Vtáčkovia, siroty a blázni

Podmanivý svět slovenského Felliniho. Klobouk dolů a můj velký respekt natočit právě takovýhle svět - podobenství o svobodě - v roce 1969 v době končící liberalizace v ČSSR. Pět hvězdiček dávám i za překrásnou hudbu Zdeňka Lišky a vynikající kameru Igora Luthera. Na námětu a scénáři k filmu s Jurajem Jakubiskem spolupracoval Karol Efraim Sidon. (05.04.2014)

Film, na ktery si musi divak pripravit dost energie. Abstaktni a divoka podivana. Jakubisko byl dobrej. (11.04.2023)

4,5 * Vážení přátelé... Neuvěřitelně rozjetá magoriáda pána Jakubiskeho (:o) No čo toto??? Zapnuto těsně po naší večerní postelové LOVE STORY s miláčkem, náhodně oběveno v TV...sledováno s otevřenou pusou na naho u otevřeného okna za krásné letní bouře podmanivého večera... (27.06.2008)

Ehh, už dlouho mi nebyl žádný film při sledování tak protivný a místy dokonce až odporný. Musel jsem se hodně přemlouvat, abych to vydržel. Doufal jsem, že se to zlomí... bohužel se to nestalo a závěr to jen podtrhl. Kombinace vlezlé hudby, unylého obličeje hlavního hrdiny, častých střihů, nestálé kamery společně s podivnými "obrazy" ve mně vyvolávala opravdu až odpor. Tímhle "podobenstvím" mě Juraj Jakubisko naprosto minul. Nezachránila to ani krásná a mladá Magda Vášáryová, teda vlastně ano, zachránila tu poslední hvězdu. (08.11.2018)

Na film jsem zavítal do filmového klubu s cílem doplnit si vzdělání. Až doposud jsem měl z Jakubiska skoro vždy silně smíšené pocity, jež jsem přičítal skutečnosti, že mám co do činění s mistrovými novějšími, méně povedenými výtvory (až na „Sedím na konári...“, který byl oukej). Vzdělání tedy bylo učiněno zadost. Odnáším si jedno velké ponaučení – nemám rád Jakubiska. Kdyby byl film skutečně jen obraz a zvuk, bylo by to tentokrát asi za plný počet – kamera a scéna válí a hudba Zdeňka Lišky pohlcuje jako vždy. Nicméně tu jsou i další složky. Často zmiňovanou paralelu se „Sedmikráskami“ neberu – ty jsou sice výrazově podobné, ale neschází jim nadhled, ironie a humor (jako žádnému filmu od Chytilové). Na rozdíl od těch jsou "Vtáčkovia, siroty a blázni" přes nějaké ty vtípky jaksi nepatřičně vážné a sebežerné. V záplavě nelineárních skopičin jsem se jako stébla chytal každého náznaku obsahu, kterého je ale žalostně málo a elaborované formě není důstojnou protiváhou ani náhodou. Příběh trojúhelníku se odvíjí celkem předvídatelně (dost často jsem vzpomínal * času na to během filmu bylo dost * na filmy jako "Jules & Jim", právě "Sedím na konári...", ale dokonce i na "Bandity", ha ha ha ha ha) a nadstavba sestávající z chaotických komentářů historie, bláznovství a všednosti je polívčičkou hóóódně řídkou. Přes všechno se bohužel bez přestání valí průjem různých symbolů. Celkově jsem nabyl dojmu, že by nebylo špatné, kdyby Jakubisko filmy točil, ale nepsal (a scénáře mu vybíral někdo soudný). Východoevropskému Fellinimu (který má ovšem na svědomí i takové klenoty jako Bathory a Post Coitum) jsem zatím na chuť tedy nepřišel. Ale budu zkoušet dál - i druhý den mi totiž film jaksi leží v žaludku, což přes všechno výše řečené zas tak špatné není... (27.05.2012)

Vynikající film, ale Jakubiskův talent se dokáže nejvíc projevit v epických ságách, jako je Tisícročná včela nebo Nejasná zpráva o konci světa. (01.06.2023)

Poetický film o bláznovství. Jakubisko ve své vrcholné formě. (07.01.2018)

vhodné pro hluboké analýzy, které leckdy objeví i v hnoji špendlík ze zlata, pro mě takřka nesnesitelné, hvězdičku dávám hlavně sobě za to, že jsem film dokoukal... (23.07.2008)

Férie. (15.08.2017)

Nová vlna omývá kotníky Jodorowskému. (Vím, trochu se mi zasekla smyčka, ale co chcete od starého člověka.) Sedíc (Ony přechodník kdyžtak opraví) v kině srdce sevřené, úzkosti jak před Posledním soudem. Přeji si být ženou, aby se mnou mluvila. (26.01.2010)

Blbost! Ale přiznám se, že hodnotím podle první poloviny, protože už jsem to vážně nemohl vystát, jak se tam všichni řechtali, svlíkali do naha a snažili se mezi sebou projevovat emoce. Brr.... (30.06.2008)

Nějak jsem to moc nepochopila...:/. Jako blázen si připadám spíše já. (12.05.2009)

Asi vůbec první Jakubiskův film, který se mi líbil. 80% (07.06.2009)

Velké překvapení co do stylu vyprávění. Nic takového jsem nečekal. Z názvu Vtáčkovia, siroty a blázni nejvíc vyniknou právě blázni, neboť obrazy, scény i chování jsou šíleně bláznivé. Pak ty vtáčkovia. Ti jsou též všude a v často hodně nečekaných záběrech, viz ptáče ve flašce, ptáče zapojené do hry kulečníku a letecký výcvik slepic. Film mě svou atmosférou konsternoval, ale nepřipoutal se ke mne. Od půlky jsem začal trochu zívat, až konec, ten probral. Musím přiznat, jako celek jsem film zřejmě nepochopil a necítím chuť jej vidět znovu. Přesto jsem rád, že jsem vtáčky viděl, v rámci Projektu 100 / 2010 v kině. (28.02.2010)

Jakubiskove výlevy mysle v plnej paráde. Straší mu v makovici riadne... avšak na plátno to vie dať veľmi originálne a keď oprostíme od reality a budeme korešpondovať s jedným slovom z názvu filmu "Blázni", tak snímku je ľahšie prijať. Avšak doceniť maliarske dielo, pri ktorom tvorca nahádže farby v rôznych technikách a štruktúrach je niečo čo neuznávam. Niečo podobné spravil Jakubisko, len vo filme. Liška však zložil skvelý hudobný motív, skvele vyjadrujúci beznádej po '68. (01.02.2018)

Satanské podobenství na každém kroku. Nepřál bych si vidět, co se dělo na place, když vypli kameru. Dekadence, špína, ruiny, bordel, nechutnosti, výstřednosti, homopropaganda, pedopropaganda. Scénář Karol Sidon. S Jakubiskem moc dobře věděli, co točí. V této koláži má všechno svůj temný smysl. Stačí připomenout herce několikrát ozdobené ďábelskými rohy. Aby bylo jasně patrné, komu je tento film poctou. Řádně proškolený režisér neopomněl ani vanové "křesty". Tuto iniciaci podstoupí celá ústřední padlá trojice. (29.02.2020)

"A je ti dobre, pretože si slobodný. A si slobodný, pretože si blázon!" Klasický Jakubisko se svým bizarním výrazem a bláznovstvím tentokrát i v názvu. Takže ne každému tento styl režie sedí, mně také ne, ale, i když se to odehrává někdy po 2. světové válce, je tam jasný odkaz a podobenství na rok 1968 a ztrátu svobody. (06.03.2021)

Film vhodný pre psychopatov. Bez akejkoľvek zmysluplnosti. (05.10.2009)

Surrealistický film o troch mladých ľudoch, ktorí si uprostred skazeného sveta žijú po svojom - slobodní ako vtáci, sami ako siroty, detinskí ako blázni. Nevšímajú si smrť, vojny, politiku, iba chcú žiť šťastne. Až kým sami nezačnú medzi sebou žiarliť a hádať sa, a až kým nie je jeden z nich "prevychovaný" štátnou mocou a začne závidieť to, čo sám stratil... Úvahový a symbolický film s výbornou hudbou venujúci sa dôležitým existenčným a politickým témam s rôznymi odkazmi na historické udalosti a životné podmienky v našej zemepisnej oblasti (holokaust, august 1968, filmová cenzúra), ktorý je veľmi zložitý na pochopenie a určite si vyžaduje ďalšie vzhliadnutie alebo prečítanie nejakého rozboru. Aj tak ale ide o kvalitný film o ľudskom šialenstve, bohémstve, bezstarostnosti a následného postupného prepadu do závisti, skutočného šialenstva, deštrukcie a na záver aj sebadeštrukcie. (24.11.2013)

V některých ohledech ještě větší bizár než Švankmajerovo Šílení. Jestli mají Jakubiskovy a Švankmajerovy neotřelé postupy něco společného, tak je to umění vyprávět relativně obyčejné příběhy poutavou formou, a to díky vytváření šíleného bizarního světa, v němž máloco dává smysl. Postupná přeměna hrdiny v individuum s „normálními“ životními hodnotami potom vytváří ostrý kontrast mezi oním hrdinou a zbytkem fikčního světa. A právě existence podobného šíleného světa je prvek, ostře odlišující Jakubiskův snímek od typického padesátkového/šedesátkového psychologického dramatu nejčastěji jmenovaných novovlných tvůrců. Škoda, že se podobné, nebo ještě lépe jiné, postupy neobjevují i v jejich tvorbě. Ona by pak totiž díky tomu mohla být o kus koukatelnější (07.01.2021)