Procesí k panence

Prd! ... Procesí k panence je sice o tom, jak se rolnící na vesnici úspěšně kolektivizují a jistě skutečné poměry idealizuje, ale to si nejspíš ještě žádnou agitku neviděl a nevíš, co to je, když tvrdíž Lomozi, co tvrdíš. Tenhle film byl v roce 1961 odvážný, protože komunisticko-katolické hašteření odhaloval jako frašku bez povinného oslavného a patolízalského patosu. V roce 1961 nebylo možné tento film natočit jinak než, že se vše ve prospěch kolektivizace obrátí. To by totiž potom ten snímek nebyl promítán a šance režísera, že ještě něco natočí by se výrazně zmenšili. Jasný možná nebyl největší hrdina, ale nebyl ani stranický slouha. (12.06.2004)

Agitovat se musí s citem! Proticírkevní klima, panující v Československu zhruba od konce čtyřicátých let, patrně nejsilněji zasáhlo venkov, kde navzdory novým politickým podmínkám stále přetrvávaly tradice, spojené s pravidelnými křesťanskými zvyklostmi. Násilná socializace postupně zcela nebo velmi výrazně utlumila jakékoli projevy víry, čímž celkově přispěla ke katastrofální ateizaci společnosti. Jasného film je nechutným obrazem takové akce, plně odpovídající oficiálním požadavkům s čitelným cílem a předpokládaným vyústěním. Jako pranýř zde slouží uspořádaní tradičního procesí, narušovaného jak přičinlivými agitátory, tak projevy typické civilizační aglomerace (otázka, proč poutníci nejedou raději autobusem). Obsahem pak měšťácky povrchní a prvoplánově zesměšňující (scéna, kdy agitátoři-komunisté převezmou korouhev a sochu Panny Marie). Plejáda vynikajících herců ve vysloveně negativních rolích, těžko se ptát, proč se tu objevil i Josef Kemr, v reálu silně věřící člověk. Chápat tento film jako cokoli odvážného je absolutní nonsens. Naopak, je to jen další komunistická špinavost, za kterou by se měli její tvůrci v čele s Vojtěchem Jasným stydět. (16.04.2011)

Docela bych uvítal, kdyby se procesíčku povedlo přimět židobolševické agitátory, aby naopak oni ustoupili, klekli na svá špinavá proletářská kolena a přijali Krista. Líbila se mi reakce babek na poli, které se asi podivily, kde se uprostřed všeho toho socializmu najednou vzali poutníci k Bohorodičce a spontánně se připojily. Když jejich happening ucpal vozovku, byli už křesťané v defenzivě: "Zakládáme družstvo a že zrovna neseme panenku, to je náhoda." (10.02.2020)

Agitka v tradičním duchu to bohudík není. Dá se na to celkem koukat - i bez trpkého úšklebku. Není to vyloženě prorežimní, ale - danou situaci to nijak zvlášť nezatracuje a nehanobí, spíše to problém kolektivizace nemístně bagatelizuje, marginalizuje, odsouvá na vedlejší kolej a celý ho "demaskuje" jako naprostou malichernost. A jestli si jistým způsobem střílí ze soudruhů agitátorů, tak z vesnických "pánbíčkářských" babiček o to víc. Závěrečné odhození věnečku, víry a náboženství je doslova odporné. Tohle nebyl trezorový film v první řadě kvůli svému obsahu, nýbrž kvůli osobě režiséra (který na druhou stranu dokázal v padesátých letech natočit celou řadu čistokrevných agitek - stáčí jmenovat ty čínské obludnosti). Ale nehodnotím ho z hlediska ideologického - to se mi jakožto potomkovi největšího vesnického "kulaka", který se po zabrání svého majetku ocitl u jedněch vidlí se svým synem děkanem, který od kazatelny putoval nejprve do dolů a po propuštění do kravína, vyloženě zvedá žaludek a na něco tak nesympatického jako pány agitátory, kteří zlovolně vyřvávají "A kdo vás nutí?" bych nejraději co nejdříve zapomněl. Hodnotím to jako zručnou, režijně zvládnutou práci, která by možná bez osobní zainteresovanosti a bez znalosti historického zákulisí i slušně pobavila. (06.07.2005)

Vtipná komedie plná skvělých herců. Některé hlášky jsou výborné, např. když babka z procesí, které právě "dohnali" agitátoři, zhodnotí situaci slovy: "Děvenko, teď jsme v rukou antikrista..." Já jsem se docela bavil, a to možná i díky tomu, že samotné "prohlédnutí" lidí a jejich hromadné podepisování tvoří jen opravdu krátkou část filmu. (18.07.2006)