… Líbí-li se mi ty naivní filmy, které mi tohle tak připomnělo, pak nemám nejmenší důvod, aby se mi nelíbil i Moonfall. (04.02.2022)

Neuvěřitelná otrava. Pár docela zajímavých destrukcí je utopených v 130 minutách nudy. Nechtěl jsem moc... Stačila mi jednoduchá zábava na odreagování, ale bohužel jsem nedostal ani to. Samotná myšlenka má sice ve svém jádru potenciál, ale nedokáže diváka adekvátně zabavit. Kdybych po dvou letech nešel na 4DX, asi bych to protrpěl ještě více. (09.02.2022)

"Kolik Brianů je uvnitř Měsíce?" To je chyták? Uvnitř Měsíce přeci byl vždycky jeden Brian. Brian Harper. No on tam teda vždycky nebyl. On totiž Měsíc vždycky nebyl dutej. Nebo byl? No jo, astrofyzika. To je moje. A taky doktora Housemana, co sice není doktor, ale umí vypočítat dráhu letu na kuličkovým počítadle. Tohle byl prostě zážitek, při kterým i konspirační teoretik cítí, že tahle neoficiální pravda nebude asi tak pravdivá. Ovšem my odborníci, co jsme právě poprvé slyšeli pojem "megastruktura", k tomu odborně dodáváme: Fuck the Moon. (10.10.2022)

Po všem, co loni dělalo béčkovou stejnožánrovku The Tomorrow War tak skvělou (vynalézavá práce s klišé, úpřimné emoce, hezká vizuální stylizace) zde není ani stopy. Emmerich zmizel v černé díře. Tohle nemůže být jeho film. Anebo si jen uvědomuje, že po 2012 už nemá co říct. Asylum scénář s áčkovým castingem. Pořád nemůžu uvěřit, že jsem viděl Patricka Wilsona a Halle Berry odříkávat ty dialogy. (03.02.2022)

Rolande, díky. Takhle poctivá kravina, která je evidentně nadnesená (jelikož vychází z šílených konspirací a žánrové estetiky padesátých, potažmo i těch devadesátých let) a v níž se jede celou dobu na plný plyn, v kinech dlouho chyběla. Moc nerozumím těm výtkám ohledně haprující logiky a závěrečné existenciální vsuvky - je to přece filmová sci-fi, ne instruktážní snímek od NASA. A je to sakra zábavně natočená sci-fi, kde náramně fungují deadliny a záměrně přefouknutá a nevěrohodná zápletka na velkém platně zkrátka vtáhne. Některé dialogy jsou pravda neskutečně cheesy a ladnost plynule odvyprávěných Dne nezávislosti a 2012 místy nahrazuje až moc překotné tempo, ale co už.. Usmíval jsem se jak malý capart a vlastně mě to celou dobu nepřestalo překvapovat. Emmerich tohle pořád umí jako nikdo. 75 % (06.02.2022)