Mudbound

Rozjíždí se nesmírně pomalu, až by se mohlo zdát, že pojede po prověřené trase rasistických klišé. Mudbound, který má v distribuci streamovací gigant Netflix, však dokáže překvapit, když po polovině zhutní a nalezne originální drama v srdci prověřené látky z buranského amerického venkova 40. let minulého století. Brilantní herecké výkony všech zúčastněných se snoubí s vychytralou komparací americké a evropské společnosti své doby, ze které s přibývajícími minutami čím dál více mrazí. A to až do nesmlouvavého závěru o tom, že někdy je válka lidštější než samotná rodná hrouda, ze které je lepší prchnout, než utonout v jejím bahně. [TIFF17] (08.09.2017)

Já si samozřejmě o to koledoval, četl jsem v zámoří o filmech s potencionálem na Oscara a tohle je jeden z nich a abych řekl pravdu, zatímco černošské drama od Katryn Detroit mně chytilo, tohle už mně přišlo vysloveně jako oscarové žebráctví, podívejte akademici mám film o utisklých černoších, kolik mně dáte Oscarů ? Ten příběh byl hrozně rozveklý, některé dialogy a scény jsou opravdu čistě pro akademii nikoli pro diváka, děj ani neposouvaj ani nedramatizují, ano stodolní scéna mně chytla, koho ne, ale jinak nic, co už člověk neviděl se nekoná. (27.12.2017)

Parádní filmy o tom, jak život není (nebyl) fér snad nikdy úplně neomrzí. A taky jsem rád, že je MUDBOUND namísto vyčpělé éry otroctví posazen až daleko za období Rekonstrukce a zákonů Jim Crow, na segregovaný Jih okolo druhé světové a tak dobře ilustruje návrat mnohých barevných hrdinů zpět do "bahna" starých, hluboce zakořeněných poměrů a pravidel. Film je navíc skvěle vyprávěn, trpělivě a z různých perspektiv, má pár neokoukaných hereckých es (Mitchell, Banks, Clarke), ale co mě tu hlavně těší - nemám pocit z další prvoplánově plytké black lives matter fňuk-fňuk agitky. Tady v tom je silný příběh o Americe. (20.11.2017)

Poctivé, zemité dramo ze čtyřicátých let USA, kde kromě válečného konfliktu stále doznívá syndrom rasové nesnášenlivosti a "nevolnictví". Je tam načrtnuto několik závažných témat a hlavní postavy podstupují několik zásadních interakcí a rozhodnutí z toho plynoucích. Je zajímavé, že přesto, že to má tématicky i režijně na první dojem celkem slušné oscarové ambice, nebuší to na dveře akademikům stylem "točímé naléhavé téma, dejte nám ceny", jak to maj někteří jiní tvůrci ve zvyku. Zřejmě ale první polovina a sladší finále rozhodlo o tom, že se senzace dít nebude. Je to pochopitelné, jelikož zkrátit na začátku 20-30 minut dialogů, bude to o hvězdu výš. Vazby hlavních postav by to nepřetrhalo a svižnější tempo by tomu prospělo. Postava otce (Jonathan Banks) se extrémně podobá svým totálně zlým a zákeřným naturelem postavě otce v Plesu Příšer. Tedy úpadek lidského ducha a zdravého rozumu. Na vyvolání negativních emocí senzačně účinný a spolehlivý prostředek. (24.03.2018)

Totálně vzorové drama z amerického venkova na konci druhé světové války, ve kterém je úplně všechno, za co by americká historie vůbec neměla být hrdá. Hloupí a arogantní vidláci, rasisti, černoši a s tím vším spojený ku-klux klan, který se tu projeví jen tak mimo řeč, aby se neřeklo. Tvůrci, podle mě, naprosto vzorově představili jeden výrazný rodinný příběh na zdejších plantážích, ve kterém se promítlo úplně všechno. A jelikož tvůrci nebyli zaujatí, tak tu hlavní postavy docela slušně drtí pod náporem okolí, kterého bych nikdy nechtěl být součástí. Lidskej humus, na který se hodně těžce kouká. Těžce proto, že na něm nic hezkýho není. Na druhou stranu jsem se nenudil a postavy, které tu ztvárnili Hedlund, Mulligan a Clarke měli něco do sebe. (26.01.2018)