Tvář vody

Opatrně jsem očekával mysteriózní pohádku, do které del Toro přisype v lepším případě menší, v horším případě větší množství deprese, hlavního to kata Faunova labyrintu. Jenže všechno je jinak a já dostávám čím dál lepším Richardem Jenkinsem vyprávěnou retro verzi Žbluňk, přístupnou od osmnácti let. Nejkratší sirku si ze zúčastněných hereckých es vytahuje Michael Shannon, který sice svůj tradičně divoce zakaboněný obličej prodává, jak jen může, ale jeho linka ultrazáporného agenta působí kvůli nevydařeným rodinným / manželským scénám poněkud nahluchle. Vnímám, že hlavní prostor dostávají kráska a zvíře, až překvapivě na úkor dovyprávění linek ostatních postav, ale stejně mi je žánrově důkladná podívaná hrozně sympatická. Je totiž vyprávěná bezelstně a upřímně a nesnaží si hrát ani na chvíli na nic, čím není. (24.02.2018)

Ten mišmaš žánru uz trochu drhnul v Labyrintu. Jakoze sice je to uzasna temna fantasy, ale kdybych chtela koukat na odporný scény mučeni partyzánů, tak si nezvolim zrovna fantasy o holčičce s faunem. Tenhle film je na tom co se tyce bizaru jeste hůř. Scény s Jenkinsem jsou kolikrat skoro komediální, scény sbližování zase jak z romantickyho filmu, pritom to ale chce byt i strasne vážný, coz s postavou Shannona tak uplne nelze, protoze jednou je tam jako komická vložka, podruhy jako überhajzl. O scene s tancem ani nemluvím. A rozhodne nemuzu rict, ze by me nejak oslovilo tema sexu rybomuze a zeny. Pritom to mohl byt tak pěkný monstr movie, výtečne zahrany k tomu. Tohle je od vseho trochu, dohromady nic, a skoky mezi rybí romantikou a pekne hnusnym stouranim v puse fakt nefungujou.To je jak kdyby po dojemny scene v Rozum a cit soupli scénku amputace nohy. Holt nemuze mit clovek v jednom filmu vsechno. (10.01.2021)

Amelie z nápodoby béčkového amerického filmu 50. let. Ta manýra je skutečně odzbrojující a opravdu dost připomíná imitaci manýrismu Jean-Pierre Jeuneta. Jako netradiční romance i poklona brakovým monster filmům (ale i muzikálům či melodramatům) ovšem vynikající... Ona nádherná patina a stylizace do brakových amerických snímků 50. a 60. let je na jednu stranu silným kladem del Torova filmu, na stranu druhou ovšem i jeho Achillovou patou - daný kontext brakovosti determinuje totiž i samotný příběh, který je z logiky věci celkem plytký a vlastně až pohádkový, vymyšlený tak, aby odpovídal standardu dávných černobílých monster sci-fi filmů... Osobně mi tam ve scénáři chybělo více rafinovanosti a nějaký hlubší přesah... PS: Oskar ze stejné škatulky jako Scorseseho pocta počátkům kinematografie Hugo a jeho velký objev... (03.03.2018)

Novinka od Guillerma del Tora mě hodně lákala. Hromada nominací na Oskara nadšení jen umocnila. To, že se ale z fantasy nápadu stane fantasy zoofilní romance, to jsem vážně nečekal. Myslím si, že to není poprvé, co to v Americe někoho napadlo, ale pokaždý mě to akorát tak nasralo. Proč zrovna Guillermo ztrácí čas nad takovým příběhem, to mi hlava nebere… (20.02.2018)

Guillermo del Toro opět zvláštní, jen poněkud rozpolcený. Líbilo by se mi víc, kdyby si vybral, jestli chce točit monster movie anebo společenské drama z Ameriky o toleranci. Já vím, trochu to spolu souvisí, ale kdyby ubral trošku z toho nadpřirozeného faktoru, mohl by se víc věnovat důležitějším jevům. Jinak nemám větších námitek a děkuju za obsazení Richarda Jenkinse, dlouho jsem ho v tak dobré roli neviděl. (06.08.2018)