Hamlet liikemaailmassa
Hamlet podniká
Hamlet Goes Business
Režie:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHrají:
Pirkka-Pekka Petelius, Esko Salminen, Kati Outinen, Elina Salo, Esko Nikkari, Kari Väänänen, Puntti Valtonen, Mari Rantasila, Turo Pajala, Aake Kalliala (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Už název filmu, který je v češtině volnou parafrází finského titulu „Hamlet v obchodním světě", naznačuje, jak daleko si Aki Kaurismäki při filmovém zpracování kanonického díla světové literatury a dramatu dovolil zajít. Shakespearův nadčasový model, zakládající se mj. na prolínání mocenských a rodinných vazeb, převádí do současného Finska. Při hledání dobových a charakterových paralel si finský režisér počínal až s pobavenou důmyslností. Jako by se dopouštěl milostného rouhání a zároveň silou významu předlohy chtěl působit na co nejširší publikum.
Hamlet dnešních dní je čerstvým dědicem významného podílu v podniku, jenž nyní řídí jeho strýc Klaus. Píše podprůměrné básně, hlídá si svou váhu a jen pomalu se začíná dostávat z oblouznění, jež pro něj život do okamžiku otcovy smrti představoval. Navíc, jak je asi všem, kteří jsou se Shakespearovou tvorbou aspoň trochu obeznámeni, je tady jedno velké temné tajemství, které vrhá stín na rodinnou historii. Jeho odhalení podmiňuje Hamletovo prozření, či přímo dospění k pocitu odpovědnosti a soudnosti.
Na rozdíl od předcházející filmové adaptace klasického literárního díla, prvotiny Zločin a trest, se ve filmu Hamlet podniká výrazněji objevují prvky komiky, i když pro Kaurismäkiho příznačně lomené silnou ironií. Jelikož se jedná o jeden z mála filmů, jehož hrdinové se nacházejí na vyšších příčkách společenského žebříčku, jsou i z pozice Kaurismäkiho sociální citlivosti projevy společenské nespravedlnosti kritizovány formou ironie a práce s absurditou. Hamlet zde totiž není jen katalyzátorem dramatu produkovaného rodinnými vztahy, ale i reprezentantem určitého společenského statusu a politické moci.
Mezi režisérovy velké přednosti patří, že si je dobře vědom nemožnosti nalézat absolutní odpovědi a definitivní řešení, na ta slova vlastně nestačí. Hamletova postava (její osud) přes prvotní možnou „odpudivost" z důvodu rozmařilosti a nezodpovědnosti, se s postupujícím dramatem projevuje nejen jako plánovitě tragická, ale především pochopitelná a divákovi (možná) sympatická. Drama se dnes už zřetelně neodbývá jen na prknech, která znamenají svět. - Petr Pláteník
(oficiální text distributora)
Recenze (37)
"Hamlet byl hodné dítě. Nikdy neplakal. Nikdy nespal. Jenom seděl v koutě s podivným výrazem v očích..." ()
Aki v modernej a satirickej shakespeareovskej adaptácii koketuje s noirovými formami. A baví! Hamleta zosmiešňuje nielen obsahovo, ale navyše ho oblieka do noirového kabáta: kontrastné svietenie, častý cigaretový dym, Hamletov outfit v podobe typického baloniaku. Za mňa spokojnosť! ()
Hamlet převedný do Finska 80. let. ()
Jó, Hamlet na rockovém koncertě, likvidující nepřítele pomocí rádia a čtoucí návod k PC- to se jen tak nevidí! A Kati Outinen jako Ofélie byla rovněž úžasná - jen mi vedle ní trochu chyběl Matti Pellonpää... ()
Shakespeare se obrací v hrobě, jeho obdivovatelé padají do mdlob a já se skvěle bavím! Láskyplná a nesmírně vtipná variace na Hamleta. ()
Zvláštny a zaujímavý film. Možno by bolo aj načase prečítať si originál, potom by bolo asi aj hviezdičiek viac. Zdá sa mi, že by som tak pochopil viac súvislostí a viac by ma to bavilo, keby som mohol hľadať rozdiely a podobnosti. Toho originálu tam bolo asi dosť, keďže niektoré scény boli akoby vystrihnuté z iného storočia, hoci dej sa odohráva takmer v súčasnosti. A ten fínsky humor, to je tiež niečo veľmi zvláštne: výroba gumových kačičiek, japonský vynález plastového dreva alebo ku koncu radiohead awards. Jednoznačne po prečítaní Hamleta to chcem vidieť ešte raz. ()
3+, dobry pokus..., ve kterem spatrime temer vsechny stare zname (a mile) tvare z Kaurismakiho filmu :-))) Kdo je K. priznivcem, bude spokojen, pro ostatni asi neprekousnutelne... ()
Jak by vypadal velkej příběh v čistě kapitalistickym paradigmatu (takže ontologii typu atomy a prázdno, jediný prvky jsou zboží a jeho směna a na to se dá převýst všechno)... ()
Shakespeare, film noir, kapitalismus, socialismus, severská země a zmrzlina. Zní to trochu, jako kdyby pejsek a kočička dělali dort, ale výsledkem pro mne byla jedna z největších filmových lahůdek. Jak to vlastně bylo z Hamletem, kdo vlastně byl a kým by byl v dnešním světe. Na to Kaurismäkihi nabízí zajímavou odpověď. Hamlet totiž podniká a jeho rodina vlastní výhradní monopol na výrobu gumových kachniček, láska k Ofélii se točí jenom kolem toho jednoho (ano, přesně toho) a s tou vraždou jeho otce to taky možná bylo jinak. Nezapomenutelná scéna - smutná finská píseň, a krásná Kati Outinen padající do vany s gumovou kachničkou. Jeden z nejsilnějších filmů z letošního Uherského Hradiště. ()
Od tohto režiséra to bolo zrejme to najslabšie čo som zatiaľ videl, aj keď to malo aj svetle momenty a par krát som sa aj s chuti zasmial, v podstate som tých 86 minút len pretrpel. Samozrejme ma to od objavovaní Kaurismakiho tvorby neodradí. U jeho filmov milujem tie soundtracky a ani u toho to nebola výnimka, tie rockové fínske retro skladby do toho tak pasujú a dokážu navodiť takú atmosféru, že som schopný si niektoré scény pretáčať a púšťať stále a stále do dokola... ()
Stejná rada jako u snímku Zločin a trest - do divadla nechoďte a nechte Kaurismäkiho, ať vám ukáže co je to velké drama, a když velké, tak velké, ve kterém si nemůžete být ničím jistí. Zdánlivě protichůdná slova VRAH x OBĚŤ se zde stávají logickými synonymy. A pokud vám z toho půjde hlava kolem, naražte si na ní pořádné tranzistorové rádio. Kati Outinen pak s chladným půvabem vžene pár slz do vašich nevěřících očí... ()
Film jsem viděl podruhé, poprvé to bylo na jedné z Letních filmových škol v UH zhruba před dvaceti lety. Kaurismäki přenesl schéma z divadelní hry do prostředí průmyslového koncernu, prostředí dodává občasné industriální kulisy. Sídlo koncernu připomíná Kafkův Zámek. tempo vyprávění je pomalé - a pokud se režisér drží původní zápletky, tak docela funguje. První zločin uvede postavy příběhu na jakoby předem narýsované dráhy, z nichž se nemohou vymknout, nepotrestaný zločin je těžiště, z něhož v tomto příběhu není úniku. Jenže tím, že režisér chtěl mít originální pointu, celý příběh poněkud rozbil a "přetáhl". Hlavní postava - Hamlet - je zkrátka pochopitelnější v Shakespearovi. Stejně je to ale silný film. Pěkné herecké výkony, silný příběh Hamleta a Ofélie, její závislosti na otci atd. Taky pro fanoušky Aki Kaurismäkiho je docela zajímavé sledovat, jak náladu dotváří filmová hudba, které je zde několik typů. Dalo by se taky říct, že natáčení tohoto filmu muselo být poměrně hodně zábavné, přestože se v něm všichni herci tváří dost vážně. ()
Hamlet verze Aki Kaurismäki. Finův pohled na klasickou tragédii je špetku jiného ražení, než by Vilík Míchanáhruška čekal. Nejen, že z toho AK utvořil tokovou malou poctu klasickému Hollywoodu a zabalil to do noirového kabátu, přihodil navíc špetku humoru, stavěného na místy absurdních dialozích a scénkách, mezi kterými s naprostou jistotou kraluje muž s rádiem na hlavě. A gumový kachničky. ()
Zabití rádiem výborné, ale na probodení kontrabasem to nemá... ()
I když tu působilo poněkud přeplácaně, tak Aki pobavil a ukázal i jinou tvář, než v pozdějších dílech. Jo a kachničky, samé kachničky...:-))) ()
Velmi vtipná variace Hamleta. Shakespearův svět je zbaven podstaty emocí, jež jsou hlavními hybateli příběhu. Lidé se zabíjejí kvůli umělohmotné kachničce, namísto ušlechtilých pohnutků, což jen dokresluje vyprázdněnost jejich vztahů. Soudobá společnost byla odhalena až na dřeň. Nebyl by to ovšem Aki, kdyby vše nechal jen v této tragické rovině, a tak přidává grotesknost, čímž poslání filmu umocňuje. ()