Už zase skáču přes kaluže

Je těžké uvěřit, že malý chlapec, který tu poprvé na stříbrném plátně zažívá první okamžiky slávy a zasloužené popularity, je nedávno předčasně zesnulým velikánem své generace Vladimírem Dlouhým. Tehdy měl štěstí: padl do rukou jednoho z našich největších a nejpronikavějších filmových tvůrců Karla Kachyni, jemuž navíc beze zbytku vyšel záměr na přenesení původního děje ze vzdálené Austrálie do předříjnových Čech. Film, velmi vzdáleně připomínající pozdější televizní seriál DOBRÁ VODA, skvěle zvládá dobové c. a k. reálie včetně života zemědělských dělníků, do jejichž vyššího patra koňáci náleží. Hlavní dětsý hrdina naopak evokuje hrabalovské dětské reflexe a věrohodně vyznívá i hrdinova vůle po životě, aniž by se umělecky této nesnadné části díla jakkoliv ublížilo. Jak tu mnozí konstatovali, filmu dominuje tehdy dvanáctiletý Dlouhý, jehož zvládnutí titulní dětské role nese znaky dospělého, jakoby již plně vyzrálého herectví. Kachyňa tu s úspěchem navázal na své předcházející dětské filmy jako PRÁČE či ještě propracovanější AŤ ŽIJE REPUBLIKA. I po letech žasneme, trneme, držíme palce a s úlevou přijímáme zdánlivý happy end, podložený ne zázrakem, ale vůlí, houževnatostí, nesmlouvavostí a zdravou rvavostí jež začíná u sebe sama. Mravní katarze je i nevtíravým mravním naučením. Jakých není nikdy dost. V životě každého z nás. (20.07.2010)

Karel Kachyňa to s deckami vedel (Práče, Ať žije republika, Vysoká zeď) a vedel to aj Zdeňek Liška. Oni to vedeli so všetkými skupinami spoločnosti, ale tak s deckami je to predsa len ťažšie. Obávam sa, že Skákanie cez kaluže musí pôsobiť na dnešných rovesníkov hlavného hrdinu ako sci-fi, alebo ako nejaká paralelná minulosť. Možno by si mnohí dnes pri vysedávaní pri kompoch a čumení do mobilov ani nevšimli, že majú obrnu. Ale dosť bolo čierneho humoru, tento film si dáva na čas dlhou expozíciou, zvrat prichádza dosť neskoro, ale čo by nám to malo vadiť pri takých obrazoch, aké nám predvádza kamera. V momente, keď sa rozbehne dej, už len všetko s chlapcom patrične prežívame a držíme mu palce. A záver sa vážne vydaril. (13.11.2018)

Maminko, kdo to tady tak uhání na tom koni? To je přece náš chlapec. Krásný příběh Alana Marshala, kterého se ujal (a já jsem za to strašně ráda) Karel Kachyňa. Marshalova kniha je natolik vděčným dílem, že by se mi dost možná líbilo i zpracování nějakým cizím režisérem, ale Kachyňovo pojetí ve mně probouzí ten nepopsatelně milý pocit, který vyvolá jedině dobře odvedená česká práce. (21.04.2011)

Určite jeden z lepších snímkov od K. Kachyňu. Pekný melodramatický príbeh s veľkou dávkou melanchólie. Divák môže už len nostalgicky spomínať napr. na Vladimíra Dlouhého, ktorý už nie je medzi nami. Jeho výkon ako chlapca, ktorý chcel silou mocou rajtovať, bol dychberúci. Nadpriemer. 75/100 (29.04.2019)

Karlovi Kachyňovi se stylově povedlo převést příběh z australského ranče na český venkov od Alana Marshalla. První třetina filmu je krásný lyrický příběh o lásce ke koním, ovšem pak se vše mění v krutý boj s obrnou. Odpornost této nemoci se Kachyňovi povedla tak zachytit, až jsem musel několikrát s pohledem uhnout od obrazovky. Ty scény filmu, když se Adamovi rovnají nohy nebo si ji sám dává na rameno, jsou sice odporné, ale bohužel bez nich to nejde. [5196. hodnocení, 110. komentář, 81%] (04.12.2020)