Reklama

Reklama

Najal jsem si vraha

  • Česko Smlouva s vrahem (více)

Sebevražda úředníka prostřednictvím najatého vraha mohla být zdárně dokončena, nebýt modrých očí prodavačky růží. Pracovník londýnských vodáren Henri Boulanger přijde o zaměstnání a pojme plán spáchat sebevraždu. To se mu však nedaří, rozhodne se tedy najmout vraha, který by práci vykonal za něj. Smlouva je uzavřena a zbývá už jenom čekat. Mezitím se však Henri zamiluje a sebevraždu si rozmyslí. Nájemného vraha už ale nejde zastavit a nezbývá než se s milenkou schovat. (Česká televize)

(více)

Recenze (100)

FlyBoy 

všechny recenze uživatele

Prekonané, ale aj takmer po štvrť storočí nefalšovane rázovité. Úsporný režim objasňovania pretrváva, singulárny rukopis zostavovania záberov taktiež a recesistický tón je vyladený do čiernejšieho-náramne ladne trúchliveho znenia, v ktorom prevažuje unavenosť z pátrania po bytostných východiskách zunovaného úradníka na podklade netypizovaného vtipkárčenia. Odťažitá asimilácia filmu-noir, detektívky i sociálnej drámy, vlastne také previazanie neďaleko od seba vzdialených žánrov, ktoré sú tu uhľadene predvádzané ako "corpus delicti" ich harmonickosti. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Tak to je můj pátý Akiho film a po Le Havre ho zatím řadím hned na druhé místo. Jako téměř v každém jeho filmu, ani tady se moc nemluvilo, nebylo zapotřebí geniálních hereckých výkonů a přesto jsem byla nadšená. Skvělé drama prošpikované černým humorem ala: "Koukni se na tu pěknou sklenku, chce umřít? Kdepak." I když teď se s tou genialitou trochu opravím, Jean-Pierre Léaud byl senzační. Akiho režijní rukopis se mně začíná dostávat silně pod kůži. ()

Reklama

Vančura 

všechny recenze uživatele

Určitě je to dobrý film, bohužel mě ale neoslovil tolik, jako Kaurismäkiho finská tvorba. Ta kombinace angličtiny a Londýna mi bohužel moc nesedla a nepřišlo mi to ani tak zábavné, jako jiné Kaurismäkiho snímky. Samotný námět o postavě, která chce ukončit svůj život a zaplatí si na to nájemného vraha, je podle mě úžasný, ale to zpracování mi bohužel přišlo nepříliš povedené, a na to, že to má jen 79 minut, se mi to subjektivně docela vleklo. Celkově myslím, že z té látky šlo dostat mnohem víc, takže za mě spíše jen slabší dojem. ()

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Kaurismäkiho pojetí sociálních témat je v kinematografii jedinečné, jeho rukopis je nezaměnitelný... Když se to navíc doplní o prvek nájemného vraha, kterým je film šroubován ad abusrdum, a hlavní postavu ještě k tomu nepřekonatelným způsobem ztvární můj oblíbený Jean-Pierre Léaud, vznikne ve výsledku snímek, u kterého se lze válet smíchy, mačkat zvlhlý kapesník, nadávat nad nespravedlností světa nebo prostě jen obracet oči v sloup (nebo všechno dohromady) - podle preferencí diváka. Zkrátka v mých očích film nemá chybu; úspornost, s jakou režisér rád točí, tj. minimum dialogů, minimum hereckých projevů, ba pohybů postav, minimum všech zbytečností, které jsou vyváženy pestrými barvami a hutností obsahu - to jsou skutečnosti, které režisérův styl přivádí k dokonalosti a právě v tomto filmu nacházejí nejlepšího uplatnění. Vždyť také Najal jsem si vraha je pro mě nejlepší Kaurismäkiho snímek... Vlastní příběh je nepochybně jednoduchý. Ale síla filmu je v tom, jak dokáže drobnými epizodkami navodit pocity deprese, zdůraznit osamělost hrdinů, navozovat otázky typu "pro co vlastně má cenu žít?" Takhle to umí málokdo a málokdo má tak výrazný styl jako Kaursmäki (ovšem jak už to bývá, nemusí se zavděčit všem...) ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Aki Kaurismäki, tenhle svébytný originál evropského nezávislého filmu, natočil řadu vynikajících filmů a vyprofiloval se ve tvůrce s osobitým a nezaměnitelným rukopisem, který se dá lehce detekovat i v Smlouvě s vrahem. Finský bard i zde šetří dialogy, slovo je spíše nicotná ozdoba, vše se podřizuje obrazu a chladně bezvýchodné atmosféře (je tu všude velmi cítit, že takhle točí filmaři ze severu), pomalé tempo a minimalisticky pojatá forma, typické nájezdy kamery směrem k hrdinovi, dlouhé střihy a převládající chladné barvy a tma. Zajímavá je i směsice žánrů, kterou Kaurismäki mixuje coby originální koktail - zpočátku trpké sociální drama pozvolna přerůstá do sociální satiry a posléze do detektivky s jasně zasazenými ozvuky filmu noir, který je zde ale spíše parafrázován, než přímo adorován (snad všechny postavy stylově kouří, ke slovu se dostává femme fatale, úžasná je scéna v Honolulu baru...), mezi tím se ještě navíc objeví prvky absurdního humoru a jakési gangsterské romantiky, celý snímek režisér pojímá spíše jako absurdní frašku, kterou doprovází několik významových předělů. Nelze opominout ani originální hudební stránku (hudby je ve filmu skoro více než mluveného slova) a zdůraznit jakýsi klip uvnitř filmu s frontmanem The Clash Joe Strummerem v nezvyklé roli barového hráče (ten se mimochodem narodil v Ankaře v Turecku a jedna z postav, člověk vyhazovaný ze zaměstnání hned po hlavním hrdinovi, má taktéž turecké jméno, tipl bych si, že to není náhoda...). Film lze chápat pouze s předem akceptovanou mírou nadsázky, jelikož humor ve filmu (a obecně v Kaurismäkiho filmech) je hodně svojský a v relaci s běžně prezentovanou formou západního filmu jde o věci takřka nehumorné, jejich meritem je jakási paralela mezi běžným a absurdním, posouvání kontextů, hraní si s absurdními nápady...v tomto směru vyšlapal Aki Kaurismäki svým následovníkům hodně širokou stezku... ()

Galerie (20)

Zajímavosti (5)

  • Ve filmu si střihl malou roli i režisér – objeví se jako muž, který Henrimu prodá sluneční brýle. [Zdroj: AČFK] (POMO)
  • Během karetní hry hraje v pozadí finská píseň, jejíž text popisuje veškerý předchozí děj filmu. (Hal_Moore)
  • Ve scéně, kdy jde Margaret (Margi Clarke) vyzvednout Henrimu (Jean-Pierre Léaud) věci do bytu, má při příchodu boty na vysokém podpatku. Při nastupování do autobusu má však už boty jiné a v následujících scénách také. (ČSFD)

Reklama

Reklama