V písku - Příslib svobody

Podařené válečné drama, které pojednává o skupinách mladých německých vojáků, kteří musí po Druhé světové válce zneškodňovat nacisty zaminované dánské pobřeží. Tedy námět, který přímo vyzývá k silnému příběhu a často i nepříjemnému citovému vydíraní, které zde ale nenajdete. Jak jistě dle příběhu chápete, tak nouze o silné momenty tu rozhodně není, jelikož ne všichni se vrátili domů a ti, kteří se vrátili, tak většinou ne zrovna vcelku. Kvalitně zpracované drama, kterému vévodí Roland Moller jakožto dánský velitel mladých Němců. Bez zbytečného patosu a také bez zbytečného citového vydírání. Zájemcům o válečnou tématiku nelze než doporučit. (20.02.2017)

"Nehraj si Ondrášku s výbušninami, utrhne ti to ruku!" Tento film dává moudru mé babičky zcela nový význam. Je konec války a z kdysi opravdu mocné armády SS se stala banda náctiletých zajatců vhodných tak akorát na.... odminovávání dánských pobřeží. Nikdo je (Němce) nemá rád (což není žádná novinka) a sousedka by jim nejraději ke krysím bobkům k obědu přidala i nějaký ten jed. Prostě krásné idylické vztahy na pozadí konce nejhoršího válečného konfliktu ve 20. století (hned po smrti Járy Cimrmana samozřejmě). Samotný film se soustředí právě na vztah mladých vězňů a jejich dánského věznitele, který je nutí k nelichotivé práci na pláži, kde každý centimetr může znamenat krutou explozivní smrt (kterou ve hře miny ze starých windows jistě nenajdete). A jak tradice napovídá, je jasné, že dojde ke sbližování vztahu mezi dvěma národnostmi. Krásná idea, již mnohokrát jinde viděná. Mimo ni tu máme velice napínavé okamžiky, kdy očekáváte kde co komu bouchne. A když k tomu dojde, ručím vám za to, že to není hezké. Za to určitě palec nahoru. Takže přátelé.... sundejte si boty, zajeďte si do Dánska a hurá se proběhnout po plážích.... ať sami poznáte, jak naši němečtí bratři byli vlastně pečliví. No a pokud ne.... pak si na onom světě obstarejte tento snímek pro klid vaší duše. 75% (20.03.2017)

Ak napíšem, že suverénne najlepší nový film, aký som tento rok videl, nič iné už ani netreba dopĺňať. Land of mine ihneď na začiatku pripraví diváka na to, čo ho čaká. Napriek tomu dokáže scenár stále prekvapiť. Mne okrem adrenalínového a extrémneho emocionálneho zážitku povedal aj to, že kolektívna vina je blbosť. Je chvályhodné, že Dáni prečisťovanie pláží od mín preto považujú za tragické, antihumánne rozhodnutie. Teda ešte raz: všetko je tu dokonalé, od psychologického vývoja postáv, cez výpravu, až po naaranžovanie situácií viac menej epizodického rozprávania. (19.09.2016)

Působivé záběry, působivá hudba, působivé obrázky. Ale díky konci až příliš dobrosrdečně nesmyslné. Jednak byli vojáci poraženého nepřítele, takže "uklidit po sobě" dávalo smysl - přece tam nebudou umírat vojáci dané země, druhak už skutečně byli zkušení - jejich záchranou tedy pomře více těch nezkušených, kterých pak bude méně a bude to muset uklidit někdo "ze svých". Ale jinak vkusně zpracované, byť mustr byl očekávatelný. (29.05.2016)

The Hurt Locker 1945. Hmatatelná podprahová tenze, o co minimalističtější o to důslednější studie charakterů v mezní situaci jdoucí až na kost (doslova), nečernobíle nastolené morální otázky kolektivní viny (jde o nepřikrášlené vytahování historických kostlivců ze skříní; takový dánský ekvivalent našeho vysídlování německých obyvatel) a to celé je korunováno působivými utlumenými výkony i nebývale sednoucím (a mrazivým!) hudebním podkresem. Ždímá to emoce skrze v posledních letech již trademarkovou (zdravíme Lindholma) dánskou odtažitost, která klame tělem zdánlivou severskou chladností. Opak je však pravdou, jelikož se to zadře pod kůži jako máloco. S přehledem nejlepší válečně neválečný snímek posledních let. (17.10.2016)