Tlumočník

Málokdy se mi stane, aby mne film dostal do kolen. Tomuhle se to povedlo. Pravda, měl jsem v sobě trochu nasáklé podhoubí, protože jsem kdysi psal recenzi na DVD s dokumentem, kde se popisovalo docela detailně, jak nacisté vraždili děti buď už cestou vlaky nebo v koncentráku. Proto mne zápletka zaujala hned od začátku a ten podivný vztah dvou zcela opačných lidí velmi rezonoval v každém pohledu, slovu i scéně. Je pravda, že víc mne bavila úvodní buddy road movie, kdy jsem čekal, že závěr bude o tom, že se postava tlumočníka konečně usměje. Ale zdá se, že u této linky režisér využil nakonec setkání s dcerou u loupání jablek k odpovědi na otázku, kdy pan tlumočník měl z něčeho skutečně radost. Má ji ze své dcery. Po návštěvě hotelu bez peněz a koktejlové oslavě narozenin se totiž film láme, a už to není veselý chlápek se snaží rozveselit truchlivého chlápka, ale jde se už pod kůži toho, co se stalo za druh světové války. Scény jsou zde čím dál silnější - jak v hospicu, tak u paralel fotek zabitých lidí se scénami se zabitým jelenem nebo kozou, případně vyprávění o sestře, která se rozhodla pykat. Velmi silná je scéna, kdy Graubner jde po městě se slevami a výprodeji, s kebaby, a do toho zní dopis o všech těch hrůzách, co se děly. Šulík navíc film dotváří úchvatnými scenériemi přírody, i použitou hudbou. Atmosféra rán v horách, v mlze na dálnici, v šeru na vlakovém nádraží... A potom jedna ze závěrečných scén (nečtěte k tomuto závěru, prosím, nikde nijaké spoilery) člověka dostane do kolen. Osobně jí říkám, aniž bych tím cokoliv spoileroval (protože si lze pod tím pojmem představit cokoliv), poslední soud. Ten film má ještě jednu významnou vlastnost, působí i po skončení a rozehrává v divákovi, pokud není přílišný necita, další vlny emocí. (25.03.2018)

Jste senilní starý paroháč a neumíte ani dobře slovensky, ani dobře německy? Nechte se nabalzamovat, vezměte Toni Erdmanna a vyrazte na trip po Slowakei. Tlumočník stojí na výkonu pana Simonischeka a paradoxně ukazuje, jak je český film v hajzlu, když už i bratia umí natočit něco lepšího. Příběh má však zajímavý a ukazuje, že většina Rakušanů nemá o dění v sousedních zemích během vojny nejmenší tušení. Nad tím by se ti Germáni mohli zamyslet :). 3* (20.03.2018)

Výborné dílo. Něco takového slovenské kinematografii scházelo. A české schází. Film o hledání viny otců a vymanění se z jejího stínu. Už jsem dřív přemýšlel nad tím, jak by takový film mohl vypadat. Nic konkrétního mě nenapadalo, až mě předešli sami tvůrci. A jejich počínání dopadlo na výbornou. Podle mě jeden z nejlepších slovenských filmů za poslední dobu. Paradoxem je, že hlavní role si střihli Čech a Rakušan. To mu ale nic nebere z jeho kvality. Celou dobu jsem také čekal, jaký bude konec. Jestli celá cesta vyšumí do ztracena nebo jestli přijde nějaká pointa. A závěr byl naprosto výborný. Nedokázal jsem ho odhadnout do samého konce, což je velké plus. (16.08.2018)

Válečné historky jsou plné křivd a když se někdo rozhodne v té historii porýpat, musí počítat s překvapením. Tenhle film rozkrývá dva příběhy starých pánů, kteří se ne úplně náhodou potkali a cestují po Slovensku, jeden hledá minulost zabitých rodičů, druhý zase minulost jejich vraha. To story není vůbec černobílé, je natočené dobře, i když jistý patos tu přeci jen teče. Oba pánové hrají výborně a bez viny nakonec nezůstává nikdo. Takže OK. 80% (03.05.2019)

Netradičné road movie s hrdinami, ktorí stoja na dvoch stranách barikády a pátrajú po minulosti. Je to natočené veľmi dobre, hlavná dvojica hrá dosť dobre a ich interakcia ma bavila. Niektoré scény sa však občas dosť tiahnu, ale našťastie ich tam nie je veľa, takže mi to až tak nevadilo. Ale celkovo som bol veľmi spokojný s vyznením filmu a jeho obsahovou stránkou. 8/10 (15.06.2021)