poster

Ve spárech ďábla

  • USA

    The Possession of Hannah Grace

  • anglický

    Cadaver

  • Velká Británie

    The Possession of Hannah Grace

Horor / Thriller

USA, 2018, 89 min

Scénář:

Brian Sieve

Kamera:

Lennert Hillege

Hudba:

John Frizzell

Producenti:

Todd Garner, Sean Robins

Scénografie:

Paula Loos

Kostýmy:

Deborah Newhall
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • uiu
    ***

    Hm OK, někdo viděl film The Autopsy of Jane Doe (2016) a rozhodl se udělat další horor o mrtvole v márnici, která není zas tak mrtvá a postupně všechny kolem sebe likviduje. Hlavní hrdinka ale byla super sympatická, takže se na to dalo dívat. Jediné, co mi vadilo, bylo asi prvních 5 minut filmu, kdy je zbytečně vysvětlováno, co se Hannah stalo a divák pak přichází o pár překvapení - např. kdyby nebylo prvních pár minut, nevěděli bychom, že ten "bezdomovec", co se snaží dostat do márnice je její otec - což docvakne každému, i když mu není vidět do obličeje. Navíc k čemu je nám scéna, že Hannah prošla nevydařeným exorcismem - navíc se tu samou informaci dozvíme, když si ji hlavní hrdinka hodí do Googlu. Celkem mě mrzí, když po shlédnutí filmu mám milion lepších nápadů, jak by se dalo budovat napětí a odkrývání tajemství, které diváka nejen baví, ale i příjemně děsí. Ale jako příjemný béčkový horor na víkendové odpoledne super.(12.3.2019)

  • Marounek
    ***

    Na film jsem šel do kina v podstatě náhodou, protože jsem dostal vstupenku jako dárek. Atmosféra betonové márnice je sama o sobě nepříjemná a mrtvola je děsivá nejvíc v momentech, kdy jen tak leží a vy čekáte, co zase provede. Ve chvílích kdy se plazí po stěnách a stropech, nebo se zázračně regeneruje je posedlá umrlkyně spíš k smíchu. Můj nejvýraznější dojem z filmu je scéna, kdy si hlavní hrdinka Megan hází v sedě míčkem o betonovou stěnu. To mi dost připomínalo scénu z válečného filmu Great Escape, kdy si podobně znuděný Steve McQueen hází míčkem o zeď cely v německém zajateckém lágru.(19.12.2018)

  • Pepinec
    **

    Kdybych s klukama točil film, taky by se mi líbilo zavřít Shay Mitchellovou někde v podzemí na pitevně a nutit ji tam předstírat vyzívavě vystrašenou. Jenom doufám, že by mně došlo, jakou blbost jsme to ve finále udělali a nikdy bych po nikom nechtěl, aby tohle kdekoli produkoval. Kdo se u tohohle leknul, tomu se muselo zdát něco fakt příšernýho... (Vancouver, Kanada)(28.12.2018)

  • Pitryx
    **

    Tak nejdříve jsem zklamaně pyskoval, mylně se domnívaje, že půjde o další kravinu alá Exorcista. Proto jsem byl rád že jsem se mýlil. No, dlouho mi ta radost nevydržela a přemítal jsem, že napíši obsah takto: „Bývalá policistka dělá v márnici. Něco se jí zdá, a tak chodí po chodbách a všech čertech. A stále chodí a někam načumuje. Furt chodí po chodbách“. No, nebo tak nějak bych to napsal. Ale nakonec, nebylo to zas tak hrozné. Trikaři se rozhodně nepředřeli a maskéři s nimi. Scénář nepřinesl nic nového a také měl občas kratičkou hluchotu. Dám tedy čtyřicítku s tím, že podruhé vidět vůbec netřeba.(23.2.2019)

  • Morholt
    ****

    Posedle-márnicový horor jedoucí ve vyjetých kolejích. Najdete tu všechny žánrové propriety, takže velkou roli hrají výtah, blikající světla či selhávající technika. A samozřejmě je tu podivná mrtvola, která se chová nestandartně. Ale mě se to i tak líbilo. Posedlé děvče dokázalo svůj potenciál solidně naplnit, film má má slušnou atmosféru a Shay Mitchell v hlavní roli je celkem sympatická. Líbilo se mi i finále, ačkoliv jak už tady zaznělo, odolnost hlavní hrdinky vůči ohni byla přinejmenším netypická. Ale tak to se dá přehlédnout. Co jsem chtěl, to jsem dostal. 70%(17.2.2019)

  • - Kirby Johnson získala roli Hannah na základě své taneční průpravy a schopnosti vykloubit si ramena a všelijak pokroutit tělo. Díky tomu, je prý většina poloh těla Hannah reálná a jen minimum z nich bylo vytvořeno pomocí digitálních efektů. [Zdroj: časopis Cinema 01/2019] (Stoka)

  • - Fiktivní „Bostonská metropolitní nemocnice“ uvedená ve filmu, je ve skutečnosti Bostonská radnice (tShay Mitchell). (Stoka)

  • - Brian Sieve se při psaní scénáře nechal inspirovat filmy jako Let's Scare Jessica To Death (1971), Pronásledovaná (1977), a Rosemary má děťátko (1968). (ARI50)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace