O těle a duši

Krásný romantický film. Hodně mi to sedlo, protože je to originální a moc hezky natočené. Film má nádherné záběry na přírodu, které dokáži uklidnit mysl a osvěžit duši svou čistotou. Líbila se mi celková atmosféra filmu a to jakým způsobem je vyobrazená celá romantická linka. Je to pojaté takovým krásným způsobem, ze kterého jsou cítit ty správné emoce. Velkou zásluhu na tom, že to funguje tak jak má, mají oba herci v hlavních rolích - Géza Morcsányi a Alexandra Borbély, jelikož jsou výborný a skvěle prodali své postavy, které jsou "rozbitý" na těle a duši. Krásný film a za tuto filmovou výzvu opět děkuji uživatelce leila22 . (14.01.2022)

Dlouho jsem o tomto filmu přemýšlel, protože na zažívání je poměrně náročný. Filmu musím uznat užasnou citlovost pro jedinečnost člověka a jeho potřeby milovat a být milován. Problém jsem měl trošiku s postavama, hrozně těžko jsem si k nim nacházel cestu. Naštěstí ten film pro mnně dozrál po jeho skončení mnohem více než během projekce, ale sledovat původem Čechoslovačku Alexandra Borbély, to byla učiněná radost. (11.02.2018)

Podle mě velmi dobrý film a zajímavý divácký zážitek (mj. i díky zvuku mluvené maďarštiny, která má něco do sebe). Mé výtky k tomu by asi byly jen čistě subjektivního rázu - ne zcela mi sedlo obsazení (Géza Morcsányi zabíraný zespoda během sexu mi přišel vyloženě nechutný a u Alexandry Borbély jsem pro změnu celou dobu nemohl rozhodnout, jestli se mi líbí nebo ne, protože v každé scéně vypadá jinak; stran jejich herectví ale asi nejde říct nic negativního), z děje bych klidně oželel tu dějovou linkou se společným snem (byť chápu, že je nedílnou součástí scénáře a jaksi vypustit ji by už z principu nešlo; osobně by se mi ten film ale prostě víc líbil zcela prost jakýchkoli nadpřirozených prvků) a místy se mi tam vkrádala lehká znuděnost, protože to úplně není můj cup of tea. Mimochodem nechápu, jak někomu můžou vadit ty záběry z jatek - těmto lidem bych doporučil ke zhlédnutí můj oblíbený snímek V roce se třinácti úplňky, to by teprve koukali, co se skutečně děje za zdmi jatek, haha. Film má kvůli tomu mimochodem vtipné upozornění v závěrečných titulcích: During the shooting of our film animals were harmed. But none of them for the sake of this film. We just documented the daily routine of a slaughterhouse. Opět se potvrdila schizofrenie moderních lidí, kteří konzumují maso, ale odmítají vědět o tom, co předcházelo tomu, než se k nim dostalo na stůl. Jaké odporné pokrytectví. (30.06.2018)

O těle a duši nosím v paměti jako oscarového soupeře Nemilovaných, ačkoli ani jeden neuspěl. Zajímalo mě, zda šlo o alespoň částečně rovnocenné soupeře. Úvodní nastínění příběhu více než rozpačité - nenápadně krásná neurotička nastupuje do nové práce, kde potká postiženého samotáře, do toho nechutné záběry jatek a v současnosti populárního jelena a laně. Naštěstí se příběh rozvinul pomalým, ale citlivým způsobem s kapkou humoru. Nebýt těch zbytečných záběrů jatek možná bych šel s hodnocením i výše. A mám radost, že si Slovensko díky hlavní představitelce také může připsat zásluhu na celosvětovém úspěchu tohoto snímku. (20.01.2019)

SPOILERY. Co si myslíte o těch zvířatech, která tu... Zpracováváme? Jak se daří duši a tělu v masokombinátu [světa]? I ten nejvytěženější žánr, v tomto případě romantické drama, lze pojmout původně. A není to jen o akcidentáliích. Zasazení příběhu mystického, snově bukalického sbližování autistky s mrzákem na půdě jatek v maďarském balení sice zajišťuje jistou povrchní exotičnost, ale to není celé. Chemie mezi představiteli, z nichž první vykazuje charisma circa Martin Huba a hubu circa VK ml., a druhý je fakt hezká mimozemská ženská, musí být spíš šílené než nijaké. Základní kompozice, byť vyhrocená, vykazuje znaky výpovědi o současném všeobecném stavu nepříznivém běžným podobám lásky. Protiklady se přitahují, ale mimoběžky se ubírají mimo jakoukoliv polaritu. Co může zachránit individuality ze samoty? Snad jen sdílené tajemství, mýtus, nebo nejnižší společný jmenovatel. Jenž je koneckonců vždy tím nejsilnějším argumentem se tím druhým vůbec zabývat. Film neklame-li duší, klame tělem, když podezřívavého diváka, štítícího se esoteriky, přesvědčuje o svém sklouzávání k faulům, aby jej nakonec vyvrátil - jako když zprvu v duchu mystické zápletky k náznačuje skepsi vůči psychologickým poznatkům, aby jim ve výsledku přiznal jakousi platnost. Nebo když nechává naturálního diváka nespokojeně mrmlat v domění, že film prezentuje společné snění jako cosi lepšího starého dobrého šoustání, aby se ukázalo, že to přece jen směřuje na společné lože; a tak to má [v milostném dramatu] být. (19.10.2019)