Ariel

ocenenia : MFF Moskva 1989 - Najlepší herec (Turo Pajala), Cena FIPRESCI ◘◘◘◘ vynikajúce skĺbenie sociálnej drámy, krimifilmu, k tomu štipka seversky odmeranej romantiky, melanchólie a skepticizmu, + celé okorenené nenapodobiteľným fínskym (alebo "kaurismäkiovským" ? :) strohým ale o to vtipnejším čiernym humorom.... priamy ťah na bránu, bez akýchkoľvek zbytočných kľučiek, umeleckých eskapád a slov.... vrelo odporúčam ;) .... a užívateľ "sochoking" má veľmi výstižný komentár ;) na mňa celý film, napriek útrapám, ktorými postavy prechádzajú, zapôsobil rovnako pozitívne a "životabudičsky" :) (08.01.2011)

Nemám moc ráda Kaurismäkiho filmy, v nichž jsou prvky krimi či thrilleru, byť jsou oba žánry zparodovány. V Arielu potěšil a úsměv na tváři vyloudil alespoň Matti Pellonpää, který vyskočil z herecké škatulky s nápisem "nesmělý outsider" rovnou do vězení. A v roli protřelého, zkušeného kriminálníka, jenž zosnuje spolu s jedním kumpánem útěk z vězeňské cely, rozhodně nezklamal. (15.02.2009)

Aki Kaurismäki se tímhle rozhodně nestal mým oblíbeným režisérem. I když se jedná o snímek zajímavý v tom, jak zachycuje prostředí a obecně jednotlivé postavy, nějak jsem se do postav nedokázal vžít, a ani vlastně do toho světa, který byl prezentován. Jako kdyby to byl ten náš, ale stejně mi přišel tak nějak podivně vzdálený. (30.01.2016)

Sú typy, ktorým ide všetko na čo siahnu a bez ohľadu na to, či sú charakterní alebo nie. A potom sú typy, ktorým karta nejde nikdy nech robia čo robia. Správne, Taisto je typ číslo 2. Podstatné však je, že má číro, frajerský kukuč, slnečné brýle a americké fáro. Trochu sa to potom vykompenzuje. Možno aj v tom spočíva čaro celého filmu, teda že držíte postave palce, ale zároveň sa tešíte, čo zase poserie. Najlepšie je vopred o filme nič nevedieť, zásadný zvrat prichádza dosť neskoro a zbytočná znalosť zvoleného subžánru môže zážitok prvej polhodiny celkom oslabiť. Že tu nie je prítomný humor, by som príliš nesúhlasil, pokiaľ teda považujeme humor suchší ako púšť ešte za humor. (10.07.2017)

Hodně přístupná romance, ve které Kaurismäki opakuje motiv útěku před sociálními poměry, na rozdíl od Calamari Union bez humoru a motiv osudové lásky "na hraně zákona", tentokrát ale bez okouzlující poezie periferie ze Stínů v ráji. Je to prostě pěkná historka vyprávěná tentokrát bez zásadní ironie a s důrazem na plynulost. Asi proto mi tu chybí Kaurismäkiho osobitá drsnost skrytá za zdánlivou nažehlenost - zbývá jen ta (bezesporu roztomilá) ležérní nažehlenost. (04.10.2011)