Accused
Kamera:
Rudolf MiličHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Vlado Müller, Zora Jiráková, Martin Štěpánek, Jaroslav Blažek, Pavel Bártl, Milan Jedlička, Miroslav Macháček, Jiří Menzel, Kamil Bešťák, Jiří Schulz (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Ján Kadár a Elmar Klos spolu natočili celkem osm filmů. Trojice těch nejoceňovanějších vznikla v šedesátých letech. Po dramatizaci románu Ladislava Mňačka Smrt si říká Engelchen (1963), ohlížejícím se bez idealizace za činností slovenských partyzánů za druhé světové války, se vrátili do přítomnosti se soudním dramatem Obžalovaný. Adaptace novely spisovatelky Lenky Haškové se odehrává v soudní síni a vyprávění je z velké části tvořeno svědeckými výpověďmi. Titulním obžalovaným je ředitel elektrárny Kudrna, obviněný na základě pomluv ze zpronevěry. Svou vinu zpočátku odmítá. Postupně mu ale dochází, že ne všechny jeho kroky byly tak čestné, jak si namlouval. Příběh o vině, trestu, osobní zodpovědnosti a varovném propojení vládnoucí strany se soudní mocí na více úrovních odkazoval k politickým procesům z padesátých let. To byl také jeden z důvodů, proč film v roce 1969 skončil v trezoru. V hlavní roli se objevil tehdy nepříliš známý slovenský herec Vlado Müller, Kudrnova obhájce si zahrál režisér Jiří Menzel. Již Obžalovaný sklidil převážně pochvalné ohlasy a obdržel řadu ocenění (mj. cenu Trilobit), vrcholem spolupráce Kadára a Klose se nicméně o rok později stane oscarové drama Obchod na korze (1965). (NFA)
(více)Videa (1)
Recenze (96)
Drama ze socialistcké soudní síně (žádný monstrproces) je dobře uděláno a vypovídá také tak o své době. Pro mě asi nejzajímavější bylo "nepřiznání viny"', tedy Obžalovaný se ničím neprovinil. Je možno posoudit jako vinu snad tisíce zkorumpovaných spolupracovníků? Neuvedl je právě on svým halabala-přístupem na šikmou dráhu? Je dodržení temínu oporavdu tím jediným cílem, za který stojí bojovat do posledního pěťáku? Ředitel Pepa Kudrna se se jich (podvodníků a kradeníků) zřekl příliš pozdě. Další zajímavou otázkou by mohlo být: do jaké míry je tento film pro či protikomunistický. Sám bych jej asi posoudil dosud jako komunistickou agitku za komunistické předáky, zde ředitele. (V obsahu je psáno, že byl profesně zdatný, což film - vystoupení někdejšího ředitele - dokládá jako nepravdu. A morálně bezúhonný? Stačí k tomu fakt, že kromě ředitelského platu a ředitelských poct a uznání, neměl z toho ani halíř? Podplácení dodavatelů, krytí podvodů (všichnui věděli, že všechno podepíše) atd. tehdy asi patřilo ke kodexu dělnických ředitelů, jejichž činnost působí dodnes... ()
Klos s Kadárem se po letech vrací k tématu, které nastínili už v komedii Tři přání: rozpor všude hlásané teorie a skutečné praxe v nelidsky nastaveném systému socialismu. Tentokrát ovšem šli do soudního psychologického dramatu, které v mnohém připomene Mňačkovy slavné Opožděné reportáže, jež sestávaly z povídek dle podobných skutečných událostí. ()
Kadár a Klos mě opět ohromili, spolu s Engelchenem a Obchodem na Korze vytváří Obžalovaný trojlístek filmů, které patří k naprosté špičce naší kinematografie - filmy dramaticky dokonale vyvážené, nepřepjaté a přesto velmi naléhavé, vzbuzující řadu důležitých otázek a podrobující moderní historii dosud nevídaným pronikavým náhledům, které v tomto snímku dosahují vrcholu. Přestože je zde užíván klasický film jen s mírnými moderními obměnami, působí veškerý děj velmi bezprostředně a svěže, i díky naprosto přirozeným výkonům (hlavně Menzel zde působí jako nesmírně oživující prvek, který i přes svou nenápadnost začíná na sebe strhávat ještě větší pozornost než Müller, ne tak oddramatizovaný jako ostatní). Zdánlivě jednoduchý případ je mnoha nabízenými úhly pohledy zásadně komplikován a film vyžaduje silnou pozornost, aby bylo jeho postupné zobecňování na obžalobu režimu, jemuž obžalovaný zasvětil celý svůj život a snahu, pochopeno i ve vztahu k nijak nepřehnanému závěru. Film tímto postupným odkrýváním dalších a dalších vrstev plynoucích z problémů tak čím dál více nabývá na zajímavosti a spoluprožitku, v závěru je i jistá gradace (rokování poroty v podobném duchu jako Dvanáct rozhněvaných mužů), i když samotné znění rozsudku, jak je později po filmařské stránce působivě ukázáno, i zde pomalu ztrácí na důležitosti. ()
Velice aktuální příběh o tom, jak mocný zneužije schopného poctivce ke svým cílům a pak ho nechá potopit, pojatý jako soudní drama. Všechny postavy sice působí poněkud ploše a jednostranně, ale myslím, že to je jen povrchní pohled. Hrdina je ovšem skutečný charakter, přes zakolísání (způsobené jeho špatným zdravotním stavem), odmítá nabízený ponižující kompromis. Na dobu vzniku mi film připadal dost odvážný, což bude asi způsobeno mou neznalostí daného období. 8/10 ()
Galerie (21)
Zajímavosti (8)
- Jan Kadár si do pozice pomocná režie přizval Juraje Herze na základě jeho spolupráce se Zbyňkem Brynychem. Herz měl například za úkol objevit soudce, který by u filmu působil jako odborný poradce. Herz si vyhlédl Jaroslava Blažka, který režiséra natolik uchvátil, že mu roli soudce nakonec svěřil. Jaroslav Blažek se s herci vůbec nestýkal a měl za úkol si počínat jako u skutečného soudu, takže např. pana Menzela mimo scénář napomínal, že mluví potichu. (mchnk)
- Zdeněk Liška, který dělal pro film hudbu, nechal přinést psací stroje, posadil k nim pianisty, dal jim noty a oni nahráli hudbu na klávesnicích psacích strojů. (raininface)
- Snímek získal v roce 1963 cenu Trilobit za nejlepší scénář a za nejlepší herecký výkon díky Vladovi Müllerovi. Na filmovém festivalu v Karlových varech pak získal Křišťálový glóbus. Na filmovém festivalu pracujících v roce 1964 získal Velkou cenu a Cenu ústřední rady odborů. V roce 1966 získal čstné uznání v hladování a nejlepší zahraniční film uvedený v poslce distribuci a v roce 1965 hlavní cenu za režii v umělecké soutěži pořádané ke 20. výročí osvobození Československa. (Krouťák)
Související novinky
Zemřel herec Josef Somr
Česká kinematografie v neděli přišla o jedno z velkých hereckých jmen, ve věku osmaosmdesáti let totiž odešel známý český filmový a divadelní herec Josef Somr. Mnozí diváci si na něj vzpomenou jako… (více)
Zemřel herec Martin Štěpánek
Narodil se jako nejstarší syn z druhého manželství herce Zdeňka Štěpánka. V mládí k herectví neinklinoval a v nultém ročníku se připravoval na studium medicíny. Odtud ale nakonec přešel na DAMU. Od… (více)
Plnokrvná súdna dráma. Kdeže zastaralá, kdeže tézovitá! Ponúka aktuálne úvahy o zodpovednosti vládcov. Riadiacich fabriky, školy, obce štáty. Kam siaha ich zodpovednosť? Do akých konkrétností? A čo otázka o trestaní hlúposti, ktorí tu viacerí vyzdvihujú? Kto bude arbiter múdrosti? Veď to je cesta do pekiel totality! Veľmi zaujímavá bola úloha prokurátora a sudcu, nie nevyhnutne zaujatých, ale skôr neschopných vziať do úvahy motivácie, ciele, prospech a nebezpečnosť činu pre spoločnosť. Na druhej strane stojí trtko komunistický cholerik v osobe komunistu: riaditeľa, čo sa bil za červenú vec. Až zabudol, že nebuduje vysnený sociálny raj, ale ne-demokraciu iného typu. Dobrovoľne prijal od odporného tlstého námestníka ministra výzvu na porušenie zákonov, len aby budovanie išlo fofrom. Poslúchne, ale akú chce potom spravodlivosť? Aké polovičaté riešenia odmieta, keď ich sám prijal (dostavať fabriku i za cenu porušovania iných zákonov). Stelesňuje presvedčenie všetkých odsúdených - sedíme nevinne, tam hore sa páchajú oveľa väčšie svinstvá. Podnetné, inšpiratívne hutné. Pripájam sa k chvále hereckých výkonov. Ku komentárom ostatných: užívateľ spotczek trafil klinec po hlavičke. Dnes, v čase rozdrobenej zodpovednosti a presúvania jej častí od zadávateľa na investora a od toho na subdodávateľov a od nich na sprostredkovateľov a od nich na zahraničné dodávky komponentov a od nich na výrobcov jednotlivých súčastí a to všetko na niekoľkokrát preprané sa nedá zodpovednosť vyvodiť voči nikomu. V guláši nazývanom demokraciou, má byť podľa politologických neoliberálnych teoretikov zodpovednosť jasne určiteľná. V realite sa ale zodpovednosť vďaka systému delenej správy a množstvu úhybných výnimiek a kľučiek, dokonale rozplýva. Poznámka na záver: Aby som bol konkrétny: 8. augusta 2008 sa zrútil cestný most na rýchlik Comenius pri dedine Studénka. Dodnes trvá súdne konanie, kde sa tromfujú znalci posudkami, pozostalí ôsmych mŕtvych stále trpia, nemôžu si ani uplatniť náhradu škody, nemajú voči komu. Šesť rokov od nešťastia neexistuje zodpovedný. Obžalovaní sú viacerí, ale systém delenej zodpovednosti vytvoril obžalovaných desať a hádam rok konanie stálo len preto, lebo súd mesta Nový Jičín nemal tak veľkú pojednávaciu sieň, kam by sa všetci obžalovaní, ich advokáti a príbuzní pozostalých popratali. Jednoducho kapitalistická súdna paráda. Demokracia jasne určiteľnej zodpovednosti. Rovnaké drísty ako tu už boli za iných režimov, len v inom balení. A navyše: ak aj nejaký rozsudok padne - tak súdny spis má vyše 15 000 strán a budú nasledovať odvolania aj dovolania a kým si to všetci znova všetko naštudujú, tak príbuzní už budú dávno v dôchodcovskom veku alebo im bude všetko totálne jedno. Znechutení sú už dnes. Hlavne, že má každý na všetko právo, aby sa nikomu neublížilo. Že sa tým stráca a zaniká akákoľvek spravodlivosť nikoho netrápi. Z takéhoto systému majú najväčšiu radosť advokáti, ktorým predlžovanie procesu vyhovuje a peniažky sa sypú, no a za správnu takúto spravodlivosť považujú aj banky, na ktorých účty si obhajcovia, sudcovia, znalci a prokurátori peniažky odkladajú, aby mohli byť použité následne na financovanie čojaviem nejakých skvelých cestných mostov a tak. () (méně) (více)