Láska

Jak správně píše borsalino, láska 100x jinak od Kachyni. Volba poetické jemné krásky Schallerové na jedničku, volba pubertálního Kaisera do hlavní role za 5. Milena Dvorská tu hraje jak v Nároďáku, je jako zubařka z maloměsta víc než pravdivá. Mistr Kachyňa to ovšem přeplácal obrazovými alegoriemi a sem tam děj působí jaksi roztrhaně (zvlášť když lotr místní školy Kraus troubí na trombón-hodně ujeté).Nicméně doporučuji, rozhodně vás to nenasere. (11.06.2010)

S tímto osazenstvem se dalo udělat daleko víc. Co se škárlívá, to se rádo mívá a naopak. Úvaha na téma láska a její skutečná podoba a to hned dvougenerační. Blázni...nejdřív se milujou a potom si jdou po krku. I když je dvojice Kaiser s Jarkou výborná, stejně tak Dvorská - Velecký, vše zadrhává na samotném ději, který je, mírně řečeno, moc jednoduchý. Také pohled na mládež 70. let zde mohl být daleko otevřenější, tři páskové, vyzbrojeni baterkami na kolech a pomstychtivými úmysly, působili bohužel dětsky. Liška také pouze jen zremixoval lidový hit Lásko, bože lásko, ale jinak se v podstatě neprojevil, až na pár dobových tónů. Celkově jsem čekal silnější příběh, takhle mě překvapily jen odvážné šatičky a minisukně poeticky smýšlejících studentek. Kaiser se zde připravuje na Setkání v červenci a Kachyňa s Liškou na Smrt mouchy. Rozhodně lepší tři. (10.08.2014)

Co je láska? Po skončení filmu zůstaly jen stejné fráze jako na začátku (kromě Janiny, která jako jediná měla pochybnosti a která jako jediná už se za celý film neobjevila), což mě na výsledku štve ze všeho nejvíc. Už dlouho jsem neviděl film s tak přesně "dávkovanou" sestupnou kvalitou. Ono to taky může být tím, že mi jen nesedl zde zvolený Kachyňův styl, ale popravdě bych byl radši za něco filozoficky-psychologického, než za film, který tak sice začne, ale pak se z něj postupně stává jakýsi český Bollywood, kde barvami hýřivé pokusy o specifickou poetiku působí spíš jako muzikálové scény bez muzikálové hudby - což je prostě divné. Ty se mi moc nelíbily, přišly mi na jedno brdo, hrozně nahodilé a když ke konci pobíhali po poli snad co 5 minut, už mě to vyloženě otravovalo. Do toho pořád hraje lidová hudba v různých variacích a stejně jako u hrátek s barvami obrazu mi přišlo, že tomu buď významově nerozumím, nebo to chce být tak přehnaně výrazné, až je z toho spíš kýč. Přitom tam ze začátku (a ještě docela dlouho po něm) byl náběh na poctivé psychologické drama, ale místo toho, aby se ústřední čtveřice charakterově vyvíjela, se vše zaseklo na místě a nějak prostě skončilo. Potenciál tam tedy byl, herecky je to skvělé, ale časem se to celé tak nějak rozplizlo, až i ty tři hvězdy mám výrazně slabé. Tady mě ten efekt opravdu jaksi minul. Slabé 3* (10.08.2024)

Láska nebeská v sedmdesátkovém pubertálním outfitu Karla Kachyni. Nemohu říci, že se mi to nelíbilo, ale ani že jsem z toho byl nějak šíleně nadšen. Ty dvě roviny dospělé lásky a lásky dospívajícíh byly zajímavé. To mezi tím byla trochu křeč. Ačkoliv snové poetické předěly docela chápu, mně to tam fakt rušilo. Ani by mi tak nevadila barevná elpíčka rozházená po louce a uprostřed bosatá Jarka. Ale prudila mne ta rádoby lidová hudba a mladý motogang záporáků. Další co bylo divné byl dabing některých herců. Například Veleckého daboval Kostka (to kvůli tomu, že byl Slovák?). Co bylo zajímavé bylo mládí nejednoho z herců a na kom jsem mohl oči nechat byla samozřejmě Valérie Schaleřice... Ta byla tehdy fakt kus krásné holky! Dávám za 3 schované dopisy. * * * (03.05.2022)

Kachyňova Láska mě dávno zklamala, ale po létech oceňuji vedle půvabu její patiny ten místy výstižně vyjádřený "prudký a bezdůvodný běh / jakého je schopna jenom láska," jak to napsal Konstantin Biebl, "podél zazděných oken starého gotického domu / zachycená v křišťál na zpoceném čele / podél vlhkých a špinavých vrat / počmáraných hebrejštinou hrajících si dětí". (26.07.2016)