Přežila jsem Picassa

Nevím, jestli je to tím, že život Picassa moc neznám a filmový průmysl je mi blíž, ale když porovnám Antonyho Hopkinse jako Picassa a následně jako Hitchcocka, tak musím říct, že Hitchcock vyhrává na plné čáře. Skoro to vypadá, jak kdyby se Hopkins víc snažil. Tady hraje jak kdyby nic. Nebejt Nataschy a Julianne, tak je to totálně nevýraznej film bez ničeho hezkého. Zaplať pánbůh za ně, jinak bych tady snad zhebnul nudou. (27.09.2014)

Filmový počin hranatý a ostrý jako většina Picassových obrazů. Soudržný především díky úchvatnému výkonu Hopkinse (v jeho podání je Picasso vskutku středobodem svého vlastního vesmíru, jenž neodvratně magnetisuje okolí, vtahuje a vysává je, přičemž ze svých blízkých činí až na výjimky pouhé existence, takořka bez vlastní osobnosti) a McElhone. Nesmírně intenzivní, elektrizující, živelný, a zároveň jistým způsobem neokázalý film. Nutno vidět a slyšet v původním znění. Velké překvapení a radost z velice netradičně pojatého životopisu, který nikdy nebude součástí mainstreamu (což je dobře). Velmi silné 4 hvězdičky. P.S. Picassa netřeba odsuzovat, byť měl ego rozlehlé jako Texas a psychické násilí mu v žádném případě nebylo cizí. Měšťácká morálka je jedna věc, sensitivita, vize a schopnost komunikace prostřednictvím uměleckého díla, druhá. (15.04.2010)

Zajímavosti ze života malíře PICASSA, viděno záznamy jeho poslední pořádné ženy. S PICASSEM nebylo snadné vyjít, jako s každým velkým kumštýřem. A přece to s ženskými uměl, a ty nejlepší se staly jeho kvalitními milenkami, či manželkami. Film patrně bude šokovat naivní pohlížeče na životy kumštýřů odkojených bolševickým školstvím, stále úspěšně se držícím v našem školství. Ale dobře jim tak! (04.09.2010)

Ač jsem v mládí utrpěla výtvarné vzdělání, nějak mě prostředí bohémů prudí a filmy o nich nudí. Snad proto, že jsem nikdy neměla správnou bohémskou povahu: chlastání i promiskuita jsou mi cizí, nemám ve zvyku vést pseudofilozofické pindy, nepovažuju za umění, když někdo chlístne barvu na plátno a přikreslí k tomu fixem kokota jedním tahem. Snad mi tedy Pablo Picasso i samice, které mu proběhly postelí, odpustí můj nezájem, vyjádřený veskrze průměrným hodnocením. Bylo to pěkně natočené, zahráli si v tom dobří herci a několik scén ze života slavného matlala působilo celkem zajímavě, ale přes 55% ze sebe nevydojím. Mimochodem, mladý Pablo byl fešák, ale starého bych se nedotkla ani koštětem na dlouhé násadě - co ty ženské viděly na proplešlém, egoistickém dědkovi s chladnýma očima? (22.01.2013)

Od Hopkinsa nemožno očakávať iné ako maximálny výkon, všetko mal naučené, tie pózy, vyjadrovanie, proste Picasso sám. Opäť bolo dobre ukázané, že to nebol len umelec, ktorého obrazy sa mi nepáčia, ale hlavne otrokár, najmä vo vzťahu k svojim ženám. Toto spracovanie sa mi zdalo ale nudnejšie a Picassov osobný život je trochu lepšie spracovaný v seriáli Génius, kde Picassa stvárnil Banderas. V každom prípade Francoise Gilot doslova „prežila Picassa“ a to o poriadny kus života. Kým Picasso už pomaly polstoročie nie je medzi nami, pani Gilot oslávila len nedávno 99 rokov. (30.11.2020)