Bitva o Moskvu

Povedený válečný snímek, na čemž nic nemění ani fakt, že je nejspíše založený na vymyšlené legendě o jednom veliteli a několika hrdinských vojácích, kteří ubránili pozice před Moskvou proti německému tankovému praporu, jelikož lehce přehnaný je každý druhý válečný film a nevidím důvod, proč bych to měl zrovna Rusům vyčítat. Nejedná se o dokumentární film, propagandu bych v něm také nehledal, je to jednoduše klasický válečný blockbuster plný bojových scén, hrdinských činů a hloupých dialogů, po kterém ani nebudete vědět, jestli se tamten jmenoval Ivan nebo Sergej. Na druhou stranu to má skvělé tempo, slušnou atmosféru, prvotřídní efekty a pokud k tomu nebudete přistupovat jako k lekci z dějepisu, tak si ten film nejspíše velmi užijete. Moje hodnocení 65%. (31.01.2017)

Je zajímavé, jak na základě výpovědi jednoho bývalého rudoarmějce a pozdějšího kolaboranta je označována za úplně smyšlenou celá legenda. Film však s určitými prvky i těchto faktů počítá. Faktem je, že Rudá armáda u Moskvy zabejcila a snad poprvé wermacht obdržel na zemi velkou porážku. Ano plno expertů bude tvrdit jak mohou za to mohli generálové Bláto, Zima a Mráz, já si myslím, že jmenování působili na obě strany a Žukova a ostatních i zde zobrazenych prostých vojáků by Němci bitvu u Moskvy vyhráli. Film samotný je možná trochu pomalý a bez tempa, ale když dojde na boj už je tempo mnohem svižnější. Také má dobrou vojenskou výpravu a miltarie. Za mě Panfilovci dostávají pěknou ruskou čtyřku. (20.11.2017)

Chvíľu som sa obával, že zostane len pri tom drevenom tanku, na ktorom nacvičovali hod granátom. Príde aj skutočná akcia, no pre mňa na tom film nestojí. Skôr ma zaujali rôzne historky vyslovené iba tak pri inej činnosti, napríklad o Siedmich samurajoch, ako dokázali stručne a jasne do dvoch minút zhrnúť štvorhodinový japonský film. Tento film je zase zhrnutím mýtu o 28 statočných, nezáleží na tom, kde je pravda, veď tu má film aj pridelený tag propadanda. (18.09.2017)

Bitva před Moskvou, první těžká porážka německých pozemních sil a definitivní konec blitzkriegu. Válečné filmy jsou parádní disciplína ruské kinematografie. Umí skloubit vlastenecký patos a beznaděj tak chytlavě, že oboje působí úplně přirozeně. Tady jsem měl pocit, že se občas dostali až za hranu. Filosofické proslovy vojáků trhají uši a jen kvůli všeobecně sdílenému strachu z blízké smrti jsou snesitelné. Panfilovci se snaží najít smysl v celé téhle iracionální situaci a scénář je v tom mohutně podporuje. Úplně by stačily pohledy těch slušných herců, protože jejich výrazy vypovídají víc než všechny vznešené fráze. Alespoň atmosféra je výborná, tažená jednak skvělými efekty, tak velice zdařilou režií. Ještě k té historické věrnosti. Příběh o panfilovcích začal jako novinářské nedorozumění, pokračoval jako snaha o povzbuzení morálky, přes milosrdnou lež na podporu válečného úsilí, přes propagandu, až po národní mýtus. Postavy ve filmu se k tomu vyjádřily samy. Je to jen příběh. Stejně jako ten o sedmi samurajích kteří zachránili vesnici před bandity, nebo koneckonců i zoufalá obrana Thermopyl. Kdyby odtud několik sparťanů uniklo živých, byla by to méně legendární bitva? (16.04.2017)

Z kategorie "ruský vlastenecký válečný film" je to jeden z těch lepších, co jsem viděla. Velmi tomu pomáhá to, že má celý film velmi skromný ochotnický vzhled party nadšenců ručně vyrábějících svůj vysněný projekt oproti takovým těm velkorozpočtovým na státní/politickou objednávku, které ze srdce nenávidím. Je to naivní, ale naivní ve smyslu lidová legenda, nikoliv nasírajícně naivní ve smyslu sovětská propaganda. (Nicméně bych měla uvést, že vycházím pouze a pouze z toho, jak na mě působil film samotný. Neznám dopodrobna ani podhoubí, ze kterého vznikl, ani detaily dějin, o kterých pojednává.) A ještě jedna poznámka: rozhodně se mi hodně líbila hudba. (03.11.2020)