Fimfárum Jana Wericha

Fimfárum je příkladem toho, že český loutkový film není mrtev, a že může dokonce statečně konkurovat vedle fantastických děl Jiřího Trnky, Břetislava Pojara Asi nejmilejší potěšení se skrývá v samotné výtvarné stránce. Tvůrci dokázali loutkám vdechnout svůj osobitý život, prožívání, pocity. Kvalita jednotlivých příběhů sice lehce kolísá, ale jako celek působí nepřemrštěně a zajímavě. Lehce satirické podání, podbarvené hlasem Jana Wericha, naplno oživilo živelné fantazie, kterých je v této knížce dostatek. Více grantů na podobné snímky. Třeba se dočkáme renesance, u nás tolik ceněného, loutkového filmu. (13.12.2003)

Fimfárum Jana Wericha je neuveriteľná rozprávka. Keď tak nad tým uvažujem je to môj najobľúbenejší film kde nehrajú živý herci. úžasná animácia ale hlavne samotný rozprávač. Prvý krát som mal možnosť zhliadnuť túto rozprávku niekedy na vianoce a o rok znova a potom zase a zase a ešte sa mi nikdy nestalo že by ma táto pohádka nudila. Najobľúbenejšia kapitola sa mi zdá byť pekelne strašidelný Franta Nebojsa krčma plná duchov a kostlivcov mala čo doseba. (12.02.2013)

Humor, výborné výtvarné zpracování a navíc poutavé vyprávění pana Wericha. Všechny povídky sice nejsou bez chybičky, ale jako celek tento film funguje opravdu velice dobře. Poprvé jsem ho viděl, když jsme na to šli povinně se školou a už tenkrát se mi hodně líbil. Po další projekci se utvrzuju v 5* hodnocení. (16.12.2007)

Tato sympatická pozitivní deviace polistopadového českého animovaného filmu nejenže Werichův přínos zachovává v jeho jedinečné obsahové i formové integritě, ale navíc skutečně tvořivým animačním pojetím ho dále rozvíjí a dotváří. Snaha přiblížit dávno mrtvého umělce prostřednictvím příbuzného sonorního hlasu Oty Jiráka dala filmu jasnou a jednotnou kostru a dál posílila jeho vnitřní sevřenost. Toto zpracování by bylo považováno za špičkové v kterékoli minulé době českého hraného filmu včetně jeho zatím vrcholné éry v šedesátých letech minulého století. Jsem rád, že i dnes se v naší mladší filmařské generaci najdou lidé schopní a ochotní pokračovat v odkazu Týrlových, Pojarů či Hofmannů; že nesnadné a vlastně nekomerční řemeslo animovaného filmu se jim stalo životním posláním a naplněním. (11.06.2008)

Pohádky Jana Wericha již dávno právoplatně patří do Zlatého fondu, tudíž pohled na hodnocení jejich zfilmování je dosti přísný. A mohu říci, že lépe to nešlo. Tvůrci si s tím dokonale vyhráli nejen po výtvarné stránce a nejedná se pouze o obrazovou pomůcku k Werichovu vyprávění. Film působí starosvětsky a moderně zároveň a díky své vyváženosti ani na okamžik nenudí. Na dnešní dobu malý zázrak i s tím hlediskem, že loutkový film abys za posledních x let pohledal. (16.11.2008)