Najal jsem si vraha

Můj třetí pokus o Akiho Kaurismäkiho. S tímhle pánem to asi dohromady nikdy nedám, minimálně skrze jeho filmy a podivný smysl pro humor ne. Nechal jsem se přesvědčit nadšenými uživatelkami z diskuze o francouzské kinematografii a na doporučení zhlédnout tento film. Ale žádná sláva se nekonala, téma náhlého vyhazovu ze zaměstnání je sice nesmírně nadčasové, nicméně o tematicky zajímavý film se ve výsledku dle mého názoru příliš nejedná. Působí na mne vyprázdněným dojmem: průměrné dialogy, dlouhé mlčení, statické záběry, schválně natahované scény, minimum napětí... a s výjimkou dvou neúspěšných pokusů hlavní postavy o sebevraždu žádné momenty k zasmání či alespoň pobavení, což vzhledem k tomu, že mělo jít o komedii, je v kombinaci s nudným dějem asi to nejhorší. Na předchozích dvou komedií od AK se mi líbila černobílá kamera a hudba, zde Aki točil v barvách, zbyla tedy ta hudba, kterou šlo poslouchat. Ač přiznám se, taky nepobírám, proč okamžitě po sebevraždě jedné z hlavních postav na konec přišla tak veselá odvazová písnička. Šlo se dívat i na Léauda v hl. roli, nepředstavitelně horší bylo poslouchat jeho angličtinu se šíleným přízvukem (bez ohledu na to, že v roli cizince mohlo jít o záměr). Uznávám, že své osobité umělecké kvality to má, chvílemi na mne ta podivná atmosféra dokázala působit, ale jinak se asi bez cinefilních skvostů podobného ražení dokážu obejít. A mimochodem, i ta rádoby "femme fatale" působila na mě absolutně nepřítažlivě. 40% (22.08.2020)

Smrtelná nuda. Ne každá kavka je Franz. Absurdní a osudové málo, blbé hodně, bohužel dobře natočené. Kamera a detaily pěkné. Postavy ploché, neuvěřitelné, herci příšerní a z ohavnosti "osudové ženy" jsem málem vrhnul. Tohle si ke mě sednout při mých suicidálních myšlenkách, tak nepotřebuji ani vraha :) Velmi doufám, že se jedná o nejslabší Kaurismaekiho počin. 60% (28.07.2014)

SPOILER!! Já nevim. Viděl jsem od Kaurismakiho tři filmy (včetně tohohle) a příjde mi, že točí pořád to samý dokola. Šablona je vždy stejná, jen ta omáčka okolo je trochu pozměněná. Hlavní hrdina je zase divnej, zase tam hraje velkou roli ženská a zase to, i když to zezačátku tak nevypadá, skončí dobře. Nechci tady mluvit o vykrádání sebe sama, ale když on si ten Kaurismaki furt jede to svý a ničim novym mě už asi nepřekvapí. Což je škoda. No ale Joe Strummer mě potěšil. A poznámka na závěr: Tenhle komentář a hodnocení by se pravděpodobně hodily spíš na oba novější filmy, který jsem od něj viděl, protože spíš tam opakuje to, co dělal tady. Bohůžel jsem ale na jeho filmy nekoukal chronologicky, podle toho jak je natočil, a tak horší hodnocení padlo zatím na tenhle. (21.08.2010)

Dlho to bolo za čistých päť, nakoniec ale až o toľko tento film tie ďalšie Fínove neprekonáva. Každopádne zatiaľ to najzábavnejšie, čo som od neho videl. Čo neznamená, že film nefunguje aj v emoionálnej rovine. Práve naopak, suchý humor a štylizácia ála nemý film mu paradoxne hĺbku dodávajú. Asi nikto nie je schopný vystihnúť suchú a napätú atmosféru v bare (a jeho okolí) tak, ako Kaurismäki. Baloňáky, tmavé okuliare, minimum slov, nebezpečné pohľady, kapela, sem tam búchačka v ruke... (04.07.2017)

Absurdní. Slovo, kterým lze tento subtilně působící filmeček nejsnázeji popsat. V dalším sledu dalo by se dodat výrazy jako nemluvný, úsporný, ale také nudný a těžkopádný. Na několik výborně vypointovaných scén tu připadá hodně hluchých. Pokud si dobře pamatuji, tak třeba první tóny hudby zazněly až s hospodským vystoupením Joea Strummera (The Clash) a to už byl snímek určitě za polovinou. Nevím také, jestli to byl záměr, ale film vyznívá daleko starší, než ve skutečnosti je. S přibývajícími minutami změnil se při sledování postupně můj nevrlý třes nohou téměř v dupot, což nebývá dobrým znamením ani u artové projekce, kdy člověk obyčejně čeká (jaksi samozřejmě) trochu těžší látku. 50% (22.03.2010)