Nit z přízraků

Anderson jako obvykle kombinuje smysl pro detail, rafinovaný scénář a precizní kompozice. Jeho kinematografické ohledávání kulturních rysů se odklání od amerického k britskému společenskému kontextu. Maniodepresivní prestižní módní návrhář Reynolds Woodcock (fiktivní postava i značka) se pohybuje mezi extrémy. Jeho sterilní přístup ke světu se povýtce vyznačuje perfekcionismem, s nímž nahlíží na ženy coby panenky na klíček, z nichž si vybírá ty zajímavé, pro které pak připravuje svoje vytříbené módní slupky. Z této umrtvující sterility jej libidem a životním elánem napájí svéhlavá múza Alma, a to paradoxně nejsilněji tehdy, když jej destruktivně dovádí k hranici smrti (žena=travička). Reynolds pouští ženy k vodě ze dvou důvodů - když se mu nepodřizují a když se mu podřizují. Zdánlivě neřešitelná situace má ovšem řešení v dynamické rovině... (06.02.2018)

Romantické drama o vztazích, vzájemné manipulaci, jídle a šití šatů pro tři špičkové herce. Daniel Day-Lewis je dokonalý jako obvykle, o to větším zjevením pro mne byla prakticky neznámá Vicky Krieps, která nejenže se vedle něho neztrácela, ale dokázala mu být rovnocenným partnerem. A zapomenout nesmím ani na Lesley Manville, která ústřední trojici doplňovala. Výborné byly i kostýmy, kamera a hudba, snad jen konec mi přišel trochu slabší, takže nakonec „jen“ 90%. (06.03.2018)

Pítý točí prostě jinak než ostatní. Jeho filmy jsou podobně jako třeba Wese Andersona naprosto originálně točené a divák má tedy vždy naprostou jistotu, že skuteční umělci ještě nevymřeli. Co víc, přestože se absolutně nejedná o filmy pro širokou diváckou obec, i Nit z přízraků zavítala do kin. Proč vlastně sledovat pomalý a uhrančivý příběh s hudebním podkresem, který nevykazuje žádné emoce. Když už nic jiného, ve filmu hraje Daniel Day-Lewis a to je panečku sakra kanón. Pokud má být Phantom Thread jeho hereckou rozlučkou. Tak lepší zřejmě ani nemohla být. Kdykoliv Pan herec vstoupil na scénu dokonale si mě omotal kolem prstu a když do toho navíc ještě něco řekl nezbylo mi než se hluboce poklonit. 75% (11.04.2018)

Ne, Anderson nepůjde divákovi napřed. Fassbinderovsky "nevýrazný" konec vybízí k hlubšímu přemítání o předešlém ději. Bál jsem se, že po Inherent Vice bude chtít PTA natočit něco víc "na jistotu", co posbírá zase pár Oscarů, aby mu investoři znovu začali věřit před nějakým následujícím ambicióznějším projektem. Ale opak je pravdou. Jsem spokojený a těším se na druhou projekci. (30.01.2018)

Nejfilmovější film v klasickém slova smyslu od...snad od Scorseseho Mlčení, což není zas tak dlouho, ale takových filmů je teď prostě už hrozně málo. Co se týče vizuálu, herců a Andersonovy akademické režie, tak není o čem, prostě fantazie, samotný závěr je nicméně jak z jiného světa. Romance jak kopanec do koulí (vagíny) s rozeběhem. (26.04.2018)