Tajuplný vlak

film balancující mezi naprostou genialitou a totálním odpadem... leckdy syrově nudné, dlouhatánské minuty vykouzlí paradoxně lehký úsměv na tváři, i to minimum děje je prostě umě protaženo jarmuschovou nití a sešívá velmi zajímavou dečku z komického ničeho... zajímavé, divné, tajuplné, ale rozhodně ne špatné. 70% (04.11.2008)

Daleko od Jokohamy je křehká sklenice, Elvisův Duch je led a Ztracení ve vesmíru ostrá whisky. To poslední by možná chutnalo i samotné, ale teprve všechno dohromady má ten správný říz.. Jarmuschova memphiská kráska. Hořce úsměvná, seškrabávající růžový lak z amerického snu, ospalá a přitom plná života. Buscemi je pro role outsiderů zrozen, o tom žádná, stejně tak, že mít na recepci hotelu velký model švába není pro hosty tím pravým reklamním lákadlem, ale jsme v Memphisu.. (02.04.2013)

Po minimalistickém ranném snímku Podivnější než ráj, který jsem přijal s rozpaky, se u mě Tajuplným vlakem Jarmusch opět rehabilitoval. Jde o jeho tradiční styl s pomalým tempem vyprávění, zdánlivě roztříštěnou strukturou několika paralelně se odvíjejících lidských osudů, hrdiny jsou poněkud zvláštní týpci, kteří se vyznačují drobnými či většími povahovými úchylkami, a jejich životní osudy se v jednom okamžiku střetnou v ospalém chátrajícím motelu s dvojicí bizarních zaměstnanců. Jako obvykle si Jarmusch střílí z hodnot americké společnosti a tzv. amerického snu plného konzumního pozlátka. Jeho hrdinové jsou buď absolutní looseři nebo návštěvníci z ciziny, kteří obvykle ztrácejí iluze při konfrontování s americkou skutečností. Zvláštní roli hraje Elvis Presley jako symbol americké popkultury. Film boduje atmosférou, drobnými vtípky i zajímavým castingem a předvedenými hereckými výkony. Celkový dojem: 80 %. (22.07.2009)

V rámci Jarmuschovo filmografie se jedná o ne úplně fantastický snímek, v kontextu americké nezávislé kinematografie však o hodně zdařilé dílko, které nepostrádá jednotící linii všech tří zdánlivě nesouvisejících příběhů. Chyběla mi však výraznější pointa a možná i trochu více vtipných momentů, bylo jich tam sice dost, ale v jeho filmech jich je přeci jenom obvykle mnohem více. Geniální jsou maličkosti - zapalování Zippa, jeho chytání do náprsní kapsy, dialogy hotelové obsluhy a japonského páru, Natchez vs. matches, srovnávání Elvisova vzhledu atd. apod. (08.07.2009)

Jim Jarmusch je hodně specifický autor a rozhodně jeho film nemusí sednout každému. Je to spíše konverzační, trochu filosofické, stejně jako všechny ostatní Jarmuschovy filmy, ale tady mi přišlo, že je toho, co se de děje, skutečně málo. Neubránil se ale dobrým scénám a hlavně příjemným hereckým výkonům. (28.03.2018)