Najal jsem si vraha

Tak to je můj pátý Akiho film a po Le Havre ho zatím řadím hned na druhé místo. Jako téměř v každém jeho filmu, ani tady se moc nemluvilo, nebylo zapotřebí geniálních hereckých výkonů a přesto jsem byla nadšená. Skvělé drama prošpikované černým humorem ala: "Koukni se na tu pěknou sklenku, chce umřít? Kdepak." I když teď se s tou genialitou trochu opravím, Jean-Pierre Léaud byl senzační. Akiho režijní rukopis se mně začíná dostávat silně pod kůži. (02.12.2012)

SPOILER!! Já nevim. Viděl jsem od Kaurismakiho tři filmy (včetně tohohle) a příjde mi, že točí pořád to samý dokola. Šablona je vždy stejná, jen ta omáčka okolo je trochu pozměněná. Hlavní hrdina je zase divnej, zase tam hraje velkou roli ženská a zase to, i když to zezačátku tak nevypadá, skončí dobře. Nechci tady mluvit o vykrádání sebe sama, ale když on si ten Kaurismaki furt jede to svý a ničim novym mě už asi nepřekvapí. Což je škoda. No ale Joe Strummer mě potěšil. A poznámka na závěr: Tenhle komentář a hodnocení by se pravděpodobně hodily spíš na oba novější filmy, který jsem od něj viděl, protože spíš tam opakuje to, co dělal tady. Bohůžel jsem ale na jeho filmy nekoukal chronologicky, podle toho jak je natočil, a tak horší hodnocení padlo zatím na tenhle. (21.08.2010)

Kaurismäki stvořil nádherně absurdní černou komedii, která se může směle zařadit po bok takových skvostů jako je Blierovo Zvonění ledu. Film je stylizovaný do meziválečného období. A odpovídají tomu i stylizované herecké výkony. Jedinou výtku bych měla k úvodním titulkům, které mě navnadili na Reggianiho, jenž se ve filmu ale pouze mihne. I když Vic je postavou veledůležitou. (08.08.2020)

Kaurismäkiho pojetí sociálních témat je v kinematografii jedinečné, jeho rukopis je nezaměnitelný... Když se to navíc doplní o prvek nájemného vraha, kterým je film šroubován ad abusrdum, a hlavní postavu ještě k tomu nepřekonatelným způsobem ztvární můj oblíbený Jean-Pierre Léaud, vznikne ve výsledku snímek, u kterého se lze válet smíchy, mačkat zvlhlý kapesník, nadávat nad nespravedlností světa nebo prostě jen obracet oči v sloup (nebo všechno dohromady) - podle preferencí diváka. Zkrátka v mých očích film nemá chybu; úspornost, s jakou režisér rád točí, tj. minimum dialogů, minimum hereckých projevů, ba pohybů postav, minimum všech zbytečností, které jsou vyváženy pestrými barvami a hutností obsahu - to jsou skutečnosti, které režisérův styl přivádí k dokonalosti a právě v tomto filmu nacházejí nejlepšího uplatnění. Vždyť také Najal jsem si vraha je pro mě nejlepší Kaurismäkiho snímek... Vlastní příběh je nepochybně jednoduchý. Ale síla filmu je v tom, jak dokáže drobnými epizodkami navodit pocity deprese, zdůraznit osamělost hrdinů, navozovat otázky typu "pro co vlastně má cenu žít?" Takhle to umí málokdo a málokdo má tak výrazný styl jako Kaursmäki (ovšem jak už to bývá, nemusí se zavděčit všem...) (22.06.2008)

Typický mile prkenný Kaurismäki. Chvílemi ta neskutečná naivita formální i obsahové stránky funguje úžasně, jindy padá do nudnější polohy, která je spíše průměrná. Příběh je krásně absurdní a hlavní truffautovský hrdina dokonale nepřirozený. Bohužel, jak už tomu u Kaurismäkiho snímků bývá, úvodní půlhodina je o level zábavnější, než zbytek filmu. 6/10 (21.06.2017)