Režie:
Jan P. MatuszyńskiScénář:
Robert BolestoKamera:
Kacper FertaczHudba:
Atanas ValkovHrají:
Andrzej Seweryn, Dawid Ogrodnik, Aleksandra Konieczna, Andrzej Chyra, Zofia Perczyńska, Danuta Nagórna, Alicja Karluk, Magdalena Boczarska (více)Obsahy(2)
Malíř Zdzisław Beksiński tráví své dny mezi čtyřmi zdmi varšavského bytu, obklopen pouze svou rodinou. Navzdory socialistické šedi okolního prostředí je jeho vnitřní svět plný surreálních vizí, barev, vášně a perverzních fantazií. Píše se rok 1977 a život rodiny se točí kolem syna, neurotického Tomka, který se právě odstěhoval do protějšího domu. Neustálý boj s vnitřními démony mu znemožňuje normálně žít, noří se však do světa hudby a filmů a navzdory svému handicapu se stává průkopníkem západní popkultury v Polsku. Strhující filmová kronika je natočena podle neuvěřitelného skutečného příběhu prokleté rodiny polského malíře. (Aerofilms)
(více)Videa (3)
Recenze (138)
Rodiče trpící přehnanou láskou ke svému jedináčkovi nejsou ochotni nechat jej léčit, i když vykazuje četné známky psychické poruchy. Spratek se několikrát neúspěšně pokusí o sebevraždu a mezi jednotlivými pokusy pracuje jako moderátor v rádiu a překládá americké filmy v klubu. Po obsahové stránce je pro mě film naprosto nezajímavý, nemá mi co nabídnout, spíše bych řekla, že mi značně vadí, že o někom takovém někdo natočil film. Formálně se snímek pokouší střídat hranou dramatickou část s hraným dokumentem, který je pro zvýšení autenticity v poměru 4:3. Film provází myšlenky otce hlavního šílence, které se většinou obírají zvrácenými představami. Filmařsky zajímavý je až závěr filmu, kdy na scénu nastupuje rodina Nowakových, především pak jejich synek. Jen si říkám, že je velká škoda, že mladý Nowak nepřišel na kolu hned na začátku. ()
Jeden by - vcelku logicky - předpokládal, že uvidí sice kontroverzní, leč v první řadě ŽIVOTOPISNÝ snímek o umělci ... případně o umělci a jeho rodině. Ovšem ve skutečnosti se dočká poněkud morbidního pojednání o rodině, která není první ani poslední, nýbrž dosti nestandardně vykolejená, přičemž hlavní hrdina = jeden z jejích lehce vyšinutých členů se živí (a bez problémů uživí) malováním převážně depresivních obrazů - takových, jaké bych ve svém bytě absolutně nesnesla, poněvadž by ze mě spolehlivě vysály veškerou vnitřní energii i pracně vydobytý, alespoň částečně pozitivní přístup k životu. Jeho syn není mentálně zcela v pořádku, ale rodina to v podstatě ignoruje. V mezích norem jsou jeho matka i tchyně, ale kvůli vysokému věku mají co dělat samy se sebou a těžko mohou cokoli z rodinných stereotypů a vzorců chování ovlivnit. Jako jednoznačně stmelující článek vystupuje jeho žena, jenomže je dosti deprimující sledovat, kterak dennodenně valí do kopce po Sisyfově způsobu přetěžký balvan ... bez sebemenší naděje na úspěch ... odevzdaná osudu ... v bezbřehé toleranci ke svému synovi - i ke svému manželovi a jeho vlezlé, neodbytné a naprosto NESNESITELNÉ kameře. A snímek sám ? Jde na ruku šílenství a umírání, doslova se vyžívá v odvrácených stránkách života, jakoby ho nic jiného nezajímalo ... a přitom se snaží všechny přesvědčit, že právě v JEHO náhledu na svět - především na SOCIALISTICKÝ svět - spočívá to pravé filmové umění. Negace a frustrace z něj přímo odkapává a - nemůžu si pomoct - ve skutečnosti nemá vůbec nic společného se společenským řádem ani s politickou situací. Nevím, kolik metrů čtverečných obytné plochy má k dispozici průměrný občan dnes, ale jsem přesvědčená, že jde primárně o ne zcela uspokojivě vyobrazené privátní problémy jedné rodiny. ()
Film se mi těžko hodnotí, protože jde o skutečné události. Celkem obyčejná rodina. Navenek citově chladný otec, o to víc citlivá matka a psychicky labilní syn. První hodinu jsem protrpěla, nic mě nezaujalo. Ani deprese nebyly depresivní, spíše otravné. Druhá hodina dtto, až na ten konec. Pocity svobody-nesvobody jsem z filmu nezaznamenala, atmosféra a široké obzory mě míjely. Hodnotím průměrem, vzhledem k tomu, že se příběh opravdu stal. Jinak bych dala (mnohem) méně. ()
Nebyl jsem schopen se naladit na styl, kterým je film pojat. Předpokládal jsem, že záměr byl takový, že syrovost výrazových prostředků má zprostředkovávat marast komunismu a tragédii rodiny Beksińskych. To se částečně povedlo naznačit na úplném začátku záběry na sídliště. Pak ale jakoby se film od historického kontextu zcela oprostil a všemu dominovala postava Tomáše, která byla všechno jen ne syrově depresivní. Nedovedl mě přesvědčit o tom, že je zmítaný depresí a trpí, ale byl pro mě spíš odporným spratkem neschopným základní socializace a sebeovládání, chovajícím se jak pětileté dítě. Všechnu jeho případnou bolest a deprese naprosto přebilo jeho odporné vystupování a nedovolilo mi ho chápat jako někoho, s kým bych měl mít soucit. Rodina jeho výlevům jen nečinně přiblíží a bere je jako běžnou věc. Jediný, kdo se zdá, že ve filmu trpí, je jeho matka, ale i ta spíš jen v náznacích, nepřítomnými pohledy a jedním uroněním slzy. Otci jako by bylo všechno naprosto jedno a k tragédii přistupuje s pokrčenými rameny a poněkud zvláštním optimismem. Kde se má v takovém pojetí vzít to drama? Kde je ta bolest, kterou bych měl cítit? Dál jsem nepochopil, jaký měla mít smysl dějová linka s Dmochowským? A co proboha to letadlo? To bylo už naprosto random! Proč? Proč to v tom filmu je? Co se tím mělo divákovi sdělit víc než představit historický fakt o Tomášovi a nehodě? A co ten dialog s letuškou o numeroložce? To už bylo úplně mimo mísu. Prostě to šlo naprosto a totálně mimo mě a nudil jsem se od začátku až do samého konce. ()
Kdyby obsahová stránka byla tak působivá jako ta formální, máme tu od sousedů počin roku. Bohužel se musím přiřadit k místní menšině, pro které byla tato záležitost trýznivým zážitkem. Ani samotný závěr ve mne nevyvolal špetku empatie k nikomu z té duševně labilní sorty. Shodnem se nejspíš všichni, že celá rodina musela čelit kruté nepřízni osudu, ani jeden z nich neměl na růžích ustláno a to si žádá projev soucitu a pochopení. Ale vzhledem ke značné nesymaptii postav a odpudivého chování jsem toho jednoduše nebyl schopen. Chybí navíc jakákoliv zápletka. Zkrátka 2 hodiny zoufalé nudy, filmové toxicity a nasranost. Nostalgici zaujmou jiný pohled a artové duše jakbysmet. Já jsem nejspíš zase něco nepochopil. Pardon... ()
Galerie (38)
Zajímavosti (6)
- Na námietky toho, že postava Tomeka (Dawid Ogrodnik) bola možno iná, než je stvárnená, režisér Jan P. Matuszyński uviedol: "Nejde o životopis." (Arsenal83)
- Natáčelo se ve Varšavě v Polsku od 28.9 do 25.11.2015. (ČSFD)
- Celosvětová premiéra proběhla 4. srpna 2016 na Locarno FF ve Švýcarsku. (ČSFD)
Reklama