Fimfárum Jana Wericha

Možná, že jsem divná, ale prostě nemůžu dát víc jak 2*, popravdě jsem uvažovala i jen o 1*. Takhle, knižní předlohu fimfárum mám strašně ráda, příběhy to jsou opravdu krásné, zajímavé a poučné bych řekla. Jana Wericha zbožňuju, takový inteligentní a přitom vtipný člověk se rodí raz za čas. Ale tohle zpracování fimfára se mi ani za mák nelíbilo. Otřesné postavičky s otřesným pozadím a mezitím záběr na pupkáče, který vehementně mlátí rukama kolem, jakože je Werich. To vše mi bylo odporné a nelíbilo se mi to. Popravdě hned po první pohádce jsem měla chuť to vypnout, ale řekla jsem si vydržím to do konce....ale..strááášná nuda. Takže 1,5* za to že Werichův hlas poslouchám ráda a Fimfárum jako kniha se mi líbí. P.S. Podlahy žeroucí houba mělo hezké znázornění:D (03.05.2012)

Knižní předloha i Werichem namluvená verze patří mezi to nejlepší co u nás vzniklo. Nápad naroubovat na to animaci a spojit několik příběhů do celovečerního filmu se mi moc nezdál, ale z výsledku jsem bezmezně nadšen. Způsob, jakým byly loutky natočeny, nádherně vystihuje a doplňuje poetiku Werichových děl a Ota Jirák v pozici vypravěče/spojovacího článku je bezchybný. (13.04.2009)

Příjemné překvapení, protože nebyl zhanoben odkaz Jana Wericha a současně má fimfarum takový moderní šrmnc, díky kterému vypadá výtvarná stránka Fimfara opravdu ryze fimfarově. Povídky, bajky či pověsti jsou chytré, divácké a postavičky různorodé. Čert jako skoro férovej klaďas, působí věrohodněji než jako ryzí záporák. (10.03.2017)

Kdysi měl krátký animovaný film čestné místo jako předskokan hlavního programu. Bohužel dnes je nahrazen dunící reklamou a trailery. Krátké snímky ale vznikají dál, protože česká škola animace má dlouhou tradici a nechce se vzdát bez boje. A když už vznikly v docela krátkém časovém období dvě povídky z Fimfára, proč neudělat celovečerák? Jenže výsledek je diskutabilní. Připomíná mi totiž závěrečná představení daného ročníku JAMU nebo DAMU, ve kterých dostává každý student příležitost ukázat, co všechno se naučil. Fimfárum je nabito nápady a hravostí, ale nic nedokáže zakrýt fakt, že jde jen o rozpohybovanou ilustraci Werichova textu. Jako předfilm v art kině by každá jednotlivá pohádka fungovala na sto procent. Jako celovečerák je však tato hýbající se kniha poněkud jednotvárná. (12.10.2009)

Když se do kin měl dostat film "Fimfárum", bylo to jako zjevení. No dobře, film byl docela avizovaný dopředu, ale stejně, kdy naposledy se u nás natočil pořádný loutkový film. Jiřímu Trnkovi by bylo možná smutno, že na něj navazují jen tací jako Švankmajer nebo Aurel Klimt, který se podílel právě i na filmu "Fimfárum Jana Wericha". Tohle je speciální dílo, které prostě muselo upoutat pozornost. Spojuje se zde hned několik pozitivních faktů. Tím prvním je předloha z pera Jana Wericha. Letos už je to 52 let, co byla kniha vydána, ale přesto jsou její témata stále aktuální a smysl některých pohádek je v současné době ještě hlubší. Nejsou to klasické pohádky a některé vás svojí pointou i celým příběhem prostě dostanou. Ty, které jsou v prvním filmu, jsou skutečně poměrně temné, například "Franta Nebojsa" (má na svědomí právě Klimt), což je povídka, která už jen svým zpracováním naladí na správnou vlnu. Dřevěné loutky a jejich vzezření je zvláštně deformované, takže diváka okamžitě napadne, že je zde něco v nepořádku. Ne, to nejsou pohádky pro děti. Ne proto, že by byly sprosté, bylo zde násilí nebo nahotinky, je to prostě proto, že nejsou dětské. I když, na druhou stranu, možná je právě tohle podoba těch pravých pohádek. Trochu děsivé, nelaskavé a chytré. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/07/prosime-pretocte-fimfarum-1-2-zivot.html (21.02.2013)