Už zase skáču přes kaluže

Vydarené dielo Karla Kachyňu, v ktorom sa scenáristovi podarilo úspešne preniesť humanistický náboj z pôvodnej románovej predlohy do inej doby i prostredia. Celý film stojí a padá na vynikajúcom civilnom hereckom výkone debutujúceho Vladimíra Dlouhého. S typickým zmyslom pre detail sú znázornené aj dobové reálie. Napriek tomu, že hudbu zložil obľúbený Zdeněk Liška, neustále opakovanie hlavného motívu ma dosť rozčuľovalo. Aj prílišné zvýrazňovanie obrazovej stránky na úkor dejového posunu trochu nudilo, najmä v prvej polovici filmu. Nadpriemerný, dobre zapamätateľný film. (16.01.2012)

,,Ten kluk mi někoho připomíná.... A nepřehrává. Zvláštní. Není to, čirou náhodou, Vladimír Dlouhý?'' Ano, byl to on. A jelikož u tohoto filmu jsou ještě titulky na začátku, nestihla jsem je přečíst a hned na začátku jsem nemohla zjistit, že ten malý kluk, který svým chováním a myšlením připomíná spíše dospělého člověka. Celou první třetinu filmu jsem byla strašně nervózní, jelikož jsem stále čekala, kdy klučinu skolí obrna. A když ho skolila, film byl rázem úplně jiný. Smutný, to ano, ale plný naděje a očekávání. Chlapec, který si toho musel hrozně moc vytrpět, ale popral se s životem jako žádný jiný. Když věříte, tak se vám vše podaří. (Tím nechci naznačovat, že nemáte nic dělat, lenoši líní!) (22.12.2011)

Tak tento film mozna navzdy zustane jednim z nejlepsich detskych filmu u nas natocenych. Stastna ruka pana rezisera, ze si vybral tak vyborne mlade herce, kteri se mu odvdecili naprosto verohodnymi vykony (mam tim namysli samozrejme hlavne Vladimira Dlouheho), ale ani dospeli herci nezustavaji pozadu. (25.07.2002)

Keď som si nedávno pozrel dokument o živote a tvorbe Vladimíra Dlouhého, bol tam spomínaný tento jeho debut. Neviem, ako je možné, že som ho do včerajška ešte nevidel, ale už som to napravil. Kachyňov film je síce rozvláčny, ale vyznieva hlboko humanisticky, je oslavou nepoddajnosti s krutým osudom a spomínaný vtedy 12-ročný chlapec bol jednoducho famózny. Celý film patrí Dlouhému. (22.12.2011)

V rámci školního projektu vybrali pedagogové českého jazyka právě toto filmové zpracování "povinné četby" od A. Marshalla. Čekal jsem u žáků 7. tříd úplný propad tohoto filmu. Ani jsem se na ten film nechtěl podívat dopředu, říkal jsem si, že mi bude stačit, až to uvidím ve škole. A viděl jsem... a zíral jsem a vlhly mi oči, a fandil jsem tomu "usmrkanci" a byl na něj hrdý jako kdyby to byl můj vlastní kluk... Získal si mne nejen ohromě milý a přesvědčivý výkon Vládi Dlouhého, ale i vše kolem toho: střih, kamera, scénář, režie. Smutný přííběh se silným akcentem na osobní statečnost a houževnatost, to vše prosycené nadějnými vyhlídkami. A ještě k hodnocení: moc se to líbilo i žákům, žádný propadák to nebyl, naopak. Učitelé mohli být spokojení, že děcka viděli něco z povinné četby, co se povedlo a přijali ji. Glosa na závěr: zamrazilo mne, když Vláďův filmový táta, poté, co ho vyhodili z práce kvůli závislosti na alkoholu, dával synkovi dobrou radu, aby on nepil jako táta... To se Vláďovi v tom reálném životě naplnit nepodařilo. A není to soud, ani mravokárně zdvižený prst, je to jen povzdechnutí. Sám jsem na alkoholu byl závislý, a nesnažil jsem se o to. Byl to jen vedlejší produkt toho, co jsem žil, a jak jsem situace řešil. (21.03.2011)