Režie:
Carlos SauraKamera:
Teo EscamillaHudba:
Paco de LucíaHrají:
Antonio Gades, Laura del Sol, Paco de Lucía, Marisol, Cristina Hoyos, José Yepes, María PagésObsahy(1)
Po filmu F. García Lorca : Krvavá svatba (1981) se španělský režisér Carlos Saura znovu navrací do ispirativního světa baletu a ke spolupráci s výraznou osbností choreografa a tanečníka Antonia Gadese. Tentokrát však do dramatu lásky, žárlivosti a smrti ohnivé španělské cikáuky Carmen, které Gades právě studuje se svým souborem, vkládá Saura ve filmu ještě další tematikou rovinu : vlastní filmový děj, vztahující se k soukrové sféře tanečních interpretů. Souběžně s rodícím se tvarem představení vzniká i milostný vztah Gadese k mladé představitelce Caremen, v němž se stýkají citové analogie současně s nácvikem scén. Saurův film poskytuje bohaté zážitky vynikajících tanečních kreací ve stylu flamenka, jež sjou obdobně jako v předchozím Saurově tanečním díle snímány neokázale při zkouškách, čímž vzbuzují autentický dojem právě probíhajícího tvůrčího procesu,. Za pozornost stojí i hudební stránka filmu, v ním exceluje známý kytarista Paco de Lucia. Na 36. MFF v Cannes 1983 získal tento film Cena za umělecký přínos. Z mnoha filmových adaptací Carmen si připomeňme např. Originální muzikálovou úpravu americké filmu Otto Premingera Carmen Jones. Švýcarský film Carmen (1998) je záznamem představení na salzburském festivalu, jež nastudoval Herbert von Karajan ten také snímek režíroval. Zcela osobitou, aktualizovanou verzi námětu podle Meriméeovy předlohy natočil Jean-Luc Godard pod názvem Prénom Carmen (1983, Křestní jméno Carmen). V klasicky pietním a bohatě výprávném hávu, se slavnými operními pěvci realizoval Bizetovu Carmen /1984) Francesco Rosi. (oficiální text distributora)
(více)Zajímavosti (2)
Čarodějná láska (1986)
- Režie a choreografie ve stylu flamenca se ujala Maria Pagès. Po filmech Bodas de sangre z roku 1981 a Carmen z roku 1983 je třetím dílem Saurovy flamencové trilogie, kterou natočil v 80. letech. Film byl uveden mimo soutěž na filmovém festivalu v Cannes v roce 1986. (classic)
Alice Nellis
- Kouzlo filmu začala objevovat poté, co v poděbradském filmovém klubu viděla muzikál Carmen (1983), na který ji přilákala účast jejího oblíbeného španělského hudebníka Paca de Lucíi: "Když jsem vycházela z kina ven, zjistila jsem, že film dokáže lidi proměnit nejen duševně, ale i fyzicky. Zdálo se mi, že díky flamencu lidé vycházeli nějací rovnější, a já tehdy poprvé začala o filmu, jeho možnostech a moci víc přemýšlet. Začala jsem chodit do filmového klubu pravidelně. Bezpočtukrát jsem například viděla Amadea, velmi živě si vzpomínám i na Gándhího, Taking Off, Vlasy, moc se mi líbila Kalamita Věry Chytilové. (...) Obrovskou svobodu filmu jako média jsem si ovšem uvědomila až na Tančírně Ettoreho Scoly. Najednou jsem získala pocit, že ve filmu je možné vše. Hluboce mě zasáhl i Divoký mesiáš Kena Russella, geniální, poněkud divoký film o umění, který mám dodnes ráda, protože je pro mě tak trochu i o tom, proč filmy dělám já." (NIRO)